Vypalte rybník zánětům s pálivým wasabi

Co by bylo sushi bez wasabi? Asi jako svíčková bez houskových knedlíků! V Japonsku, kde nejstarší kultivace oddenku wasabi pochází z 10. století, si život bez zeleného zázraku nemohou ani představit. Člen rodiny Brassicaceae je nejčastěji konzumován ve strouhané formě zelené pasty jako koření pro sashimi (surové mořské plody) a sushi. Používá se však i v mnoha dalších japonských pokrmech.

Má silnou, horkou chuť, která se v ústech rozptýlí během několika vteřin a nezanechává žádnou pálivou pachuť – ve srovnání například s chilli papričkami. Pokud tomu tak není, je něco špatně. Co? Pro odpověď nemusíme chodit daleko.

V čem restaurace lžou?

Většina „wasabi“ prášků a past, které jsou k dispozici v supermarketech a restauracích, obsahuje jen minimální množství wasabi, nebo dokonce žádný skutečný podíl. To, co je prezentováno jako wasabi, je ve skutečnosti vyrobeno z křenu, čínské hořčice a zelených barviv. Je to proto, že pěstování skutečného wasabi zůstává obtížné a poměrně nákladné.

Pravda je taková, že většinou je autentická wasabi k mání pouze ve specializovaných obchodech a ve špičkových jídelnách. (Odhaduje se, že pouze pět procent všech japonských restaurací se může pochlubit pravým kořením nebo pastou.) Kdy už ale narazíte na skutečný japonský křen, máte se na co těšit.

Zdravotní výhody wasabi

Wasabi má protizánětlivé a antimikrobiální vlastnosti, obsahuje draslík, vápník a vitamin C. Jelikož se obecně používá v malém množství jako koření, není považováno za významný zdroj živin. Vědci se však při bližším prozkoumání nestačili divit. Výzkumníci si vzali na paškál jeho isothiokyanáty, zejména 6-methylsulfinylhexyl isothiokyanát, o němž se předpokládá, že zmírňuje symptomy poruch, jako jsou alergie, astma, rakovina, záněty a neurodegenerativní onemocnění. A potvrdili, že 6-methylsulfinylhexylisothiokyanát poskytuje antioxidační odpovědi.

Všechny části wasabi také vykazují baktericidní účinky proti specifickým kmenům bakterií H. pylori, které způsobují chronický zánět žaludku vedoucí k vředům. Ve vyspělých zemích je přitom touto bakterií infikována více než polovina dospělých po 60. roku života.