Pohodlí dnešní doby nám dává úžasnou možnost ohřát si zbytek včerejšího jídla kdykoli, když přijde hlad nebo chuť. Stačí pár minut, ozve se pípnutí a můžeme jíst. Také používáte plastové krabičky a vynález zvaný mikrovlnná trouba? Zatímco se těšíte na těstoviny s omáčkou, uvnitř spotřebiče probíhá proces, který připomíná neřízený chemický pokus. Plast pod vlivem vysokých teplot uvolňuje molekuly, které v pokrmu opravdu nemají co dělat.

Neviditelný déšť plastových úlomků

Dosti znepokojivý pohled na to, kolik cizorodých částic doopravdy pozřeme během jediného ohřevu, přinášejí nedávné vědecké poznatky. Tým vědců z University of Nebraska-Lincoln zjistil, že některé plastové nádoby označené jako vhodné pro používání v mikrovlnce vypouštějí do jídla astronomické množství mikroplastů a nanoplastů. V některých případech šlo až o dvě miliardy mikroplastových a čtyři miliony nanoplastových částic na jediný čtvereční centimetr plochy nádoby (1).

„Když jíme konkrétní potraviny, jsme obvykle informováni o jejich kalorickém obsahu. Domnívám se, že je stejně tak důležité, abychom si uvědomovali množství plastů v našem jídle,“ vysvětluje americký výzkumník s bangladéšskými kořeny Kazi Albab Hussain (2).

Hra na schovávanou s hormonální rovnováhou

Plasty obsahují celou řadu složek, které zajišťují jejich ohebnost, barvu nebo odolnost vůči prasknutí. Nejvíce skloňované bývají ftaláty a bisfenoly, zejména BPA. Tyto látky se řadí mezi endokrinní disruptory, což znamená, že mají schopnost napodobovat přirozené hormony. Teplo v mikrovlnce tento proces uvolňování výrazně urychluje (3). Pokud dochází k pravidelné expozici, může to vyústit v narušení metabolismu či reprodukčních funkcí. Odborné studie naznačují souvislost mezi vysokou hladinou těchto látek a nárůstem inzulinové rezistence u dětí i dospělých (4). Plastové nádoby se tak stávají tichým prostředníkem pro transport chemikálií, které vnitřní prostředí člověka rozhodně nevyhledává.

Jak je to se slibovanou vhodností?

Pořád se přikláníte k tomu, že nápis „vhodné do mikrovlnky“ nalepený na dně krabičky přece nemůže lhát? Jak se to vezme. Udělení takového certifikátu totiž rozhodně neznamená, že se z nádoby nic neuvolňuje. V podstatě pouze dává na vědomí, že se plast při ohřevu neroztaví, nezkroutí a nezpůsobí požár uvnitř spotřebiče. Testy pro získání tohoto označení se nezaměřují na dlouhodobé dopady na zdraví spotřebitele, ale spíše na mechanickou odolnost materiálu. I když miska vizuálně zůstává nezměněná, mikroskopické trhliny vznikající tepelným namáháním usnadňují migraci toxických sloučenin do potravin, a to zejména pokud obsahují tuky, které fungují jako vynikající rozpouštědlo pro mnoho plastových přísad (5).

Když se polymery rozhodnou migrovat

Migrace chemických látek z obalu do potraviny je fyzikální děj, který probíhá intenzivněji, čím je jídlo teplejší. Mezi méně známé, ale nebezpečné látky patří i takzvané PFAS, přezdívané věčné chemikálie. Ty se kromě plastových misek často nacházejí v povlacích papírových obalů z rychlého občerstvení, které lidé bez rozmyslu vkládají do mikrovlnky. Výzkumy potvrzují, že tyto látky přetrvávají v krevním oběhu dlouhá léta a jsou spojovány s oslabením imunitního systému i zvýšeným rizikem vzniku nádorových onemocnění (6). Zatímco si ohříváte burger v původním obalu, nevědomky ho obohacujete o složky, které příroda neumí odbourat a lidské orgány s nimi bojují velmi obtížně.

Vsaďte raději na sklo a keramiku

Řešení této situace nevyžaduje vyhození mikrovlnné trouby do nejbližšího kontejneru. Tady pomůže prostá změna materiálu, který přichází do kontaktu s horkem. Sklo a keramika jsou z hlediska chemické stability nepřekonatelné. Neobsahují změkčovadla ani barviva, která by měla tendenci unikat do jídel. I když je plastová krabička lehčí a nerozbitná, cena za toto pohodlí je příliš vysoká. Přendat si jídlo z plastového boxu na talíř nebo do skleněné misky zabere zhruba 15 sekund, což je opravdová investice do zdraví.

Pravda ukrytá v mastných skvrnách

Teď jedna zásadní otázka - všimli jste si někdy, že po ohřívání boloňských špaget zůstávají na stěnách nádoby oranžové skvrny, které nejdou umýt? To je jasný důkaz toho, že plast na jídlo nějak reagoval, přičemž došlo k narušení povrchu a výměně látek. Pokud barviva z pokrmu dokážou na misce tak tvrdohlavě ulpět, existuje stoprocentní jistota, že chemikálie z plastu putovaly opačným směrem (7). Tento proces je nevratný a s každým dalším ohříváním se kvalita nádoby zhoršuje. Staré a poškrábané krabičky, které už v mikrovlnce strávily stovky minut, jsou z hlediska uvolňování nežádoucích částic nejrizikovější. Jejich povrch je totiž narušený natolik, že se z nich mikroplasty uvolňují i při pouhém kontaktu s vlažnou vodou.