Snídaně je nejdůležitějším jídlem dne. Když bude obsahovat dostatek bílkovin, můžete díky tomu snížit celodenní kalorický příjem, a vyzrát tak nad vlčím hladem i častými chutěmi na sladké.
Dáte si poměrně velkou snídani, která by vás měla perfektně zasytit až do oběda. Jenže ouha, hlasitě kručet v žaludku vám začne o mnoho dřív. Odpoledne vás zase honí mlsná, takže nepohrdnete čokoládovou tyčinkou, sladkým croissantem ani chlebem namazaným taveným sýrem. Zkrátka si nemůžete pomoct! Za časté mlsání možná nemůže vaše slabá vůle, ale nedostatek bílkovin.
Složka stravy, kterou nelze podceňovat
Alespoň tak to odhadují závěry jisté studie, které naznačují, že lidé, jejichž snídaně není bohatá na bílkoviny, spořádají během dne mnohem více jídla. A co hůř – vybírají si spíše energeticky zatížené potraviny plné tuku a cukrů. Jaké si to ráno uděláš, takové to máš? Přesně tak to funguje, vážení! A potvrzuje to i další výzkum, o němž se zmiňuje odborný recenzovaný měsíčník American Journal of Clinical Nutrition. Ten prokázal, že osoby, které výrazně zvýší příjem proteinů, zkonzumují denně v průměru o 441 kalorií méně. A jak by taková ukázková bílkovinová snídaně, která předejde pozdějšímu zbytečnému přejídání, měla v praxi vypadat?
Řekněte ano ovesným vločkám, mléku a kiwi
Australská vědecká výzkumnice, spoluautorka druhé z výše zmíněných studií a registrovaná dietoložka Amanda Grech se domnívá, že kvalitní a vyvážený ranní pokrm by měl zahrnovat vejce, celozrnné ovesné vločky, řecký jogurt, kiwi, banány, tofu, ořechy, různé druhy semínek i sklenici mléka. Ať už si z těchto surovin připravíte cokoli, budete se cítit nasycení a omezíte pocity hladu. Zčásti prý i proto, že tyto potraviny zprostředkovávají kromě bílkovin i vlákninu, která mlsné chutě také tlumí. Pokud jde o další štědré proteinové zdroje, možná by vás mohlo zajímat, že mezi ně patří i kuřecí, hovězí a vepřové maso, dále pak luštěniny, tuňák, quinoa, tvaroh, spirulina a droždí.
Zdroje: www.houseofwellness.com, www.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/oby.23578, www.pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/16002798/