Bílé fazole jsou zdravější než fialové. U bobulovin minimálně je tomu naopak - například černý rybíz a josta jsou zdravější než rybíz červený či žlutý. Ten bílý jíst jen střídmě. Ve světě se pěstuje 70 druhů fazolí. Známé jsou například černé fazole a zelené či fialové mungo (mugovigna zlatá - velmi nutričně hodnotná). V České republice se pěstuje převážně fazol obecný, v menším měřítku fazol šarlatový a jen vzácně fazol měsíční. Keříčkové druhy rodí dříve. Já jsem používal nejraději pnoucí fazol, s lusky o síle asi 9 mm. Ceněné jsou zejména ty, které mají slabé vlákno na styku obou polovin lusku (chrup to ocení) a dají se dosti snadno zlomit. Tuto vlastnost má běžně prodávaný fazol keříčkový se žlutými lusky po dozrání, ale je lépe je sbírat ještě než v lusku fazolky ztvrdnou. U pnoucích druhů u nějaké tyče nebo plaňky pozor na toto: Když narostou svazky fazolí, které jsou poměrně těžké a nejsou nijak upevněny k plaňce, tak se po ní sesouvají. Vhodné přivazovat nebo použít klacky si s kousky větviček, které z dřeva vyrůstaly. Plot s oky je také smysluplný, ale po sklizni je práce s vytaháním stvolů z plotu. Lusky musí projít tepelnou úpravou, jinak jsou jedovaté. Dají se i zamrazovat. Doporučuji kromě přidání do houbového salátu s tatarkou, tuto úpravu: Po jejich umytí je dát na rozpálený olej či sádlo. A hned posypat chilli nebo pálivou paprikou. Po obou stranách osmažit, až začnou hnědnout. Nejlépe jíst rukama. Dobrá je i fazolová omáčka. Zamražené fazolové lusky přidávám do číny, či do něčeho, co připomíná guláš. Tam přidávám i houby - ty je třeba byť v malých dávkách jíst denně, protože vědci už si jsou skoro jisti, že jsou prevencí před alzheimerem a demencí.