Ještě před deseti lety byl nejnovější model smartphonu jasným signálem, že držíte prst na tepu doby. Dnes je ale všechno jinak. V éře, kdy má chytrý telefon v kapse skoro každé batole, už nejde o žádné záviděníhodné bohatství. Je to normální věc, která nás připravuje nejen o klid.

Už zase něco píplo!

Díky těmto zařízením jsme neustále „na příjmu“, což může být dobře i nemusí. Necháváme se totiž neustále bombardovat. Jsou to ty textové zprávy, upozornění o slevách na psí granule i doplňky stravy, aktualizace počasí a reakce virtuálních přátel ze sociálních sítí. I proto máme nutkavou potřebu kontrolovat displej i ve frontě na rohlíky. Co je na tom, když to dělají všichni? To vlastně není tak docela pravda.

Digitální detox je nový přepych

Psychologové a sociologové si všímají zajímavého trendu, v němž se digitální minimalismus stává výsadou těch, kteří si mohou dovolit být offline. Jaká změna! Lidé se vracejí zpátky do minulosti, tedy k papírovým diářům a zařízením, která neumí nic jiného než telefonovat. Tento posun od kvantity informací ke kvalitě prožívání směřuje hloupé telefony zase na výsluní.

Dopaminová past přímo v naší kapse

Proč nás ale ty svítící krabičky tak fascinují? Odpověď leží hluboko v našem mozku, konkrétně v systému odměn. Každé „to se mi líbí“, každá nová zpráva a každé nekonečné scrollování sociálními sítěmi spouští vyplavování dopaminu. A není to náhoda. I vědci potvrzují, že design moderních aplikací záměrně využívá principy variabilního odměňování, které známe z hracích automatů (1).

Čeho je moc…

To vytváří silnou psychickou závislost, která vede k chronickému stresu a neschopnosti soustředění. Průměrný uživatel zkontroluje svůj telefon 96krát za den (2), čímž si dramaticky snižuje kognitivní kapacitu a schopnost hlubokého myšlení. Naopak hloupý mobil v tomto kontextu funguje jako úžasná prevence. Tím, že eliminuje svůdná lákadla, vrací svému majiteli vládu nad jeho vlastním časem a pozorností. Také mu dává svobodu nudit se, přemýšlet a skutečně vnímat své okolí bez filtru modrého světla.

Spánek je víc než jen ležení v pyžamu

Mezi hlavní důvody, proč lidé zase sahají po tlačítkových telefonech, je snaha o záchranu spánku. Modré světlo z obřích displejů smartphonů prokazatelně narušuje produkci melatoninu - hormonu odpovědného za usínání a kvalitu spánkového cyklu (3). Pokud je poslední věcí, kterou před zavřením víček vidíte, zářící obrazovka s politickými hádkami nebo dokonalými životy influencerů, nemůžete se divit, že hlava odmítá přepnout do klidového režimu.

Zase hezky postaru?

Ovšem tlačítková „retro“ klasika, to je jiný příběh! Nemá displej s vysokým rozlišením ani aplikace, které by člověka držely vzhůru do tří do rána. Jejich příznivci uvádějí, že se po přechodu na jednodušší technologii cítí ráno odpočatější a mají veselejší náladu (4). Je to jednoduchá matematika - méně večerní stimulace se rovná hlubší regenerace.

Soustředění jako vymírající dovednost

Je pravdou, že žijeme v ekonomice pozornosti, kde o náš zájem bojují největší mozky planety vyzbrojené těmi nejvýkonnějšími algoritmy. Udržet pozornost u jedné činnosti déle než několik minut se stává nadlidským úkolem. Chronické vyrušování notifikacemi vede k takzvané kognitivní fragmentaci, která prokazatelně omezuje efektivitu práce i kvalitu odpočinku (5). Jenže!

Když s sebou nosíte hloupý telefon, najednou zjistíte, že dokážete přečíst kapitolu v knize bez nutnosti kontrolovat sociální sítě. Také přijdete na to, že rozhovor s partnerem v restauraci může i být hluboký a nepřerušovaný pípáním zprávy z pracovní skupiny. Tento návrat k prožívání skutečné reality je pro mnohé šokující, ale nesmírně osvobozující. Je to jako sundat si těsné boty po celém dni chůze.

Estetika a nostalgie v moderním kabátě

Nesmíme zapomínat ani na estetickou stránku věci. V moři identických černých skleněných obdélníků působí tlačítkový telefon jako osvěžující „novinka“. Designové kousky, které odkazují na devadesátá léta nebo naopak sázejí na minimalistický futurismus, přitahují jedince s vytříbeným vkusem, kteří se nebojí plavat proti proudu. Je v tom i kousek nostalgie po dobách, kdy svět byl sice analogovější, ale v mnoha ohledech čitelnější. Mnoho technologických magnátů, tedy těch, kteří tyto technologie sami pomáhali tvořit, dnes veřejně přiznává, že svým dětem smartphony zakazují a sami používají jen nejnutnější základy (6). Zajímavé, viďte?

Kdo bude další?

Přechod z chytrého na hloupý telefon samozřejmě nemusí být pro každého. A už vůbec ne permanentním stavem. Pro některé jde pouze o víkendový detox nebo nástroj pro určité části dne. Cílem není to, abyste se stali technologickým poustevníkem, ale nastolení zdravého vztahu k používaným nástrojům.

Zdroje: (1) https://www.theguardian.com/technology/2018/mar/04/has-dopamine-got-us-hooked-on-tech-facebook-apps-addiction, (2) https://www.asurion.com/press-releases/americans-check-their-phones-96-times-a-day/, (3) https://www.health.harvard.edu/staying-healthy/blue-light-has-a-dark-side, (4) https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0280681, (5) https://ics.uci.edu/~gmark/chi08-mark.pdf, (6)