Když se řekne hřebíček, je velmi pravděpodobné, že si vzpomenete na mnoho jídel ochucených tímto výrazným kořením. Ale věděli jste, že v tomto obyčejném koření je skryto mnohem více, než se zdá na první pohled? Hřebíček není jen další koření ve vaší kořeninové sbírce, je to také skvělý doplněk bylinné lékárničky se širokou škálou použití a aplikací. Tento článek vám pomůže odhalit tajemství hřebíčku, od jeho starobylé cesty různými kuchyněmi až po jeho moderní použití jako léčivé látky. Hřebíček je obvykle tmavé, až černohnědé barvy a ve skutečnosti dostal své jméno díky svému tvaru, který je odvozen od latinského slova clavus, což znamená hřebík. Hřebíček je vysoce aromatický a po rozkousnutí chutná teple a kořeněně. Nikdo si není jistý, kdy přesně se hřebíček stal uznávanou složkou v jídle a medicíně. Snad nejstarší písemná zpráva o používání hřebíčku se datuje kolem roku 300 n.l., kdy ho členové čínské dynastie Han dokumentovali jako pomocníka na osvěžení dechu. Až do posledních několika set let se hřebíček pěstoval pouze na slavných „kořenitých ostrovech“ u indonéského pobřeží. Během let nizozemské kolonizace rostla poptávka po koření; vývoz hřebíčku byl však přísně omezen. Na jeho vrcholu prodeje a obchodu, hodnota hřebíčku soupeřila s ropou. V 18. století byly hřebíčkové rostliny tajně propašovány z ostrovů, a nakonec se dostaly do Zanzibaru, který je dnes jedním z největších vývozců hřebíčku. Hlavními světovými producenty hřebíčku jsou dále Indie, Pákistán, Srí Lanka, Tanzanie a Madagaskar.
Původ a pěstování
Mnoho lidí je překvapeno, když se dozví, že je hřebíček ve skutečnosti poupě. Odborný název pro tuto rostlinu je Syzygium aromatum, avšak díky své popularitě se název hřebíček stal synonymem jak koření, tak samotné rostliny. Rostlina hřebíčku roste jako malý, kompaktní, vždyzelený keř, kterému se daří v teplých a vlhkých klimatických podmínkách. Je-li umožněno rostlině kvést, rostlina vyprodukuje nápadně růžový květ, na kterém postupně vyrostou fialové bobule. Květinové pupeny rostliny hřebíčku prochází několika fázemi a musí být sbírány ve správný čas, aby byly použitelné. Pupeny začínají květem bledě mléčně bílé barvy, která se postupně mění na zelenou. Těsně před rozkvětem získají květy tmavě červenou barvu, právě v této fázi jsou připraveny ke sběru. Hřebíček se pak z rostliny sklidí a vysuší. Poté jsou hřebíčky připraveny k použití.
Domácí použití
Hřebíček je štiplavé teplé koření s intenzivní chutí a vůní. Chuť pochází ze sloučeniny eugenolu. Na jazyku se rozvine jako sladkost, hořkost a trpkost (sušení úst) se znatelným množstvím tepla. K podobným teplým kořením patří muškátový oříšek a skořice. Tyto jsou často kombinované do směsi koření pro populární dýňový koláč známé jako Pumpkin Spice. Hřebíček je mnohem silnější než jeho jemné chuťové sestřenice, a proto se v receptu nebo směsi používá méně. Někteří lidé shledávají chuť hřebíčku jako příliš výraznou a rozhodnou se toto koření úplně vynechat. U nás se hřebíček tradičně používá jako součást rajské polévky nebo omáčky. Své místo má koření také v perníku, koláčích a sušenkách a spolu se skořicí je již tradičně spjatý se směsí pro přípravu svařeného vína. Hřebíček tvoří velmi důležitou součást kořenících směsí používaných v indické kuchyni, jako je například Garam Masala. Hřebíčky se používají celé a výborně ochutí rýži, kari a jiné exotické pokrmy jako jsou Pilaf a Biryani. I po tepelném zpracování má hřebíček velmi tvrdou, dřevitou strukturu, do které by bylo nepříjemné kousnout. Proto celé hřebíčky před podáváním jídla odstraníme. Hřebíčky se používají také ve sladkých a teplých nápojích a dezertech, protože jejich „teplá“ chuť se hodí k sladkosti těchto lahůdek. Ukázalo se, že hřebíček má analgetické vlastnosti. Tato vlastnost je zvláště účinná při bolesti zubů. Celý hřebíček lze aplikovat přímo na dásně u bolavého zubu. Tenká pokožka dásní snadno absorbuje olej z hřebíčku a ten poskytne lokální úlevu od bolesti. Vyšší dávky hřebíčku můžou být pro děti toxické, proto uchovávejte hřebíčkový olej mimo jejich dosah a používejte pouze zředěné přípravky vhodné pro děti. Přečtěte si pečlivě tyto pokyny a v případě pochybností o bezpečnosti se poraďte se svým zubním lékařem nebo pediatrem. Hřebíčkový esenciální olej je nezbytnou součástí domácí aromaterapeutické lékárničky. Tradičně se používá jako antimikrobiální látka, která pomáhá zabíjet bakterie, jako prostředek proti bolesti, zlepšuje také zažívací potíže, použití hřebíčku může zklidnit a uvolnit vnitřní výstelku střev. Pokud je olej aplikován povrchově, může pomoct zmírnit bolest od revmatismu, artritidy nebo jiných bolestí způsobených zánětem. Pomáhá zlepšovat respirační potíže, jako je kašel a astma. Jeho desinfekční vlastnosti oceníte při výrobě tinktury, domácích mýdel, kloktadla nebo i přípravku na odpuzení hmyzu.
Aby vydržel co nejdéle
Hřebíček kupujte spíše celý než v prášku, protože prášek brzy ztratí svou sílu a vůni. Pokud je to nutné, rozemelte jej v čistém a suchém mlýnku na kávu a ihned použijte. Nezapomeňte mlýnek důkladně vyčistit, než ho použijete s jiným kořením, protože hřebíčková chuť a vůně budou přetrvávat. Hledejte vždy dobře tvarované hlavičky, které po stlačení nehtem uvolní trochu oleje a aroma. Hřebíček skladujte ve vzduchotěsné nádobě.
