Intimní život dostává nečekaného pomocníka

Pověst cibule jako přírodního afrodiziaka není žádnou novinkou. V některých tradičních kulturách se cibule používá v souvislosti s mužskou vitalitou a sexuální výkonností. Moderní výzkum (1) naznačuje, že za touto pověstí by mohlo být něco víc než pouhá lidová tradice. Zatím však máme převážně výsledky ze zvířecích experimentů.

V jedné studii vědci podávali čerstvou cibulovou šťávu samcům potkanů, a to jak zdravým jedincům, tak zvířatům se sexuální dysfunkcí vyvolanou antidepresivem paroxetinem. Cibulová šťáva ovlivnila několik ukazatelů kopulačního chování a současně zvýšila hladinu testosteronu. U zvířat léčených paroxetinem navíc pomohla vrátit sníženou hladinu testosteronu k normálním hodnotám (1).

Podobným směrem ukázal experiment, který sledoval cibuli a zázvor u potkanů užívajících antiepileptikum lamotrigin. Také zde vědci zaznamenali změny sexuálního chování zvířat (2).

Testosteron je ve středu pozornosti

Právě vztah cibule a testosteronu vědce zaujal natolik, že se stal předmětem samostatného odborného přehledu. Autoři po vyhodnocení dostupných studií došli k závěru, že existují důkazy naznačující schopnost cibule podporovat hladinu testosteronu u samců. Mezi možné mechanismy zařadili podporu antioxidační ochrany varlat, ovlivnění produkce luteinizačního hormonu a tvorby oxidu dusnatého (3).

Má to však jeden podstatný háček. Autoři zároveň upozorňují, že velká část důkazů pochází ze studií na zvířatech. K potvrzení stejného účinku u mužů jsou zapotřebí kvalitní klinické studie (3). Talíř cibulové polévky proto zatím nelze doporučovat jako náhradu léčby erektilní dysfunkce ani jako zaručený prostředek ke zvýšení testosteronu.

Kvercetin nastupuje do služby

Jednou z nejzajímavějších látek cibule je kvercetin, rostlinný flavonoid s antioxidačními vlastnostmi. Jeho význam není pouze teoretický. Výzkum na zdravých lidech například ukázal, že kvercetin obsažený v extraktu z cibulových slupek je po požití biologicky dostupný a jeho metabolity lze následně zachytit v krevní plazmě (4).

Antioxidační působení je zajímavé také v souvislosti s reprodukčním zdravím, protože právě oxidační stres patří mezi faktory, které mohou nepříznivě působit na reprodukční tkáně. To je také jeden z mechanismů, jimiž odborníci vysvětlují možné působení cibule na testosteron (3).

Oxidační stres má silného soupeře

Kvercetin a další rostlinné antioxidanty pomáhají neutralizovat reaktivní formy kyslíku. Přímé účinky extraktu z cibulových slupek bohatého na kvercetin byly zkoumány například v randomizované, dvojitě zaslepené a placebem kontrolované studii u žen s obezitou.

Účastnice užívaly po dobu dvanácti týdnů extrakt z cibulových slupek nebo placebo. Výzkumníci následně sledovali produkci reaktivních forem kyslíku a aktivitu antioxidačního enzymu superoxiddismutázy. Výsledky podpořily předpoklad, že extrakt bohatý na kvercetin může ovlivňovat antioxidační obranu organismu (5).

To však opět neznamená, že stejného efektu dosáhneme běžnou porcí cibule. Koncentrovaný extrakt a zelenina na talíři nejsou z hlediska množství účinných látek totéž.

Prospěch může mít i ústní dutina

Cibule má ještě jednu zajímavou vlastnost. Laboratorní studie zkoumala působení cibulových extraktů proti bakteriím Streptococcus mutans a Streptococcus sobrinus, které jsou spojovány se vznikem zubního kazu, a proti bakteriím Porphyromonas gingivalis a Prevotella intermedia souvisejícím s onemocněním dásní. Extrakt vykazoval antibakteriální aktivitu proti všem testovaným mikroorganismům (6).

Zajímavý byl ovšem další poznatek. Po zahřátí párou při 100 °C po dobu deseti minut už antibakteriální aktivita pozorována nebyla (6). Zpracování cibule tedy může některé její vlastnosti podstatně změnit. A kdo si ji dopřává syrovou, musí samozřejmě počítat s typickou vůní dechu, která romantickému večeru paradoxně nemusí zrovna pomoci.

Pleť raději nemažte syrovou cibulí

Kvercetin je zajímavý také pro dermatologii. Experimentální práce ukázaly jeho antioxidační působení v kůži a zkoumá se například jeho schopnost omezovat oxidační poškození vyvolané UVB zářením (7).

Novější klinická studie u pacientů s papulopustulární rosaceou navíc testovala gel obsahující mimo jiné extrakt z cibule a kvercetin. U sledovaných pacientů došlo ke zlepšení hydratace a některých parametrů kožní bariéry (8). Jednalo se však o speciálně formulovaný přípravek, nikoli o syrovou cibuli.

Domácí maska z nastrouhané cibule proto není totéž co dermatologicky připravená formulace. Syrová cibule může citlivou pokožku dráždit, takže experimentování s cibulovou šťávou přímo na obličeji není nutnou cestou k hezčí pleti.

Afrodiziakum ano, nebo ne?

Cibule rozhodně nabízí víc než jen výraznou chuť. Obsahuje biologicky aktivní látky, především kvercetin, a výzkum přináší zajímavé výsledky týkající se antioxidačního působení, mikroorganismů v ústní dutině i reprodukčního zdraví.

Nejodvážnější tvrzení se ale týká právě intimního života. Experimenty na zvířatech naznačují, že cibulová šťáva může ovlivnit testosteron a sexuální chování (1, 2), odborný přehled však zdůrazňuje nedostatek potvrzení tohoto účinku v klinických studiích u mužů (3).

Cibuli tedy zatím nemůžeme prohlásit za vědecky potvrzené afrodiziakum. Jako pravidelná součást pestré stravy však rozhodně své místo má. A jestli se její příznivé účinky skutečně promítnou i do ložnice, na definitivní odpověď vědců si ještě budeme muset počkat.