Demence nepředstavuje pouze izolovanou ztrátu paměti; je to progresivní a devastující úpadek kognitivních schopností, který zasahuje do samotné podstaty lidské nezávislosti. Ačkoliv je nejčastější formou Alzheimerova choroba, demence je souhrnný termín pro stav způsobený dlouhodobým zánikem neuronů.

Vědecká komunita dnes stojí před velkou výzvou: v momentě, kdy se objeví první klinické příznaky, je mozek již často nenávratně změněn. Proto se pozornost obrací k prevenci a identifikaci rizikových a ochranných faktorů, které můžeme ovlivnit dříve, než proces degradace začne.

Rizikové faktory: Co můžeme a nemůžeme změnit

Genetika a věk jsou dané karty, se kterými musíme hrát. Existuje však celá škála faktorů životního stylu, jež fungují jako pomyslné knoflíky hlasitosti u rizika rozvoje onemocnění. Mezi ty nejvýraznější patří deprese, fyzická inaktivita, sociální izolace a chronická onemocnění jako hypertenze, obezita či cukrovka.

V posledním desetiletí se však do popředí zájmu dostává spánek. Již nejde jen o „odpočinek“, ale o aktivní biologický proces. Výzkum v rámci prestižní Framingham Heart Study (1), která sleduje zdraví populací již od 40. let 20. století, přinesl průlomové poznatky o tom, jak spánková medicína a epidemiologie souvisí s psychiatrickým stárnutím mozku. Analýza spánku u seniorů nad 60 let ukázala jasnou dělící linii mezi těmi, u nichž se demence rozvinula, a těmi, kteří zůstali kognitivně zdraví.

Glymfatický systém: Noční úklid v mozku

Proč je spánek pro mozek tak kritický? Odpověď leží v relativně nedávném objevu tzv. glymfatického systému. Představte si jej jako noční úklidovou četu nebo popelářský vůz. Během dne mozek spotřebovává obrovské množství energie, přičemž jako vedlejší produkt vzniká „metabolický odpad“. Klíčovou roli zde hraje hluboký spánek. Během této fáze se prostor mezi mozkovými buňkami zvětší až o 60 %, což umožňuje mozkomíšnímu moku proudit mnohem efektivněji. Tento proud doslova vyplavuje toxické proteiny, zejména beta-amyloid a tau-protein. Právě hromadění těchto látek vytváří v mozku povlaky a klubka, která jsou typickým znakem Alzheimerovy choroby. Pokud je hluboký spánek chronicky narušen, tento „odpad“ se v mozku vrství, což může urychlit degenerativní procesy (4).

Architektura noci: Od lehkého podřimování k hluboké regeneraci

Spánek není monolitický blok. Během noci procházíme cykly, které se skládají z několika fází:

1. NREM1 a NREM2: Lehký spánek, kdy se tělo připravuje na hlubší fáze.
2. NREM3 (Hluboký spánek): Fáze pomalých vln. Zde dochází k fyzické regeneraci, uvolňování růstového hormonu, a právě k onomu klíčovému „čištění“ mozku. U zdravého dospělého tvoří cca 15–20 % noci.
3. REM spánek: Fáze rychlých pohybů očí, kdy se nám zdají sny. Je zásadní pro emoční regulaci a zpracování informací.

S přibývajícím věkem se architektura spánku přirozeně mění. Senioři často usínají dříve, častěji se budí a jejich podíl hlubokého spánku NREM3 klesá. Studie Framingham však ukázala, že u lidí, u nichž byl tento pokles strmější než průměr, bylo riziko demence výrazně vyšší. Naopak ti, kteří si dokázali objem hlubokého spánku udržet stabilní, vykazovali vyšší míru neuroprotekce.

Strategie pro záchranu hlubokého spánku

Ačkoliv věda zatím stoprocentně neprokázala, že nedostatek hlubokého spánku je přímou příčinou demence (může jít o obousměrný vztah), korelace je natolik silná, že úprava spánkových návyků by měla být prioritou pro každého po padesátce.

Jak tedy hluboký spánek podpořit?

• Pravidelnost jako zákon: Vstávání a uléhání ve stejnou dobu stabilizuje cirkadiánní rytmus (2). Tělo pak „ví“, kdy má spustit produkci melatoninu a kdy přejít do hlubokých fází.
• Světelná hygiena: Modré světlo z telefonů a tabletů blokuje melatonin (3). Minimálně hodinu před spaním by měly obrazovky ustoupit teplému, tlumenému světlu.
• Teplota a prostředí: Pro hluboký spánek musí tělesná teplota klesnout. Ložnice by měla být chladná (cca 18 °C), tichá a naprosto tmavá.
• Omezení chemických stimulantů: Kofein má dlouhý poločas rozpadu a může blokovat hluboký spánek i mnoho hodin po požití. Alkohol, ačkoliv navozuje ospalost, je zabijákem kvality spánku – působí jako sedativum, které fragmentuje noc a potlačuje regenerační procesy.

Závěr a výhled do budoucna

Hluboký spánek není luxus, ale biologická nutnost pro zachování integrity naší mysli. Pokud pociťujete chronické potíže, jako je nadměrná denní únava nebo hlasité chrápání spojené se zástavami dechu (spánková apnoe), je nezbytné vyhledat odborníka. Moderní medicína dokáže mnoho poruch spánku efektivně řešit bez léků, často pomocí behaviorální terapie.

Péče o spánek je investicí do našeho budoucího „já“. Podporou přirozených čistících mechanismů mozku můžeme výrazně přispět k tomu, abychom stárli s jasnou myslí a zachovanou důstojností.

Zdroje: (1), (2) https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7202392/, (3) https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9424753/, (4) https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12202054/