Dlouhé roky se na milovníky tatarských bifteků pohlíželo jako na hazardéry se zdravím, kterým hrozí přinejmenším ucpání tepen. Jenže karta se obrací a vědecká komunita přichází se zprávami, které potěší každého vyznavače poctivého vývaru. Ukazuje se, že pravidelná konzumace nezpracovaného červeného masa vykazuje souvislost s nižším rizikem rozvoje demence a Alzheimerovy choroby. Ovšem pozor, nefunguje to u každého stejně a rozhodně to neznamená, že se teď všichni hromadně vrhneme na uzeniny. Klíčovým slovem zůstává kvalita a také to, co nosíme v našem genetickém kódu.

Steak jako nečekaný spojenec

Průlomová studie britských vědců z univerzity v Leedsu, která sledovala takřka půl milionu lidí po dobu osmi let, přinesla opravdu fascinující data. Zjistilo se, že konzumace pouhých 50 gramů nezpracovaného červeného masa denně omezuje pravděpodobnost vzniku demence o celých 19 procent (1). 

Pozor na nebezpečné uzenářské lákadlo

Abychom však maso jen nekriticky nechválili, musíme se podívat i na odvrácenou stranu mince. Ta stejná studie totiž prokázala, že konzumace pouhých 25 gramů zpracovaného masa, ke kterému patří slanina, salámy nebo klobásy, riziko demence naopak zvyšuje, a to o děsivých 44 procent. Zde narážíme na zásadní rozdíl mezi výživou a pouhým zaplněním žaludku. Průmyslově upravené produkty obsahují vysoké množství dusičnanů a sodíku, což jsou prvky, které mozkové tkáni zrovna dvakrát neprospívají.

„Podle našich poznatků konzumace zpracovaného masa zvyšuje šance na demenci, ale nezpracované červené maso vykazuje ochranné účinky. Tento poznatek zdůrazňuje nutnost rozlišovat mezi různými druhy masitých pokrmů v naší stravě,“ uvádí hlavní autorka studie, kterou je čínská vědkyně působící ve Velké Británii Huifeng Zhang.

Geny jako rozhodčí u prostřeného stolu

Teď přichází ona slibovaná pointa, proč maso nepomáhá každému. Lidská populace není homogenní skupina a naše reakce na stravu určují geny. Konkrétně jde o nositele varianty genu APOE ε4. Tato genetická odlišnost je známým rizikovým faktorem pro vznik Alzheimerovy choroby. Vědci zjistili, že u lidí s touto genetickou výbavou nemusí mít konzumace masa tak jednoznačně pozitivní vliv, ba naopak, vysoký příjem nasycených tuků z masa u nich vyvolává nepříznivé reakce v mozkových cévách (2).

U jedinců bez této genetické zátěže se maso jeví jako efektivní prevence úbytku kognitivních schopností. Naopak nositelé genu APOE ε4 by měli být ve své náklonnosti k hovězímu spíše střídmí a raději se soustředit na tuky rostlinného původu. Je to zajímavá ukázka toho, jak nutriční doporučení, která platí pro souseda, pro nás nemusí být vůbec vhodná.

Senioři jako vegetariáni

Proč vlastně maso mozek tak silně ovlivňuje? Jde především o vitamin B12, železo a zinek. Právě tyto prvky jsou pro mentální vitalitu naprosto nezbytné. U starší populace se často setkáváme s takzvanou sarkopenií, tedy úbytkem svalové hmoty, který jde ruku v ruce s oslabením kognitivních funkcí. Maso jako zdroj vysoce využitelného proteinu pomáhá udržet fyzickou sílu, která následně podporuje i tu duševní. Nedostatek vitaminu B12, který se v rostlinné stravě v přirozené formě téměř nevyskytuje, přispívá k atrofii mozku a zmatenosti. U seniorů, kteří maso ze svého jídelníčku vyřadili, bývá pozorováno rychlejší tempo zapomínání (3). Masitá strava navíc obsahuje látky jako kreatin a karnosin, o jejichž vlivu na ochranu neuronů se v posledních letech mluví čím dál intenzivněji (4).

Etika versus fyziologie

V dnešní době se často debatuje o etických aspektech konzumace masa. Je to debata správná a důležitá, ale v kontextu zdraví mozku musíme být upřímní k faktům. Lidský mozek vyžaduje specifické aminokyseliny, které se v rostlinách hledají jen obtížně. Pakliže se někdo rozhodne pro striktní vegetariánství, musí velmi pečlivě suplementovat právě ony složky, které masožravci dostávají přirozeně v jednom balení.

Večeře na lékařský předpis

Pokud spadáte do kategorie lidí ve středním a vyšším věku, pro které je důležité udržet si ostrou paměť i po osmdesátce, dává smysl zařadit kvalitní steak jednou či dvakrát týdně do jídelníčku. Samozřejmě za předpokladu, že nejste nositeli zmíněné rizikové genové varianty. Zdraví mozku není výsledkem jedné zázračné potraviny, nýbrž mozaikou mnoha drobných rozhodnutí. A to, co si dáte k večeři, tvoří jeden z největších dílků této skládačky.

Rozumná míra jako zlaté pravidlo

Závěrem lze říci, že maso není univerzální lék, ani jednoznačný padouch. Jeho vliv na oddalování demence je podložen solidními důkazy, ale vyžaduje kritický přístup. Výběr masa z volných chovů, vyhýbání se uzeninám a znalost vlastní rodinné anamnézy jsou kroky, které z masité stravy dělají účinný nástroj dlouhověkosti.