Skrytá hrozba v každém žvýknutí

Žvýkačky se na první pohled mohou zdát jako neškodný doplněk každodenní hygieny. Osvěžují dech, potlačují hlad a poskytují rychlý pocit čistoty v ústech. Přesto se stále více objevují studie upozorňující na to, že nejen přídavné látky, ale i samotný základ žvýkačky může představovat riziko pro zdraví člověka. Běžně prodávané žvýkačky totiž obsahují stovky mikroplastových částic, které se z jejich struktury uvolňují už během několika minut žvýkání (1).

Vědci z Kalifornské univerzity analyzovali složení různých komerčních žvýkaček a zjistili, že jeden gram žvýkačky může obsahovat více než 600 mikroplastových částic. Z toho se přes 90 % těchto mikroskopických fragmentů uvolní do slin během prvních osmi minut žvýkání. Tyto částice se pak dostávají do trávicího systému, kde mohou ovlivnit nejen střeva, ale dlouhodobě i zdraví buněk a tkání.

Gumový základ – průmyslový polymer

Hlavním zdrojem mikroplastů v žvýkačkách je tzv. gumový základ, tedy polymerní hmota používaná k dosažení charakteristické pružnosti. Tato složka má původ v syntetických materiálech, které se podobají těm používaným pro výrobu plastových pytlů či pneumatik. Profesor Sanjay Mohanty, který vedl zmíněnou studii, upozorňuje, že jde o strukturu z chemického hlediska velmi podobnou průmyslovým plastům (2).

Polymery obsažené v gumovém základu – například polyisobutylen nebo polyvinylacetát – nejsou rozložitelné v lidském organismu. V trávicím traktu se mohou hromadit, přičemž mikroskopické částice interagují s buňkami střevní stěny. Takový kontakt může podle studií vyvolávat zánětlivou reakci a dlouhodobě přispívat ke vzniku poškození DNA, což je jeden z kroků vedoucích k rozvoji rakovinových onemocnění (3).

Mikroplasty v lidském těle

V posledních letech se výzkum mikroplastů dostal do popředí zájmu vědců po celém světě. Studie provedené v Evropě, Asii i USA prokázaly přítomnost mikroplastů v lidské krvi, plicích i placentě (4). Zdrojem nejsou jen potraviny a voda, ale i předměty denní potřeby – a právě žvýkačky se ukazují jako překvapivě významný přispěvatel.

Mikroplasty jsou schopné prostupovat buněčnými membránami a akumulovat se ve tkáních. Kromě mechanického podráždění mohou přenášet i chemikálie, které se na jejich povrchu vážou – například ftaláty, bisfenol A nebo zbytky pesticidů. Tyto látky působí jako endokrinní disruptory a mění hormonální rovnováhu těla, což může u citlivých jedinců zvyšovat riziko rakoviny prsu, prostaty i tlustého střeva (5).

Rizika opakované expozice

Průměrný spotřebitel podle analýz zkonzumuje ročně až několik stovek kusů žvýkaček. Pokud bychom přepočítali množství uvolněného plastu, dosahuje to hmotnosti několika gramů – což je zhruba tolik, kolik váží patnáct kreditních karet. Pravidelná expozice tímto způsobem tak znamená, že lidský organismus je mikroplastům vystaven prakticky trvale (1).

Kromě možného karcinogenního účinku je diskutován i vliv mikroplastů na střevní mikrobiom. Výzkumy prokazují, že částice plastu mohou měnit složení bakterií ve střevech, což oslabuje imunitní odpověď a zvyšuje propustnost střevní stěny. Tento stav bývá spojován nejen s alergiemi, ale i s autoimunitními onemocněními (4).

Mohou existovat bezpečnější žvýkačky?

I když tradiční komerční žvýkačky obsahují syntetické polymery, existují alternativy. Na trhu se začínají objevovat přírodní varianty založené na látkách jako chicle, což je přírodní kaučuk získávaný z mízy stromu sapodilly. Tyto ekologické žvýkačky neobsahují polyvinylacetát ani polyetylen, a tím pádem neprodukují mikroplasty během žvýkání (2).

Spotřebitelé by si při výběru měli všímat složení produktu. Termíny jako „gum base“ nebo „base elastomers“ často naznačují přítomnost syntetických polymerů. Výrobci však nejsou povinni detailně uvádět jejich chemické složení, což snižuje transparentnost trhu. Odborníci proto vyzývají k zavedení přísnějších norem a označování, které by spotřebitele informovalo o tom, zda žvýkačka obsahuje plastické složky.

Jak se chránit a proč téma řešit

Odborníci se shodují, že je nutné zvyšovat povědomí o skrytých rizicích mikroplastů. Přestože přímá kauzální souvislost mezi žvýkáním žvýkaček a vznikem rakoviny zatím nebyla definitivně prokázána, existují dostatečné důkazy naznačující významné biologické dopady. Dlouhodobá akumulace plastových částic v organismu může narušovat buněčné procesy, vyvolávat oxidační stres a přispívat k mutacím DNA (3).

Vyhýbat se zdrojům mikroplastů je sice náročné, ale možné. Doporučuje se minimalizovat konzumaci průmyslově zpracovaných potravin, pít vodu z bezpečných zdrojů a v případě žvýkaček volit přírodní alternativy. Vědecké poznání v této oblasti se rychle rozvíjí a postupně odhaluje rozsah problému.

Žvýkačky nejsou jen neškodnou zábavou pro ústa. Mohou představovat každodenní cestu, jak se do našeho těla dostává plast, který byl původně určen pro úplně jiné účely.