Asi neexistuje větší strašák v oblasti hubnutí a zdravého životního stylu než onen proklínaný návrat kilogramů, kterému se říká jo-jo efekt. Tradiční moudrost nás desetiletí strašila tím, že střídavé hubnutí a přibírání působí na organismus hůře než stabilní nadváha, což na klidu nepřidalo. Ale ono je to celé jinak! Opakované pokusy o úpravu tělesné hmotnosti nejsou prohrou, nýbrž důkazem snahy o lepší kondici, která přináší ovoce i tehdy, pokud se ručička váhy nakonec vrátí na původní hodnoty.

Srdce v dočasném ráji

Hlavním argumentem proti kolísání váhy vždycky bývalo riziko pro kardiovaskulární systém. Nové analýzy však přinášejí zcela nový pohled. I když se kilogramy vrátí, období, kdy se člověk nacházel v nižším hmotnostním pásmu, přináší tepnám a srdci významný oddech, protože během fáze hubnutí dochází k okamžitému poklesu krevního tlaku a snížení hladiny škodlivého cholesterolu (1). Tyto pozitivní změny nezmizí lusknutím prstu tehdy, kdy si dopřejeme kousek pizzy navíc. Organismus si určité parametry pamatuje a efekt těchto „zdravých přestávek“ omezuje celkovou pravděpodobnost srdečních příhod v dlouhodobém horizontu ve srovnání s lidmi, kteří se o redukci hmotnosti nepokusili nikdy. Každý měsíc s nižší váhou se počítá jako bonusové body v rámci prevence.

Cukrová houpačka pod kontrolou

Velkou obavou tu bývá i citlivost na inzulin. Dietáři mají strach, že jo-jo efekt vyvolává zmatek v hospodaření s cukrem, čímž naroste riziko diabetu do červených čísel. Skutečnost ale bývá opačná, věřili byste tomu? I dočasná redukce tuku, zejména toho nitrobřišního, výrazně zlepšuje metabolickou odezvu. A přesně proto jedinci praktikující střídavé hubnutí vykazují lepší kontrolu glykémie než osoby se stabilní nadváhou (2). Tento mechanismus funguje jako pravidelný servis motoru. I když se auto po čase opět zadrhne, pročištění filtrů mu na nějakou dobu zajistilo plynulejší chod.

Metabolismus se opravdu nezhroutí!

Pravděpodobně nejrozšířenějším mýtem zůstává tvrzení, že jo-jo efekt nenávratně poškozuje rychlost spalování energie. Často slýcháme, že s každým dalším pokusem se náš klidový výdej snižuje, až se jednoho dne nakonec zastaví úplně. Vědecká data z rozsáhlých metaanalýz ovšem tento předpoklad nepotvrzují ani trochu. Výzkumníci zjistili, že klidová spotřeba kalorií odpovídá aktuálnímu složení těla a hmotnosti, bez ohledu na to, kolikrát v minulosti dotyčný hubnul (3). Neexistuje tedy žádný důkaz, že by opakované shazování a nabírání kilogramů znemožnilo budoucí úspěšné pokusy o štíhlejší postavu. Tělo skutečně není pomstychtivý účetní, který by si zapisoval minulé přešlapy a za trest vypínal metabolismus, jak se mu zlíbí. Má schopnost se adaptovat a při správném postupu reaguje stejně ochotně jako poprvé.

Psychická odolnost jako bonus

Zajímavý je i psychologický rozměr této problematiky. Člověk, který se opakovaně snaží o změnu, si buduje důležité návyky. I když nejsou aplikovány stoprocentně po celý rok, dochází k postupnému učení. Americký psycholog Kelly Brownell, který termín jo-jo efekt v roce 1986 zavedl, v pozdějších pracích uznal, že obavy z jeho škodlivosti byly značně zveličené (4). Dle jeho poznatků je pro zdraví mnohem rizikovější úplná rezignace na péči o sebe sama. Ti, kteří se nevzdávají, získávají zkušenosti s tím, co u nich v jídelníčku funguje a co naopak nikoli, přičemž se časem intervaly mezi nárůsty váhy prodlužují. Odolnost vůči nezdarům je v psychologii ceněnou vlastností, která se trénuje právě oním pověstným vstáváním z popela po dietním hříchu.

Každý pokus se počítá

Objevují se dokonce názory, že kolísání váhy u jedinců s vyšším BMI rozhodně nezvyšuje úmrtnost, což odporuje všem dřívějším strašidelným predikcím (5). Naopak, jak již bylo zmíněno, snaha o redukci hmotnosti bývá spojena s osvojením si lepších stravovacích preferencí a zvýšením fyzické aktivity, což jsou faktory, které zlepšují kvalitu života bez ohledu na výsledné číslo na váze (6).

Jo-jo efekt není nepřítel

Svět tedy není černobílý a vaše váha být také nemusí. Pokud se na jo-jo efekt přestaneme dívat jako na vlastní selhání a začneme ho vnímat jako vedlejší produkt snahy o zdravější já, uleví se nám nejen fyzicky, ale i mentálně. I cesta může být cílem, a pokud občas připomíná rozbitou dětskou houpačku, budiž. Hlavní je, že se stále hýbete a nenecháte se zastrašit přísnými tabulkami, strašidelnými prognózami ani obavami z nezdaru. Tak hodně štěstí všem dietářům, a to i těm, kteří prostě občas zaškobrtnou!