Obiloviny jsou od nepaměti hlavním jídlem pro lidi i domácí zvířata. Dnes jsou pšenice, kukuřice, rýže a proso nejcennější komoditou světového trhu.
Obiloviny jsou skupinou travních rostlin, jejichž semena – obilná zrna – jsou nezbytnou součástí lidské potravy. Známé obiloviny jsou například pšenice, žito a ječmen. Když je zrno zralé, sklidí se, umele a nakonec skončí jako čerstvě upečený chléb na našem stole.
Neexistuje žádné jiné jídlo, které konzumujeme každý den s takovou měrou a připravujeme tak rozmanitě, jako obiloviny.
Obilí má dvě zásadní vlastnosti, díky nimž je pro nás jako potravina nepostradatelná: vysoká nutriční hodnota a zároveň velmi dobré skladovací vlastnosti.
Odkud se vzalo obilné zrno
Asi pře 10 000 lety začal člověk systematicky pěstovat obilí. Zemědělství a chov dobytka změnily kočovné sběrače a lovce, kteří se živili masem a jedlými částmi rostlin, na sedavé lidi.
Každá kultura má své vlastní pěstování obilí, přizpůsobené regionu – v Asii je to rýže, v Americe kukuřice, proso v Africe, pšenice u Římanů a ječmen a žito u severských národů.
Oblast původu obilí je ale na Středním východě – v Libanonu, anatolské a íránské vysočině. V oblasti takzvaného „úrodného půlměsíce“ se od svého vzniku pěstují prapůvodní obiloviny.
Kultura místo přírody
Ačkoli není obilí původní evropskou rostlinou, pěstují se v našich zeměpisných šířkách různé obiloviny již 7 tisíc let. Prostřednictvím šlechtění a křížení ovlivňovali lidé růst obilovin dlouhá staletí. Snahou je vypěstovat co největší obilí, které bude odolné vůči klimatickým změnám, škůdcům nebo chorobám.
Šlechtění je velmi intenzivní oblastí výzkumu po celém světě dodnes. Od roku 1970 se díky výzkumu zdvojnásobily výnosy po celém světě za stejného využití zdrojů.
Přírodní, nebo vyšlechtěné
Klasickému výzkumu osiva, který šlechtí obiloviny nejmodernějšími prostředky a zároveň pracuje v oblasti genetického inženýrství, se staví tábor biodynamického zemědělství, který se primárně angažuje v ekologicky udržitelném šlechtitelském programu obilí. Biodynamické zemědělství také používá konvenční metody křížení.
Oba tábory nejsou však tak protichůdné, jak se zdají být. V biodynamickém zemědělství, stejně jako v klasickém výzkumu osiva, se plodiny pěstují lidskýma rukama. Na druhou stranu se klasický výzkum věnuje také ekologicky rozumnému a šetrnému šlechtění.
Zdroj: life line, eatthis
