Doušek sladké limonády na žízeň, pizza z mrazáku nebo balený polotovar, když se nám nechce vařit. Jsou to naprosto běžné scénáře, nad kterými většina z nás příliš nepřemýšlí. Jenže právě jídelníček postavený z velké části na podobných výrobcích může souviset s tím, jak rychle naše tělo biologicky stárne.
Řeč je o ultra zpracovaných potravinách označovaných zkratkou UPF. Do této široké kategorie mohou patřit například některé slazené nápoje, instantní nudle, mražené pizzy, průmyslově vyráběné sladkosti a dezerty, masné polotovary, ochucené cereálie či některá hotová jídla. Neznamená to, že všechny výrobky označené jako UPF mají totožné nutriční vlastnosti. Výzkumy však naznačují, že vysoký podíl těchto potravin ve stravě může představovat problém.
Kalendářní věk není jediný, který se počítá
Datum narození změnit nemůžeme. Vedle chronologického věku ale vědci pracují také s pojmem biologický věk, který se snaží popsat stav organismu pomocí různých biologických ukazatelů.
Právě vztah mezi konzumací ultra zpracovaných potravin a biologickým stárnutím zkoumala rozsáhlá italská studie Moli-sani zveřejněná v časopise The American Journal of Clinical Nutrition. Výzkumníci analyzovali údaje 22 495 dospělých a biologický věk vypočítávali pomocí modelu založeného na 36 krevních biomarkerech (1).
Výsledek stojí za pozornost. Vyšší zastoupení ultra zpracovaných potravin ve stravě bylo spojeno s rychlejším biologickým stárnutím. Lidé v nejvyšší pětině spotřeby UPF měli po zohlednění dalších faktorů rozdíl biologického a chronologického věku v průměru přibližně o 0,34 roku vyšší než lidé v nejnižší pětině spotřeby (1).
Jde ovšem o observační průřezovou studii, takže z ní nelze vyvodit, že UPF byly přímou příčinou rychlejšího stárnutí.
Problém není pouze v cukru a tuku
Mohlo by se zdát, že vysvětlení je jednoduché. Mnoho ultra zpracovaných výrobků obsahuje značné množství cukru, soli či tuků a zároveň může mít méně vlákniny a některých dalších žádoucích složek. Jenže autoři italské studie zjistili něco zajímavého.
Když do analýzy zahrnuli kvalitu jídelníčku vyjádřenou skóre středomořské stravy, vztah mezi UPF a biologickým věkem zeslábl pouze mírně. Podle autorů proto mohou hrát určitou úlohu také vlastnosti související se samotným zpracováním potravin, nikoli jen jejich základní nutriční složení (1).
Tento poznatek ale zatím není důkazem konkrétního mechanismu. Otázka, proč přesně vysoká konzumace UPF souvisí s biologickým stárnutím, zůstává předmětem výzkumu.
Telomery přidávají další dílek skládačky
Zajímavé výsledky přinesla také analýza dat britské UK Biobank zahrnující 64 690 lidí. Vědci se tentokrát zaměřili na délku leukocytárních telomer. Telomery jsou ochranné struktury na koncích chromozomů a jejich délka patří mezi zkoumané ukazatele související se stárnutím buněk.
Vyšší celková konzumace UPF byla spojena s kratšími telomerami. S každou další denní porcí UPF se jejich délka ve statistickém modelu mírně snižovala (2).
Ani zde však nelze mluvit o jednoduchém vztahu „čím více zpracované, tím horší“. Některé podskupiny UPF vykazovaly odlišné asociace, což připomíná, že obrovskou kategorii ultra zpracovaných potravin nelze z hlediska zdraví považovat za dokonale homogenní skupinu (2).
Ultra zpracované jídlo může svádět k přejídání
Jedním z nejzajímavějších experimentů v této oblasti je kontrolovaná studie amerického National Institutes of Health. Dvacet dospělých účastníků dostávalo postupně ultra zpracovanou a nezpracovanou stravu. Nabízená jídla byla sestavena tak, aby byla srovnatelná v řadě nutričních parametrů, a účastníci mohli jíst podle chuti.
Během ultra zpracované fáze přijali lidé v průměru přibližně o 500 kilokalorií denně více a přibrali, zatímco během nezpracované fáze jejich hmotnost klesala (3).
Studie byla malá a trvala pouze několik týdnů, přesto poskytla experimentální důkaz, že způsob zpracování a vlastnosti výsledného jídla mohou za určitých podmínek ovlivňovat množství spontánně přijímané energie.
Do hry vstupuje i chronický zánět
Stárnutí organismu úzce souvisí také s chronickým nízkoúrovňovým zánětem. Proto vědci zkoumají, zda se právě zánětlivé procesy mohou podílet na vztahu mezi UPF a zdravotními problémy.
Analýza Melbourne Collaborative Cohort Study zahrnující více než dva tisíce dospělých zjistila, že každých dalších 100 gramů UPF denně bylo spojeno přibližně se 4% vyšší koncentrací vysoce senzitivního C-reaktivního proteinu, tedy hsCRP. Část vztahu přetrvávala i po zohlednění BMI (4).
Současně je třeba výsledky interpretovat opatrně. Novější studie sledující 78 proteinů souvisejících se zánětem zjistila po statistickém zohlednění dalších faktorů významnou souvislost celkového příjmu UPF pouze s FGF-19. Autoři proto upozorňují, že vztah mezi ultra zpracovanými potravinami a zánětem není ve všech studiích jednoznačný (5).
Některé průmyslové potraviny vycházejí hůře než jiné
Dlouhodobé studie ukazují také důležitou věc: není rozumné házet všechny ultra zpracované potraviny do jednoho pytle.
Rozsáhlá americká studie publikovaná v BMJ sledovala 74 563 žen a 39 501 mužů po několik desetiletí. Nejvyšší spotřeba UPF byla oproti nejnižší spojena se 4% vyšším rizikem úmrtí ze všech příčin. Výraznější vztahy vědci zaznamenali například u průmyslově zpracovaných masných výrobků a hotových jídel na bázi masa, drůbeže či mořských plodů a u slazených i uměle slazených nápojů (6).
Autoři zároveň zdůraznili význam celkové kvality jídelníčku. Výsledky tedy nelze převést na jednoduché pravidlo, podle kterého je každá průmyslově zpracovaná potravina automaticky škodlivá.
Co tedy z nákupního košíku omezit
Pokud chcete jídelníček posunout směrem, který odpovídá současným poznatkům o zdravém stárnutí, není nutné propadat panice při pohledu na každou potravinu v obalu. Smysluplnější je sledovat, jak velkou část celkového jídelníčku tvoří výrobky, jako jsou slazené nápoje, průmyslové masné polotovary, instantní jídla, některé sladkosti, dezerty a další výrobky s vysokým stupněm průmyslového zpracování.
Jejich omezení ve prospěch běžných minimálně zpracovaných potravin může současně zvýšit podíl ovoce, zeleniny, luštěnin, celozrnných obilovin, ořechů a dalších přirozených zdrojů vlákniny a biologicky aktivních látek.
Současné výzkumy nedovolují tvrdit, že jeden sáček krekrů nebo jedna mražená pizza okamžitě přidají tělu několik měsíců biologického věku. Výsledky velkých populačních studií však ukazují, že dlouhodobě vysoké zastoupení ultra zpracovaných potravin v jídelníčku je spojeno s ukazateli rychlejšího biologického stárnutí (1, 2). A to už je dobrý důvod, proč by podobné výrobky neměly tvořit základ každodenního jídelníčku.
