Doktor Salim Yusuf z kanadského Ontaria publikoval rozsáhlý mezinárodní výzkum zabývající se konzumací sodíku prostřednictvím kuchyňské soli a jejím vlivem na zdraví srdce a cév. V závěru vědec z McMasterovy univerzity v Hamiltonu píše, že většina lidí na světě omezovat příjem sodíku nemusí, měla by spíš zvýšit příjem draslíku. To ale ihned zkritizovala řada významných kardiologů. Nelíbí se jim metodika výzkumu ani vzkaz, který studie dává veřejnosti. Že nemusejí omezit příjem soli.
Škodí sůl? Ano, ale i ne. Bez soli to nejde. Ale jako u většiny pro zdraví nezbytných živin platí, že zatímco v malém množství prospívá, ve velkém škodí, nedostatek působí také zdravotní komplikace. U soli je prostě faktem, že ji člověk musí přijímat v malém množství pravidelně. Sůl totiž tělu dodává kationty sodíku nezbytné pro funkci oběhové a nervové soustavy. Aby však sodík v těle dobře fungoval, potřebuje mít k tomu „parťáka“, kationty draslíku. Větším problém je, že dnes mají lidé v těle nadbytek sodíku a nedostatek draslíku. Když je přísun draslíku dostatečný, nevadí ani trochu vyšší hladina sodíku. Tělo se ho pak totiž dokáže efektivně zbavit.
A s čím tedy doktor Yusuf přichází? „
Na světě je řada odborníků, která si vystavěla kariéru na propagaci extrémního omezení příjmu sodíku a útočí tím na nás. Mnohem lepší ale je zaměřit se celkově na zdravý životní styl a celkovou stravu, místo na jediný prvek ve stravě,“ tvrdí doktor Yusuf. Podle sledování stovky tisíc lidí ze sedmnácti zemí světa prý není příjem soli u lidí nijak extrémní a většina by
příjem soli omezovat neměla.
S tím ale nesouhlasí řada odborníků z celého světa. Podle nich Yusuf zjišťoval koncentraci sodíku odběrem jediného vzorku moči. To ale vede ke značnému zkreslení. Hladina sodíku v těle člověka se zjišťuje několika odběry během dne a hodnoty se průměrují. Pokud vědec odebírá jediný vzorek, může zrovna naměřit nízkou hodnotu koncentrace sodíku, ačkoli po zbytek dne ho má člověk v těle nadbytek. Kritikům Yusufova výzkumu tedy vadí nepřesná metodika. On se hájí tím, že sledoval sto tisíc osob a u tak velkého vzorku populace není možné odebírat více vzorků moči.
Yusuf však uznává, že existuje vztah mezi zvýšeným příjmem sodíku a vyšším tlakem krve. Navíc s věkem se tato situace zhoršuje. Čím je člověk starší, tím ho vysoký krevní tlak a choroby srdce související s nadbytkem sodíku postihují ve větší míře. Ovšem pokud lidé mají dostatek draslíku, podle Yusufa je to v prevenci vysokého krevního tlaku významnější než omezování konzumace sodíku prostřednictvím kuchyňské soli.
Řada kardiologů jeho studii odmítá a tvrdí, že člověk by neměl konzumovat
více než 1,5 až 2,4 gramu sodíku denně a že lidé dnes tuto hodnotu mnohokrát převyšují, protože se ládují stravou z restaurací, polotovary, konzervárenskými výrobky a uzeninami či rychlým občerstvením. Všechny tyto potraviny a pokrmy jsou přitom solí přesyceny.
„Příliš mnoho sodíku škodí. Příliš málo může také škodit, jen na sodíku samotném však problém nestojí. Lidé by ho měli konzumovat s mírou,“ tvrdí doktor Brian Strom z Rutgersovy univerzity.
Lidé by si měli hlídat především jídelníček, co během dne konzumují a stravovat se zdravě celkově. Vyhýbat rychlému občerstvení, pokrmům z restaurací a polotovarům, hotovým pokrmům a uzeninám. To vše je přesyceno solí. A důležitý je pravidelný přísun draslíku, jehož je nejvíce v bramborách, ořechách, listové zelenině, banánech, avokádu, houbách, lososovi či meruňkách.
Sledujte nás na sociálních sítích:
