Impetigo může zprvu připomínat štípanec, opar nebo drobnou oděrku, rychle se ale šíří a je vysoce nakažlivé. Domácí péče má při léčbě své místo, neměla by však nahrazovat vyšetření a antibiotickou léčbu, pokud ji lékař doporučí. Ocet, med či extrakt z grapefruitových semen nejsou ověřenou náhradou léčby impetiga.
Impetigo není obyčejný pupínek
Impetigo neboli chrásty je povrchová bakteriální infekce kůže. Nejčastěji ji vyvolává bakterie Staphylococcus aureus, někdy Streptococcus pyogenes. Bakterie obvykle proniknou do kůže drobným poraněním, po škrábnutí štípance, při ekzému, rýmě s podrážděnou kůží pod nosem nebo po oděrce. Nemoc se snadno přenáší přímým kontaktem s postiženou kůží, ale také přes ručníky, žínky, hračky, ložní prádlo či nehty.
Nejčastější je nebulózní forma, při níž se objevují malé červené skvrny a puchýřky, které praskají a vytvářejí typické medově žluté krusty. Bulózní impetigo se projevuje většími, ochablými puchýři naplněnými tekutinou. Častěji postihuje kojence a malé děti, může se však objevit i u dospělých. Přehled klinických studií potvrzuje, že impetigo je časté zejména v dětském věku a účinná léčba má význam nejen pro nemocného, ale i pro omezení dalšího šíření infekce (1).
Jak poznat, že jde právě o impetigo
Typickým znakem jsou mokvající ranky a nažloutlé až zlatavé krusty, hlavně kolem nosu, úst a na bradě. Ložiska se ale mohou objevit také na rukách, nohách, v podpaží nebo tříslech. Kůže může svědit, pálit či bolet. Někdy se zvětší mízní uzliny v okolí infekce a u rozsáhlejšího průběhu se může objevit zvýšená teplota.
Ne vždy však lze impetigo bezpečně rozpoznat doma. Podobně mohou vypadat opar, ekzém, plísňová infekce, alergická reakce i infikované štípnutí hmyzem. Lékař obvykle stanoví diagnózu podle vzhledu kůže. Pokud se potíže opakují, nezabírá léčba nebo je infekce rozsáhlá, může odebrat stěr z ložiska a ověřit, na která antibiotika jsou bakterie citlivé.
Domácí léčba znamená hlavně hygienu a omezení přenosu
Při mírném impetigu je domácí péče důležitou součástí léčby. Neznamená ale používání agresivních domácích směsí. Základem je jemné omytí postiženého místa vlažnou vodou a mýdlem, případně změkčení a šetrné odstranění uvolněných krust. Poté je vhodné ložisko opatrně osušit čistou jednorázovou utěrkou nebo vyhrazeným ručníkem.
Nemocný by si měl často mýt ruce, mít krátké a čisté nehty a pokud možno si postižená místa neškrábat. Ložiska lze překrýt čistým prodyšným krytím, zejména u dětí, které mají tendenci se kůže dotýkat. Ručníky, pyžamo, povlečení a oblečení by se neměly sdílet s ostatními členy domácnosti. Prádlo perte odděleně podle možností na vyšší teplotu vhodnou pro daný materiál.
Pokud lékař předepíše antibiotickou mast, je nutné ji používat přesně podle jeho pokynů. U malého počtu ohraničených ložisek mohou lokální antibiotika fungovat dobře. Randomizovaná studie s retapamulinem prokázala lepší výsledky léčby oproti placebu u pacientů s impetigem (2). Další klinická studie potvrdila účinnost lokálního antibiotika ozenoxacinu u nebullózního impetiga (3).
Ocet na impetigo raději neaplikujte
Rada potírat impetigo bílým octem se na internetu objevuje často. Ocet, respektive kyselina octová, má za určitých laboratorních a zdravotnických podmínek antimikrobiální účinky. Studie u chronických ran infikovaných bakterií Pseudomonas aeruginosa ukázala účinek jednoprocentní kyseliny octové, nešlo však o výzkum impetiga ani o domácí používání kuchyňského octa (6).
Z tohoto výsledku nelze vyvodit, že je ocet bezpečný nebo účinný na impetigo. Neředěný ocet může citlivou či porušenou dětskou kůži podráždit, způsobit bolest, zhoršit zánět a prodloužit hojení. Zvlášť nevhodné je jeho použití v okolí očí, na sliznice, do hlubších ran nebo na velké plochy. Pokud se impetigo nelepší, řešením není silnější domácí roztok, ale lékařské vyšetření.
Med není náhradou antibiotické léčby
Med má v laboratorních podmínkách antibakteriální vlastnosti a některé zdravotnické produkty využívají sterilizovaný med určený přímo pro ošetřování ran. To ale neznamená, že je vhodné nanášet na impetigo běžný med ze spíže. Potravinářský med není sterilní zdravotnický prostředek, může pokožku lepit, komplikovat hygienu a přilákat dítě k škrábání ložisek.
Cochraneův přehled výzkumu medu při hojení ran uvádí, že výsledky se liší podle typu rány a pro mnoho situací nejsou důkazy dostatečně přesvědčivé. Tento přehled zároveň neposkytuje důkaz, že by běžný med léčil impetigo (4). Konzumace medu před jídlem navíc bakterie v kožních ložiscích nelikviduje. Kojencům do jednoho roku se med nepodává vůbec.
Extrakt z grapefruitových semen může klamat
Extrakt z grapefruitových semen bývá propagován jako přírodní dezinfekce. U tohoto přípravku však není kvalitní klinický důkaz, že by léčil impetigo. Navíc některé starší analýzy komerčních grapefruitových extraktů zjistily, že jejich antimikrobiální působení mohlo souviset s přítomností syntetických konzervačních a dezinfekčních látek, nikoli se samotnými grapefruitovými semeny (5).
Kapky určené k vnitřnímu užití proto nepatří na porušenou kůži a koncentrované přípravky mohou vyvolat podráždění nebo alergickou reakci. Přírodní původ automaticky neznamená bezpečné použití, zvláště u kojenců, dětí, lidí s ekzémem či alergiemi.
Kdy je nutné vyhledat lékaře
Lékaře kontaktujte vždy u novorozence a malého kojence s podezřelou vyrážkou, protože infekce se u nejmenších dětí může zhoršovat rychleji. Vyšetření je vhodné také tehdy, pokud se ložiska rychle množí, jsou rozsáhlá, silně bolí, zasahují okolí očí nebo se objevují puchýře na velké ploše těla.
Nečekejte ani při horečce, výrazné únavě, otoku, zarudnutí šířícím se do okolí, hnisání, zvětšených bolestivých uzlinách nebo pokud se stav po dvou až třech dnech správné léčby nezlepšuje. U opakovaného impetiga může být potřeba řešit i ekzém, časté škrábání, bakteriální osídlení v nose nebo přenos infekce v kolektivu.
Prevence chrání celou domácnost
Nejúčinnější domácí „léčbou“ je zabránit dalšímu přenosu. Děti by měly zůstat doma z kolektivu podle doporučení lékaře a pravidel školky či školy. Obvykle se nakažlivost výrazně snižuje po zahájení účinné antibiotické léčby, ale přesnou dobu určuje zdravotník podle rozsahu infekce a použité léčby.
Důsledné mytí rukou, vlastní ručník, pravidelná výměna povlečení a zakrytí ložisek jsou jednoduché kroky, které mají skutečný smysl. Domácí péče tedy pomáhá, ale bezpečná cesta nevede přes ocet, med ani grapefruitový extrakt. Při podezření na impetigo je nejlepší spojit hygienická opatření s včasnou odbornou léčbou.