Kdo by o cukrovku nebo poškozená játra kdovíjak stál, že? Jenže kvůli mikroplastům, které jsou všudypřítomné, mohou tyto komplikace postihnout nás všechny.
Asi už jste slyšeli o tom, že mikroplasty jsou jednou z nejrozšířenějších znečišťujících látek vůbec. Do těla pronikají stejně snadno jako do životního prostředí, což pro ekologii, planetu ani zdraví nevěstí nic dobrého.
Více druhů, více problémů
Mikroplasty se vyskytují v několika formách, z nichž každá má své specifické zdroje. Primární mikroplasty jsou záměrně vyráběné malé částice, jako jsou mikrokuličky v kosmetice nebo plastové pelety používané v průmyslu. K této kategorii patří i plastové třpytky z polyethylentereftalátu (PET). Další formou jsou mikrovlákna uvolňovaná ze syntetického oblečení během praní. Naproti tomu sekundární mikroplasty vznikají rozkladem větších plastových předmětů. Existují také nanoplasty, což jsou ještě menší částice, proto je jejich detekce a studium mnohem obtížnější (1). Druhů je tedy bohužel víc, jedno ale mají společné.
Pozor, játra v ohrožení
Nová americká studie (2) provedená na myších odhalila, že mikroplasty mohou ovlivňovat hladinu cukru v krvi a poškozovat játra. Výzkumníci z Kalifornské univerzity zjistili, že u zvířat, která s nimi přicházejí do styku, se postupně vyvíjí intolerance glukózy a známky poškození jater, což jsou dva vážné zdravotní problémy, které mohou mít dlouhodobé následky. „Vzhledem k rostoucím obavám ohledně expozice mikroplastů jsme chtěli vyhodnotit její dopad na zdraví,“ uvedla v tiskové zprávě vědecká výzkumnice a hlavní autorka studie Amy Parkhurst (3).
Informace, která klidu nepřidá
Její odborný tým krmil myši standardní stravou s denní dávkou polystyrenových nanočástic, čímž napodoboval způsob, jakým jsou lidé vystaveni plastům prostřednictvím jídla a nápojů. Dávka byla zvolena tak, aby odrážela reálné expozice moderní populace, které by se podle předchozích odhadů mohly pohybovat od desítek tisíc až po miliony částic ročně. Ve srovnání s hlodavci bez plastů měli chlupatí konzumenti potíže s regulací hladiny cukru v krvi, což je stav známý jako glukózová intolerance. Byly u nich registrovány také vyšší hladiny jaterního enzymu zvaného ALT - běžného markeru poškození jater. Amy Parkhurst sice upozorňuje, že jsou zapotřebí další výzkumy zaměřené na dopad mikroplastů, nicméně už teď je zřejmé, že jejich následky mohou být pro naše zdraví skutečně velmi škodlivé.
Zdroje: (1) www.weforum.org/stories/2025/02/how-microplastics-get-into-the-food-chain/, (2) https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7559051/, (3)www.eurekalert.org/news-releases/1084807?
Sledujte nás na sociálních sítích: