Voda je základ života a ta, co pohodlně teče z kohoutku, se navíc pyšní neutrálním pH okolo magické hodnoty sedm. Potíž je v tom, že ne každému tahle obyčejná verze chutná. Ještě, že obchody překypují sodovkami! Co všechno o nich nevíte?

Pitný režim má svá úskalí

Nalití čisté tekutiny do láhve a její následné obohacení oxidem uhličitým působí nevinně. Výsledný chemický proces ovšem zcela mění pravidla hry. Jak již bylo zmíněno, neutrální pH běžné kohoutkové vody se pohybuje okolo hodnoty sedm. Saturace plynem tento ukazatel sráží nebezpečně nízko, a to k hranici tří nebo čtyř stupňů. Získaný nápoj sice „štípe“ na jazyku velice příjemně, zároveň funguje coby nenápadný, ale vytrvalý narušitel tvrdých tkání uvnitř ústní dutiny, proto každodenní popíjení zubům rozhodně neprospívá. Pravda je tedy taková, že i samotná a ničím nedochucená sycená voda vykazuje měřitelný erozivní potenciál (1).

Ještě sklenku? Ne, díky!

Neustálé omývání chrupu tímto mírně agresivním roztokem postupně odleptává klíčové minerály z povrchové vrstvy. Americký stomatolog a výzkumník z Univerzity v Severní Karolíně doktor Matthew Messina veřejnost na jednu stranu uklidňuje, na druhou děsí. „Čistá sodovka leptá povrch zubů zhruba stokrát méně než oblíbené sladké nápoje, její celodenní usrkávání přesto nedoporučujeme,“ zdůrazňuje tento expert (2). Zásadní chyba spočívá i v načasování. Konzumace perlivého nápoje společně s jídlem neškodí, protože zvýšená produkce slin kyselé prostředí spolehlivě zneutralizuje. Samostatné pití naopak představuje zbytečné riziko.

Vzdušný vír v trávicím traktu

Otevření lahve a hlasité zasyčení slibuje fantastické osvěžení. Spolknutí ledového obsahu však znamená dobrovolné polykání obrovského množství prázdného plynu. Ten uvnitř tělesné schránky logicky hledá únikovou trasu. Lidé se slabším zažíváním ihned pociťují nepříjemné nadýmání, silnou plynatost a těžkost. Pro absolutně zdravého jedince jde spíše o společenský diskomfort, pacienti bojující se syndromem dráždivého tračníku zažívají nepopsatelné utrpení. Bubliny roztahují stěny orgánů na absolutní maximum.

Nepříjemné následky každého doušku

Rozšířený objem žaludku vyvíjí enormní tlak na svěrač jícnu. Trávicí šťávy posléze stoupají nekontrolovatelně vzhůru a spouštějí nesnesitelné pálení žáhy. Renomovaná americká klinika Mayo Clinic ve svých oficiálních materiálech důrazně varuje osoby trpící refluxem před zařazením sycených nápojů do každodenní rutiny (3). Zastánci zdravého životního stylu se často mylně domnívají, že nasycení trávicí soustavy plynem usnadní hubnutí. Efekt plnosti po vypití bublinek skutečně přichází nečekaně rychle, avšak nabytá iluze sytosti bohužel ještě rychleji mizí.

Nečekaný útok na hormony

Čistá perlivá voda neobsahuje jedinou kalorii. Z matematického hlediska dává její pití při přísné dietě dokonalý smysl. Ten ale naprosto vyvrací průlomová studie publikovaná v časopise Obesity Research and Clinical Practice (4). Dle jejích poznatků se mohou její pravidelní konzumenti dočkat razantního nárůstu hmotnosti. Klíčového viníka představuje ghrelin neboli hormon hladu, který dostává po expozici oxidem uhličitým obří impuls k okamžité akci. Krevní testy příznivců perlivé vody potvrdily trojnásobné zvýšení hladiny tohoto stimulátoru apetitu. Pouhá přítomnost bublinek tedy vyvolává nezvladatelnou touhu zkonzumovat větší porce jídla.

Falešný pocit dokonalé hydratace

Schopnost oxidu uhličitého zavodnit vyprahlou tkáň se naprosto rovná tichým nápojům, protože buněčné vstřebávání nezná rozdíl. Zásadní problém tkví v celkovém objemu přijaté tekutiny. Hlasité syčení a štípání na patře utlumí pocit žízně mnohem dříve, než organismus přijme optimální dávku. Proto lékaři varují, že milovníci sycených produktů mohou trpět nedostatečným množstvím vláhy (5). Svaly potřebují k bezchybnému výkonu masivní příval vlhkosti, šumivé osvěžení zažene chuť pít už po pár locích.

Žízeň na tenkém ledě

Vzniká tak velmi nebezpečný paradox. Člověk subjektivně pociťuje absolutní uhašení žízně, vnitřní systémy přitom skrytě strádají nedostatkem vody. Extrémně nasycený roztok navíc vyvolává okamžitou reakci bloudivého nervu. Studený a bublající proud způsobí drobný šok sympatickému nervovému systému. Krevní tlak bezprostředně po napití mírně stoupne a srdce musí vynaložit větší úsilí (6). Pro vrcholového atleta nejde o žádnou tragédii, osoby léčící se s dlouhodobou hypertenzí by však měly raději sáhnout po klasickém kohoutku.

Tiché signály zkoušeného těla

Pokud se nechcete perlivé vody vzdát, sledujte alespoň tělesné reakce. Někdo snese litr bublinek denně bez jediného mrknutí oka, jiný zaplatí za pouhou skleničku krutým pálením žáhy a nezvladatelným nočním hladem. Klíčem tu tedy zůstává obezřetnost. Vnímání fyziologických odezev představuje ten nejlepší možný kompas. I tak ale nic nezkazíte tím, když občas vyměníte perlivý nápoj za tichou pramenitou klasiku.