Všude kolem se povídá, jak je vyřazení masa zázračným lékem na všechno, od špatné nálady až po vrásky na čele. Vaše kamarádka po měsíci na cizrně září jako čerstvě vyleštěné jablko, ale vy se po týdnu bez řízku cítíte spíše jako zvadlý list salátu, který někdo zapomněl v zadní části lednice. Proč ten rozdíl? Na to existuje snadná odpověď – genetika.

Velká zrada v podobě vitaminu A

Žijete v domnění, že stačí chroupat mrkev a vaše oči uvidí až za roh? Je pravdou, že něco takového všichni slýcháme už od dětství. Má to ale háček. Rostliny neobsahují skutečný vitamin A, nýbrž beta-karoten, což je jeho předstupeň. Aby ho člověk dokázal využít, musí ho v játrech přeměnit na aktivní formu zvanou retinol. Tady přichází první kámen úrazu. Existuje gen označený jako BCO1, který tuto přeměnu řídí. Značná část populace nese varianty tohoto genu, které efektivitu přeměny snižují až o několik desítek procent (1). Takoví jedinci pak trpí nedostatkem „áčka“, i kdyby se v té mrkvi koupali. Retinol se v hotové podobě nachází pouze v živočišných produktech, což vysvětluje, proč se někteří vegetariáni cítí vyčerpaní a jejich pleť ztrácí jas.

Omega kyseliny nejsou pro každého stejné

Podobný scénář se opakuje u slavných omega-3 mastných kyselin. Rostlinné zdroje, jako jsou lněná semínka nebo vlašské ořechy, obsahují kyselinu alfa-linolenovou (ALA). Tu však lidské útroby potřebují přetvořit na EPA a DHA, které jsou zásadní pro funkci mozku. Tato konverze je u mnoha osob velmi neefektivní. Geny FADS1 a FADS2 jsou v tomto ohledu klíčovými hráči. Vědecké studie prokazují, že určité genetické nastavení dovoluje jen mizivé procento této přeměny (2). Jestliže patříte do této skupiny, rostlinná strava vám zkrátka nedodá dostatek látek pro optimální mentální výkon. Americký odborník na výživu Christopher Gardner ze Stanfordovy univerzity v této souvislosti poznamenává, že rozdíly v tom, jak jednotlivci reagují na identickou stravu, jsou natolik zásadní, že plošná doporučení prostě selhávají (3).

Problém přináší také cholin

Možná jste o něm nikdy neslyšeli, ale pro vaše játra a paměť je cholin naprosto nezbytný. Hlavním zdrojem jsou opět vejce a maso. Lidské tělo si ho sice umí vytvořit samo díky genu PEMT, ale tato schopnost se u jednotlivců dramaticky liší. Zejména ženy před menopauzou jsou v tomto směru znevýhodněné, pokud mají specifické genetické mutace (4). V takovém případě je vegetariánství riskantním podnikem, který vyústí v hromadění tuku v játrech a úbytek kognitivních schopností. Jíst pouze brokolici a doufat v nejlepší výsledek je v tomto scénáři sázkou na nejistotu.

Železná disciplína mnohdy nestačí

Dalším bodem, kde se láme chleba, je vstřebávání železa. Rostlinné železo je totiž vázáno jinak než to v hovězím steaku. Je mnohem náchylnější na vlivy okolí – stačí si dát k obědu čaj nebo kávu a schopnost absorbovat tento prvek klesá k bodu mrazu. Někteří lidé mají navíc genetickou predispozici k horšímu transportu železa přes střevní stěnu (5). Ti pak i při obrovské snaze a konzumaci tun špenátu končí s bledou tváří a neustálou únavou. Maso obsahuje takzvané hemové železo, které do krevního oběhu proniká mnohem snadněji a bez větších okolků.

Když svaly volají o pomoc

Nejde jen o mikroživiny, ale také o základní stavební kameny. Rostlinné bílkoviny mají často neúplné spektrum aminokyselin. Pro někoho to nepředstavuje potíž, protože jeho tělo umí recyklovat vlastní zdroje velmi efektivně. Jiní lidé však potřebují vysoký přísun leucinu a dalších esenciálních látek, aby si udrželi svalovou hmotu a zdravý metabolismus. Pokud je tato potřeba ignorována, dochází k postupnému oslabování a pocitu celkové slabosti (6). Každý člověk je unikátní a to, co pro jednoho znamená vrchol zdraví, je pro druhého přímou cestou k deficitu.

Individualita jako nejvyšší zákon

Věda nám ukazuje, že ideální vegetarián je člověk s velmi specifickou genetickou výbavou, který dokáže z mála rostlinných surovin vykouzlit vše potřebné. Pokud mezi tyto vyvolené nepatříte, není to vaše selhání. Je to prostě fakt, se kterým je rozumnější spolupracovat než proti němu bojovat. Empatie k vlastnímu tělu znamená naslouchat jeho potřebám i tehdy, když nejsou v souladu s aktuálními módními trendy. Kvalitní kousek masa nebo poctivé vejce dokáží být v určitých případech tou nejlepší medicínou, kterou si lze dopřát. Místo slepého následování davu je mnohem prospěšnější sledovat vlastní pocity a zdravotní ukazatele.