Všiml jsem si několikrát, že jako kdyby jsme byli ve světě triků. Normálnost se už nenosí. Trik lze přece nahradit vhodnými souslovými, formulacemi. Třeba snadný postup, osvědčené řešení. Nebo slovy: toto doporučujeme. Také se často nějaký postup odvolává na naše babičky. Mají toho na svědomí opravdu, ale opravdu, hodně. Nebo se jen do textu přidávají, aby recept vypadal osvědčeněji, věrohodněji, lákavěji ? Velmi často bývá nějaká úprava masa na šťavnatost nebo lahodnost. Jinak by asi recept nikdo nevyzkoušel. Asi by vznikly jen nějaké blinčiky (malé tenoučké palačinky, plněné mletým masem, navrch ještě osmažené - ty ovšem zrovna lahodné mohou být skutečně). Jsme asi často klamáni. Také se nějaké jídlo rozplývá na jazyku. Asi zapracovala umělá inteligence. Topinka nebo toust - zaručeně musí být křupavé, i kdyby nechtěly. Pivo - no to je přece zlatavý mok. Kdo rád jí - bude jistě gurmánem (já bych ovšem odlišoval nenažrance od jedlíků, kteří vědí také něco o zdravé výživě - ten je pro mě gurmán). Černé uhlí lignit, to je zase pravidelně černé zlato. Myslivci - to jsou přece nimrodi. Slovo myslivec je tak obyčejné! Když se někde otevírá hospoda pro 40 hostů, tak se to takto normálně, pokud možno vůbec, nepíše. Co by si o takovém redaktorovi pan šéfredaktor pomyslel! V hospodě jsou přece čtyři desítky míst... Je normální lidi, osoby, počítat na počet desítek?