Zkoumáte v obchodě každou etiketu na potravinách, abyste zjistila, co vlastně jíte? A připadáte si trochu jako luštitel nějaké tajné šifry? Nebo jste jednoduše rezignovala a složení potravin nečtete, protože mu prostě nerozumíte, a kupujete to, co má éček málo? Nebojte se, ne všechna jsou škodlivá.
Nejprve je třeba říci, že vás žádné éčko po jeho konzumaci neotráví, všechna prošla toxikologickou kontrolou, některá opravdu nebezpečná jsou v Evropě, respektive České republice, zakázána. Pravdou ale je, že například alergici by si měli dávat větší pozor – některé látky u nich mohou způsobovat potíže, jako je ekzém, kopřivka nebo zažívací problémy.
Určité komplikace mohou rovněž nastat, pokud některou látku sníte v příliš velkém množství. Navíc, studie o dlouhodobém vlivu éček na náš organismus zatím k dispozici nejsou. Spousta éček nám však rozhodně neublíží, jsou mezi nimi například naprosto neškodné přírodní žluté barvivo kurkumin (E 100) nebo zdraví prospěšný vitamin C, který se skrývá pod označením E 300. Máte-li doma batole, vězte, že pro dětskou výživu platí přísná pravidla a problematické látky by neměla obsahovat.
„Mám seznam z univerzity“
Možná jste i vy před lety našla ve své schránce e-mail se seznamem bezpečných a nebezpečných éček, který údajně vytvořila jistá německá univerzita a podle něhož byste se měla při nákupu řídit, především se vyvarovat nákupu (a hlavně konzumaci) potravin s nebezpečnými a rakovinotvornými éčky, která v přiloženém seznamu najdete. Přehled éček se velmi záhy objevil vytištěný ve školách, kancelářích, zkrátka téměř každý adresát e-mailu se snažil nějak šířit osvětu a přeposílal ho na všechny možné strany. Jenže jak se později ukázalo, šlo o takzvaný hoax, tedy podvodný řetězový e-mail, navíc s řadou nepřesností, který nejenže nevznikl na žádné univerzitě, ale jako životu nebezpečnou přídavnou látku uvádí i E 330, což je naprosto neškodná kyselina citronová. Podobných „omylů“ se v letáku najde víc, takže pokud vám stále visí na nástěnce, můžete ho s klidným srdcem vyhodit. Věřte, že na internetu najdete na stránkách existujících institucí, které se bezpečností potravin skutečně zabývají, mnohem spolehlivější přehledy éček. E-mail nicméně kdysi vyvolal u spotřebitelů téměř hysterii, řada výrobců potravin dokonce přešla od používání éčkových označení k vypisování jednotlivých látek, které potravina obsahuje, na etiketě (což není vždycky výhra, tedy pokud s sebou nenosíte na nákup lupu).
Co vlastně znamená?
Identifikace číslem E znamená kód, pod kterým je přídatná látka označována v mezinárodním číselném systému. Je to tedy číselný kód, pod kterým je přídatná látka označována úplně stejně na celém světě. Přítomnost látek přídatných, které byly v potravině použity, musí být uvedena na obale, a to v sestupném pořadí podle toho, v jakém množství jsou v potravině obsaženy.
Příroda versus chemie
Obecně lze éčka (neboli aditiva či přídavné látky) rozdělit na přírodní a syntetická. Zdůrazňovat, že přírodní aditiva jsou v drtivé většině případů zcela neškodná, asi není třeba, problémy mohou být právě s těmi uměle vyrobenými. Podle E kódů pak přídavné látky dělíme do dalších skupin.
Barviva (E 1xx)
První z nich jsou barviva (syntetická i přírodní), označovaná kódy E 100 až E 175. Je mezi nimi již zmíněný a naprosto neškodný kurkumin (E 100), riboflavin (E 101), karamel (E 150) či přírodní oranžové barvivo E 160. Opatrná byste naopak měla být u výrobků obsahujících aditiva označená jako E 102 (syntetické žluté barvivo), E 122 až 124 (syntetické červené) nebo E 127 až 133 (další červená a modrá syntetická barviva).
Konzervační látky (E 2xx)
Další skupinou jsou konzervační látky, které prodlužují životnost potravin a nesou označení E 200 až 297. I tady platí, že byste si měla dát především na umělé konzervanty, z nichž nejznámější je kyselina benzoová a její soli (E 210 až 213), kyselina sorbová (E 200, soli E 202 a E203) nebo oxid siřičitý (E 220), které patří k alergenům. Konzervuje se ale i přírodními látkami – solí nebo octem.
Antioxidanty a regulátory (E 3xx)
Mnoho potravin obsahuje také antioxidanty a regulátory kyselosti, které označuje řada E 300 až E 385. Hlavu si nemusíte dělat, pokud na etiketě objevíte E 306 až E 308, což jsou neškodné tokoferoly, nebo E 330 až 333, které označují kyselinu citrónovou a její soli. Ostražitější buďte u kódů E 310 až E 312, což jsou látky s příznačně odstrašujícími názvy propylgallát, oktylgallát a dodecylgallát, nebo na E 320 a E 321 (neméně odrazující butylhydroxyanisol a butylhydroxytoluen).
Zahušťovadla, emulgátory a stabilizátory (E 4xx)
Skupina E 400 až E 495 skrývá zahušťovadla, emulgátory a stabilizátory. Strach nemusíte mít z E 440, který označuje neškodný pektin, naopak fosforečnany nejsou zrovna vhodným doplňkem stravy – najdete je pod označením E 450 až E 452.
E 500 až E 585 jsou nejrůznější regulátory kyselosti, protispékavé látky, kypřicí látky a stabilizátory barviva. S touhle skupinou opatrně, nedá se říci, že by obsahovala zrovna zdraví prospěšné látky. Navíc, pokud jste vegetariánka, měla byste vědět, že E 542 značí kostní fosfát.
Zvýrazňovače chuti (E 6xx)
Látky, zvýrazňující chuť a vůni, se schovávají za čísly E 600 až E 650. Sem patří i tolik proklínané glutamáty (pokud se jim vyhýbáte, dejte pozor si na E 621 až E 625). Naopak E 640 a E 650 je neškodný glycin, respektive octan zinečnatý.
Leštidla a sladidla
Další skupinou aditiv jsou lešticí látky, balicí plyny a sladidla. Ty mají označení E 900 až E
999 a najdeme tu převážně syntetické látky.
Poslední číselná řada je E 1102 až E 1520, do které patří další zahušťovadla a stabilizátory.
Která éčka raději vynechat
E 102, 104, 110, 122–124, 127–133, 142, 151, 154, 155, 180, 210–224, 226–228, 230–233, 235, 242, 249, 250, 284, 285, 310–312, 320, 321, 512, 905, 927, 944, 952, 954.
