Představa čokolády jako prostředku k povzbuzení libida není žádným moderním výmyslem. Už staří Mayové a Aztékové spojovali kakaové boby s plodností a libidem. Legendy praví, že aztécký panovník Montezuma vypil denně desítky šálků pěnivého kakaového nápoje, aby si zajistil dostatek energie pro návštěvy svého rozsáhlého harému (1).

Historické iluze pokračují

A tak lidé začali téhle sladkosti přisuzovat magickou sexuální moc. Ještě více se to „zvrtlo“ v osmnáctém století, kdy byla čokoláda na evropských dvorech považována za luxusní komoditu spojenou s hříšným požitkářstvím a aristokratickou dekadencí. Proto sloužila jako cenný rafinovaný dar, který má dláždit cestu k srdci i posteli vyvolené osoby.

Domněnky versus realita

Zastánci teorie o afrodiziakálních účincích argumentují hlavně chemickým složením kakaa, z něhož se kvalitní čokoláda vyrábí. Mezi ty nejznámější prospěšné látky patří fenylethylamin přezdívaný hormon lásky, protože ho tělo přirozeně produkuje v raných fázích zamilovanosti. Další významnou složkou je tryptofan zodpovídající za pocity štěstí a relaxace. Zní to jako skutečná pohádka, jenže má hořký konec.

Podle vědců (2) jsou koncentrace těchto látek v běžně konzumované tabulce čokolády natolik nízké, že prakticky nemohou sexuální apetit jakkoli ovlivnit . Trávicí proces navíc většinu těchto sloučenin rozloží dříve, než stihnou doputovat do mozku. Pokud bychom chtěli pocítit skutečný fyziologický dopad fenylethylaminu srovnatelný s milostným opojením, museli bychom spořádat několik kilogramů čokolády doslova na posezení, což by pravděpodobně vedlo spíše k těžké nevolnosti než k romantickému naladění.

Dvě pohlaví, dva názory

Zajímavým aspektem probíhajících diskusí jsou genderové rozdíly. Jsou to především ženy, které uvádějí čokoládu jako potravinu, po níž pociťují okamžité zlepšení nálady a úlevu od stresu. Ani tak experti dosud neprokázali žádný měřitelný rozdíl v úrovni sexuálního vzrušení mezi pravidelnými konzumentkami a těmi, které se téhle pochoutce vyhýbají (3). Proto je pravda zřejmě taková, že jakékoli subjektivně pociťované zvýšení libida je spíše důsledkem psychologického uvolnění a požitku z chuti než přímým biologickým zásahem složek obsažených v kakau. Dlužno dodat, že pragmatičtí muži čokoládu jako afrodiziakum nevnímají prakticky vůbec.

Placebo zase úřaduje

Když věda pořád opakuje, že čokoláda prostě nefunguje, proč jí stále tolik věříme a nosíme do ložnice? Odpověď leží v rukou psychologie. Pokud jsme o specifických účincích nějaké potraviny skálopevně přesvědčení, naše mysl dokáže vyvolat odpovídající pocity (4). V případě této sladkosti je to asi nějak takhle - samotné rozbalování stříbrného papíru a pomalé rozpouštění čtverečku na jazyku spouští v mozku dopaminové dráhy spojené s potěšením. Celý mechanismus je velmi podobný těm, které se aktivují při intimní blízkosti. Lidé si tak často pletou obecný pocit uspokojení z dobrého jídla se sexuálním vzrušením. Marketingový tlak, zejména v období svatého Valentýna, tuto iluzi jen posiluje a udržuje mýtus naživu navzdory chybějícím důkazům.

Není čokoláda spíše na obtíž?

Možná je to všechno úplně naopak. Faktor, který čokoládového erotického spojence podkopává, je nutriční profil. Většina běžně dostupných výrobků má vyšší množství rafinovaného cukru a nasycených tuků. Po konzumaci může krátkodobě dojít k prudkému nárůstu energie díky glukóze, avšak následuje rychlý propad způsobující únavu a letargii (5). Za takového stavu je vidina erotiky spíše odpudivá. Pro zdraví cév, které je pro sexuální funkce naprosto klíčové, je nadměrná konzumace cukru a tuků také škodlivá. Ucpávání tepen a snížený průtok krve jsou přímými nepřáteli erektilní funkce i celkové citlivosti pohlavních orgánů.

Pozitiva tu přece jen jsou

Abychom zase uvedené potravině nekřivdili úplně, existuje jedna oblast, kde by teoreticky mohla mít pozitivní vliv, a tou je kondice kardiovaskulárního systému. Kvalitní produkty s vysokým obsahem kakaa bývají bohaté na flavanoly podporující tvorbu oxidu dusnatého v těle. Ten významně pomáhá rozšiřovat cévy, čímž zlepšuje krevní oběh (6). Protože sexuální vzrušení je do značné míry závislé na efektivním prokrvení, mohla by být hořká čokoláda považována za velmi mírný a nepřímý stimulant oběhové soustavy. Nicméně i zde platí, že pro dosažení terapeutického účinku by bylo nutné přijímat kakao v čisté formě a dávkách, které nejsou v běžné stravě obvyklé. Jeden čtvereček opravdu nic moc nezmůže.

Naděje umírá poslední

Třeba se čokolády jako afrodiziaka vzdát úplně nechcete, protože její pojídání máte s partnerem jako rituál. Možná je to právě tenhle sociální a emocionální kontakt, jenž tolik posiluje pouto a chuť na intimitu. Jestli vám to tak funguje, proč ne? Ať vám čokoládová rekvizita věrně slouží dál!

Zdroje: (1) https://www.nationalgeographic.com/culture/article/chocolate-domestication-cocoa-ecuador, (2), (3), (4) https://www.health.harvard.edu/newsletter_article/the-power-of-the-placebo-effect, (5) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/30951762/, (6) https://www.ahajournals.org/doi/full/10.1161/CIRCULATIONAHA.108.827022, (7) AI