Se špatným přístupem nikdy nezhubnete

Odhalte s námi omyly o hubnutí, které se stále šíří, ačkoli nám snahu o shození těch několika kil navíc úspěšně sabotují!

Omyl č. 1: Jíst bychom měli až tehdy, když jsme opravdu hladoví.

Pravda: Hlad je sice důležitý ukazatel (náš metabolismus nám jím vlastně dává najevo, že funguje a spotřebovává kalorie, které mu dodáváme), který bychom se měli naučit rozeznávat, abychom se vyhnuli například výletům do lednice ve chvílích, kdy jsme ve stresu nebo depresi, ale na druhou stranu bychom jej neměli tak úplně přeceňovat. Pokud totiž budeme s jídlem čekat do doby, kdy už bychom hlady nejraději ohlodali cokoli, co vidíme, ve výsledku toho spořádáme mnohem více, než když takovému extrémnímu hladu předejdeme a najíme se v okamžiku, kdy pociťujeme jen lehký hlad. Tříhodinové pauzy mezi jednotlivými jídly mají svou logiku – nepřejídáme se a ani zbytečně nehladovíme (samozřejmě nemá cenu nutit se jíst, pokud jsme po této době stále sytí).

Omyl č. 2: Pokud se člověk pořádně nezapotí, necvičí dostatečně a nehubne.

Pravda: Pocení je proces, kterým se náš organismus při zvýšené tělesné námaze či teplotě ochlazuje. A protože jsme každý úplně jiný, také se každý jinak potíme. Zatímco někteří lidé se zpotí již při chůzi po schodech do prvního patra, jiní by klidně mohli dvakrát oběhnout Václavské náměstí a z čela by si setřeli sotva malou kapičku potu. Pocením ztrácí naše tělo především vodu, rozhodně ne tuk, takže pocení žádný přímý efekt na hubnutí nemá (jistě, ztratí-li váš organismus hodně tekutin, budete na váze lehčí, ale ne štíhlejší ve smyslu ztráty tukové vrstvy). Pokud tedy v posilovně usilovně pracujete, ale na rozdíl od svého kolegy na vedlejším přístroji neždímete tričko, ještě to neznamená, že děláte něco špatně – zkrátka patříte k lidem, kteří se příliš nepotí. Každopádně pamatujte, že při zvýšené tělesné námaze musíte organismu ztracené tekutiny doplnit, proto nezapomínejte na dodržování pitného režimu!

Omyl č. 3: Ženy posilováním nezhubnou, ale narostou jim svaly a budou vypadat jako mužatky.

Pravda: Tenhle mýtus se táhne už spoustu let – spousta žen majících před očima fotografie kulturistek, o jejichž ženskosti se dá s úspěchem pochybovat a ne každému přijde jejich vyvinutá muskulatura přitažlivá, v obavách prchá před činkami a posilovacími přístroji. Ovšem zbytečně. Drtivá většina z nás totiž zvedáním činek nikdy nedosáhne (ani kdyby chtěla) takové postavy jako kulturistky nebo muži. Až na výjimky jsme tak prostě geneticky naprogramovány. Takže pokud chcete zpevnit paže, bez obav se vrhněte do posilování – jako Stalone mít ruce nebudete.

Omyl č. 4: Po osmé večer už se nic nesmí jíst.

Pravda: V mnoha obdobách (ani sousto po páté, šesté, sedmé večerní…) tenhle mýtus stále ještě dodržuje celá řada lidí. Jenže zbytečně – neexistuje totiž žádný časový limit, po jehož překročení už do úst nesmíme vložit ani sousto. Nejde totiž o to, kdy jíme, ale co a jak to jíme! Odkud se vlastně tenhle mýtus vzal? Jedna z možností je, že večer máme tendence jíst spoustu nezdravých potravin (jen se přiznejte – chroupete u televize spíš mrkev, nebo chipsy?), a proto vznikl dojem, že nám škodí samotné večerní krmení. Další teorie pak tvrdí, že na vině je skutečnost, že nemáme přes den příliš času se pořádně najíst, a tak večer vyluxujeme spižírnu, protože nás přepadne vlčí hlad – a opět viníme čas jídla, nikoli jídlo samotné. Takže klidně jezte i po osmé večer, jen si vždy dobře rozmyslete, po které potravině sáhnete. A nezapomínejte ani na pravidelný přísun stravy přes den. To jsou klíčové podmínky hubnutí, ne ručičky hodin.

Omyl č. 5: Když poctivě cvičím, nemusím si hlídat, co jím.

Pravda: Byla by to krásná představa, že nám stačí hodinka dvě v posilovně, aby zmizely všechny ty prohřešky proti zdravé výživě, kterých se dopouštíme. Pokud se váš jídelníček sestává převážně z fastfoodového jídla, uzenin, smažených pokrmů, čokolády, chipsů, vepřo-knedlo-zela apod., můžete si na rotopedu strhat nohy, a přesto trvale a skutečně nezhubnete. Správná výživa jde totiž při snaze o zbavení se kilogramů navíc ruku v ruce společně s pohybem, dokonce je ještě o chlup důležitější než cvičení. Takže pokud nejste fanda jedné ze „složek“ hubnoucího procesu, stejně jí tak úplně neutečete. Ano, úpravou jídelníčku bez pohybu sice zhubnete určité množství kilogramů, ale ne tolik a ne tak rychle, jako kdybyste se pravidelně věnovali nějaké sportovní aktivitě. A i když pohybem spálíte určité množství kalorií, bez správného dietního režimu se prostě neobejdete. Uznáváme, je to poměrně otrava, ale je to tak…

Omyl č. 6: Každý člověk má určitou váhu, pod (nebo nad) niž nemůže jít.

Pravda: Jistě, genetické predispozice hrají v podobě naší postavy poměrně velkou roli, ale není nutné ji přeceňovat. Často to vidíte u obézních dětí, jejichž rodiče také se svou váhou bojují – nezřídka se postava dítěte odbude slovy „má to holt v rodině“. Na vině v takovém případě ovšem není ani tak genetika, ale životní styl, který rodina vede a který tak předává svým potomkům. Pokud tedy také patříte k lidem se „zakulacenou“ postavou, jejichž příbuzní jsou na tom podobně, vůbec to neznamená, že se musíte s obezitou smířit! Vězte, že správná strava a pohyb pomohou i vám (případně vašim dětem). Mimochodem, platí to i obráceně – pokud jste „od přírody“ štíhlí, neznamená to, že můžete celé dny proležet u televize s balíkem brambůrků a tabulkou čokolády, respektive ne navždycky…