Právě přechod od redukce přes stabilizaci až k dlouhodobému režimu je myšlenka, která dává větší smysl než neustálé střídání drastických diet. Výzkum ukazuje, že udržení dosažené hmotnosti je samostatnou a velmi důležitou součástí léčby nadváhy a obezity. Program zaměřený přímo na udržení hmotnosti například v randomizované studii dokázal zpomalit opětovné přibírání po předchozím zhubnutí (1).

První fáze znamená radikální omezení

První fáze Newyorské diety je nejpřísnější. Podle původního Kirschova konceptu trvá přibližně dva týdny a energetický příjem může klesnout zhruba k 900 kcal denně. Jídelníček stojí především na libovém mase, rybách, mořských plodech, vaječných bílcích, zelenině, salátech, ořeších a zdrojích bílkovin.

Takto výrazné omezení energie může skutečně vést k rychlému poklesu tělesné hmotnosti. Studie velmi nízkoenergetických diet potvrzují, že režimy pohybující se kolem 800 kcal denně mohou u lidí s obezitou vyvolat výraznou redukci hmotnosti (2). To však neznamená, že jsou vhodné pro každého nebo že by se měly bez odborného dohledu používat jako běžná dieta.

Velmi nízký energetický příjem totiž není jen rychlejší verzí klasického hubnutí. Organismus se energetickému deficitu postupně přizpůsobuje a může snížit svůj energetický výdej více, než by odpovídalo samotnému úbytku tělesné hmotnosti. Tento jev se označuje jako adaptivní termogeneze (3).

Bílkoviny mají v jídelníčku důležité místo

Charakteristickým znakem Newyorské diety je vysoké zastoupení bílkovin. Ty mají při redukci hmotnosti své opodstatnění, přesto však neplatí jednoduché pravidlo, že čím více bílkovin a méně sacharidů, tím rychlejší bude hubnutí.

Randomizovaná studie zaměřená na nízkoenergetickou stravu například zaznamenala během osmi týdnů výrazný pokles tělesné hmotnosti u všech sledovaných skupin, avšak vyšší příjem bílkovin sám o sobě nevedl k významně většímu úbytku hmotnosti než běžnější množství bílkovin (4).

Výhodou bílkovin může být jejich vliv na sytost. V některých studiích lidé po jídlech s vyšším zastoupením bílkovin vykazovali menší chuť dále jíst (5). Při hubnutí je ale stále rozhodující celkový energetický příjem a dlouhodobá schopnost daný režim dodržovat.

Druhá fáze už povoluje některé sacharidy

Po drastickém začátku následuje stabilizační fáze. Do jídelníčku se postupně vracejí například luštěniny, sladké brambory, jablka nebo bobulové ovoce. Stále však zůstává zachováno výrazné omezení sacharidů.

Nízkosacharidové diety mohou být při hubnutí účinné. V jedné z klasických randomizovaných studií dosáhli účastníci na nízkosacharidové dietě po třech a šesti měsících většího úbytku hmotnosti než skupina s konvenční dietou. Po dvanácti měsících už však rozdíl mezi skupinami nebyl statisticky významný (6).

Podobně rozsáhlá studie DIETFITS porovnávající zdravou nízkosacharidovou a nízkotučnou stravu zjistila po roce průměrný úbytek 6 kilogramů u nízkosacharidové a 5,3 kilogramu u nízkotučné skupiny. Rozdíl nebyl statisticky významný (7). Z dlouhodobého pohledu tedy není nutné považovat sacharidy za hlavního nepřítele štíhlé postavy.

Třetí fáze je zřejmě nejdůležitější

Z hlediska dlouhodobého výsledku je zajímavá především třetí fáze Newyorské diety. Kirsch ji chápe jako režim, který by měl pokračovat dlouhodobě. Právě tím se jeho koncept liší od diet, které po několika týdnech jednoduše skončí a člověk se vrátí k původnímu způsobu stravování.

Výzkum potvrzuje, že po zhubnutí je opětovné přibírání častým problémem. Ve studii sledující různé jídelní režimy po předchozím zhubnutí účastníci během následných 18 měsíců část hmotnosti opět získali, přičemž mezi jednotlivými zkoumanými dietami nebyly v množství znovu nabrané hmotnosti významné rozdíly (8).

Právě proto dává rozdělení procesu na redukční a následnou udržovací část smysl. Problém Newyorské diety spočívá spíše v tom, že i její dlouhodobá fáze zůstává poměrně restriktivní.

Jíst pouze v určitém čase není kouzelný trik

Součástí původního programu je také časové omezení stravy. Jíst se má především mezi 7. a 19. hodinou a sacharidy se mají konzumovat zejména v první části dne. Představa, že samotné ukončení jídla v určitou hodinu automaticky spustí intenzivnější noční spalování tuku, je však příliš zjednodušená.

Randomizovaná studie publikovaná v New England Journal of Medicine porovnávala kalorickou restrikci s kalorickou restrikcí doplněnou časově omezeným stravováním. Po dvanácti měsících nebyl mezi skupinami statisticky významný rozdíl v úbytku hmotnosti (9). Časové okno tedy může některým lidem pomoci lépe organizovat jídelníček, samo o sobě ale není zárukou rychlejšího hubnutí.

Pohyb pomáhá chránit svalovou hmotu

Newyorská dieta nespoléhá pouze na jídelníček. David Kirsch ji spojuje s intenzivním pohybovým programem. V první fázi převažuje kardio, následně se stále více přidává silový trénink.

Právě zapojení silového cvičení má při hubnutí dobré vědecké opodstatnění. Rozsáhlá metaanalýza 114 studií zahrnujících více než čtyři tisíce lidí ukázala, že kombinace odporového tréninku s kalorickou restrikcí je účinná při snižování množství tělesného tuku. Samotný odporový trénink navíc podporoval nárůst svalové hmoty a při kalorickém omezení pomáhal svalovou hmotu lépe zachovávat (10).

Největší předností je systém, nikoli zákaz sacharidů

Newyorskou dietu proto není vhodné chápat jako důkaz, že sacharidy, ovoce nebo mléčné výrobky způsobují tloustnutí. Takový závěr současný výzkum nepodporuje. Stejně problematické je doporučení dlouhodobě přijímat pouze kolem 1 000 až 1 200 kcal bez ohledu na věk, pohlaví, tělesnou hmotnost a fyzickou aktivitu konkrétního člověka.

Inspirativní je spíše samotné fázování. Nejprve nastává období cíleného hubnutí, poté postupné rozšiřování jídelníčku a nakonec režim zaměřený na udržení dosaženého výsledku. Právě dlouhodobá fáze je klíčová, protože skutečným úspěchem redukčního programu není pouze číslo na váze několik týdnů po jeho zahájení, ale schopnost nižší hmotnost udržet.

Newyorská dieta tedy nabízí zajímavou strukturu, její extrémní pravidla ale není nutné přebírat. Mnohem rozumnější je využít princip postupných fází, dostatek bílkovin, pravidelný pohyb a následnou stabilizaci hmotnosti – bez zbytečné démonizace celých skupin potravin.