Proč má řepa tak výraznou barvu i chuť

Červená řepa patří mezi kořenovou zeleninu, ale od mrkve či petržele se liší nejen chutí. Její typickou purpurovou barvu způsobují betalainy, zejména betacyaniny. Často se mylně uvádí, že jde o antokyany, ty však pro řepu nejsou hlavním barvivem. Betalainy jsou rostlinné pigmenty s antioxidačními vlastnostmi a zkoumají se i pro možné působení proti zánětlivým procesům v těle. Přehled odborných poznatků uvádí, že řepa je vedle pigmentů také zdrojem dusičnanů, folátu, draslíku, vitaminu C a vlákniny (1).

Ve 100 gramech syrové řepy není přemrštěné množství kalorií, zato obsahuje vodu, sacharidy přirozeně se vyskytující v zelenině a několik důležitých minerálních látek. Přesné hodnoty se liší podle odrůdy, půdy, sezony i způsobu skladování. Z nutričního hlediska proto není důvod ji vnímat jako „příliš sladkou“ zeleninu, která se do zdravého jídelníčku nehodí.

Dusičnany nejsou v řepě nepřítel

Slovo dusičnany může znít varovně, v případě zeleniny je však situace složitější. Dusičnany přirozeně obsažené v řepě se mohou v organismu přeměňovat na dusitany a následně na oxid dusnatý. Ten se podílí na regulaci průtoku krve a rozšiřování cév. Právě proto je červená řepa častým tématem výzkumu zaměřeného na krevní tlak a výkonnost.

Randomizovaná studie u zdravých dospělých zjistila, že pravidelná konzumace šťávy z červené řepy vedla ke snížení systolického krevního tlaku. Výsledek ale neznamená, že řepná šťáva nahrazuje léčbu hypertenze. Může být rozumnou součástí jídelníčku, nikoliv samostatnou terapií pro lidi s vysokým tlakem (2).

Podobný závěr přinesla také klinická studie u pacientů s hypertenzí. Zkoumala koncentrovanou šťávu bohatou na dusičnany a potvrdila pokles krevního tlaku při pravidelném užívání. Lidé užívající léky na tlak by měli případné zařazení velkého množství řepné šťávy probrat se svým lékařem, zejména pokud mají hodnoty tlaku sklon k výraznému kolísání (3).

Řepa a sportovní výkon

Největší popularitu získala řepná šťáva mezi vytrvalostními sportovci. Dusičnany mohou za určitých podmínek zlepšit hospodaření organismu s kyslíkem při fyzické zátěži. V praxi to neznamená okamžité rekordy po jedné sklenici šťávy, ale některým lidem může řepa pomoci při delším běhu, cyklistice nebo intervalovém tréninku.

Studie se závodními cyklisty ukázala zlepšení výkonu při časovce po suplementaci řepnou šťávou. Účinek se může lišit podle trénovanosti člověka, dávky, jídelníčku i typu sportu. U vrcholových sportovců nemusí být výsledek stejný jako u rekreačních běžců (4).

Další výzkum popsal snížení spotřeby kyslíku při submaximální zátěži po doplnění dusičnanů z řepné šťávy. Zjednodušeně řečeno: tělo může při určité intenzitě pohybu pracovat o něco úsporněji. Ani zde však nejde o univerzální efekt a řepa nenahradí kvalitní trénink, pitný režim ani dostatek energie (5).

Jak řepu připravit, aby chutnala i odpůrcům

Nejčastější chybou je dlouhé vaření oloupané řepy ve velkém množství vody. Zelenina pak může ztratit chuť, barvu i část látek rozpustných ve vodě. Lepší je řepu péct ve slupce, zabalenou ve fólii nebo vloženou do pekáče s trochou vody. Po upečení ji stačí oloupat, nakrájet a dochutit.

Pokud vám vadí její zemitá chuť, spojte ji s kyselými, sladkými či slanými složkami. Výborně funguje jablko, pomeranč, citron, kozí sýr, feta, křen, vlašské ořechy, jogurt nebo balzamikový ocet. Syrovou řepu lze nastrouhat do salátu s mrkví a jablkem. Pečená se hodí do rizota, pomazánek, těstovin i do krémové polévky.

Zajímavou možností je hummus z červené řepy. Stačí rozmixovat upečenou řepu, cizrnu, tahini, citronovou šťávu, česnek a trochu olivového oleje. Výsledkem je sytě růžová pomazánka, která chutná dobře s pečivem, zeleninou i jako dip k pečeným bramborám.

Šťáva má své výhody i limity

Čerstvá řepná šťáva je koncentrovaný způsob, jak přijmout dusičnany, ale není nutné ji pít ve velkých sklenicích každý den. Pro mnoho lidí bude příjemnější kombinace menšího množství řepy s jablkem, mrkví, citronem nebo zázvorem. Chuť zjemní i přidání vody.

Celá řepa má oproti šťávě podstatnou výhodu: obsahuje více vlákniny, která přispívá k pocitu sytosti a podporuje pravidelné trávení. Pokud tedy nemáte konkrétní sportovní důvod pro pití šťávy, není potřeba dávat jí přednost před pečenou, vařenou nebo syrovou zeleninou.

Pomůže řepa pleti, vlasům a lupům?

Červená řepa se objevuje v domácích tipech na masky proti vráskám, vypadávání vlasů či lupům. Je pravda, že obsahuje antioxidanty a její šťáva dokáže pokožku i vlasy výrazně obarvit. Přímé důkazy, že domácí potírání obličeje řepnou šťávou vyhladí vrásky, zastaví padání vlasů nebo odstraní lupy, ale chybějí.

Nanesení čerstvé šťávy na obličej může u citlivé pleti vyvolat podráždění a zanechat barevné skvrny. Podobně barvení vlasů směsí heny a řepné šťávy může vytvořit načervenalý tón, jeho výsledek však závisí na původní barvě vlasů, kvalitě heny i době působení. Nejde o spolehlivou náhradu profesionálního barvení.

Při výrazném padání vlasů, přetrvávajících lupech nebo svědění pokožky hlavy je vhodnější hledat skutečnou příčinu. Může jít například o kožní onemocnění, hormonální změny, nedostatek železa nebo nevhodnou vlasovou kosmetiku. Řepa může být součástí pestrého jídelníčku, ale sama o sobě tyto potíže nevyřeší.

Kdy být opatrní

Po řepě se může moč nebo stolice zbarvit do růžova až červena. Tento jev, označovaný jako beeturie, bývá neškodný. Pokud si však nejste jistí, zda zabarvení skutečně souvisí s jídlem, nebo se objeví bolest či jiné potíže, je správné kontaktovat lékaře.

Opatrnost je vhodná také u lidí se sklonem k oxalátovým ledvinovým kamenům. Řepa patří mezi potraviny s vyšším obsahem oxalátů, a proto je vhodné přizpůsobit její množství individuálním doporučením lékaře nebo nutričního terapeuta. Odborný přehled upozorňuje, že přínosy řepy je vždy rozumné posuzovat v kontextu celého zdravotního stavu a celkového jídelníčku (6).

Červená řepa rozhodně nemusí být povinnou součástí každého talíře. Pokud jí ale dáte šanci v pečené podobě, v pomazánce, polévce nebo svěžím salátu, možná zjistíte, že její pověst nudné zeleniny je zcela nezasloužená.