Jakmile zazvoní nenáviděný budík, naše ruka automaticky vystřelí, aby urychleně zmáčkla tlačítko odložení. Odborníci nám sice celá léta radí, abychom tomuto nutkání odolali, protože si tím zbytečně narušujeme spánkový cyklus a snižujeme celodenní výkonnost (1), ale my si zkrátka nemůžeme pomoct. Ono je to asi dobře!

Nic není černobílé

Opět jsme se dočkali toho, že co jsme dlouho odsuzovali, se najednou kupodivu doporučuje. Na potenciální dopad odkládání buzení se zaměřila studie (2) publikovaná v magazínu The Journal Of Sleep Research. Výzkum byl rozdělen do dvou fází. V prvním experimentu se vědci dotazovali 1 732 účastníků na jejich běžné ranní návyky. Jak se dalo očekávat, zjistili, že zvyk posouvat budík je poměrně rozšířený, a to zejména mezi mladšími generacemi a jedinci s pozdějšími chronotypy, takzvanými „nočními sovami“.

Našel se nečekaný restart myšlení?

Ve druhé části autoři studie pozvali 31 náhodně zvolených „odkládačů“ do spánkové laboratoře, kde dotyční strávili dvě noci. První ráno mohli oddalovat budík o 30 minut, druhé museli vstávat na okamžitě po jeho zazvonění. Následně podstoupili sérii testů určených k měření reakcí jejich těla. Jak to dopadlo? Ukázalo se, že oddalování buzení spánek zkracuje o pouhých šest minut, což není žádná tragédie. Dle získaných poznatků nemělo ani žádný negativní vliv na uvolňování stresového hormonu kortizolu a psychické rozpoložení. Když bylo respondentům dovoleno si pospat, překvapivě dosahovali bezprostředně po probuzení výrazně lepších výsledků v kognitivních testech. Pravděpodobně prý proto, že díky oddalování budíku přechod z hlubokého spánku do plného bdění probíhá pozvolna a méně drasticky. No vida!

Zdroje: (1) www.headspace.com/sleep/how-to-stop-snoozing, (2) www.onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/jsr.14054