Rodné listy sice udávají jasný počet odžitých let, jenže naše buňky mají svůj vlastní kalendář. Americký výzkumný tým z Washingtonovy univerzity v St. Louis pod vedením vědkyně Ruiyi Tian odhalil znepokojivý fakt. Podle získaných dat dnešní populace vykazuje výrazně vyšší míru takzvaného zrychleného systémového opotřebení než generace narozené v polovině minulého století (1). To úzce souvisí s výskytem závažných onemocnění.

Plastové prokletí všude kolem nás

Jedním z méně nápadných akcelerátorů svižnějšího stárnutí jsou drobné fragmenty plastů, které denně vdechujeme a konzumujeme. Tyto nepatrné částice vyvolávají v tkáních oxidační stres a narušují činnost buněčných mitochondrií (2). Podporují tím předčasné odumírání buněk a dlouhodobé mikrozáněty, což v součtu tlačí naši vnitřní kondici směrem k vyšším číslům.

Daň za průmyslově zpracované jídelníčky

Druhým strůjcem je strava složená z balených polotovarů, trvanlivého pečiva a ochucených nápojů překypujících cukrem a chemickými stabilizátory. Odborníci nezastírají, že každé navýšení podílu balených polotovarů v denní stravě o pouhých deset procent přičítá k vnitřnímu věku zhruba dva měsíce navíc (3). Důvodem je ztráta klíčových mikroživin v kombinaci s pochybnými umělými přísadami, jež nepřirozeně zkracují konce chromozomů.

Jak jsou na tom střeva?

Střevní prostředí má na celkovou svěžest také drtivý dopad. Dle názoru celosvětově uznávaných vědců a lékařů složení střevní mikroflóry vysvětluje přibližně 15 procent rozdílů v rychlosti buněčného opotřebení (4). Přítomnost prospěšných bakteriálních kmenů, například Bifidobacterium adolescentis, dokáže zchladit horké tempo vnitřního stárnutí, naopak převažující nevhodné mikroorganismy udržují v tkáních neustálé napětí, které podporuje rychlou ztrátu mládí i náchylnost k mnoha chronickým chorobám.

Není světlo jako světlo

Dnešní večery vypadají úplně jinak, než jaké znali naši prarodiče. Neustálý svit obrazovek a displejů po západu slunce blokuje tvorbu spánkového hormonu melatoninu. Nejde jenom o pouhé nevyspání a s tím spojenou únavu, narušení přirozených nočních spánkových rytmů přímo paralyzuje ozdravné mechanismy, které v organismu přirozeně probíhají (5). Bez kvalitního hlubokého spánku nedochází k odstraňování poškozených proteinů v mozku ani k plnohodnotné obnově svalových tkání, čímž náš systém ztrácí schopnost i možnost noční regenerace.

Životní tempo, co je doslova vražedné

Fyzické prostředí není to jediné, co nás dělá starší. Moderní doba zaměřená na výkon a nikdy nekončící dostupnost drží v šachu nejen nás, ale i nervovou soustavu. Konstantní pohotovostní režim a permanentně zvýšená hladina stresového hormonu kortizolu potlačuje tvorbu nových neuronů a oslabuje hustotu kostní tkáně (6). Tělesný systém tak čerpá ze svých hlubokých rezerv, aniž by dostal příležitost k doplnění sil.

Sedavé zaměstnání ničemu nesvědčí

Naši předci byli v pohybu během celého dne, protože jim vlastně nic jiného nezbývalo. Jak jsme na tom my, to dobře víme. Dnešní charakter práce nás přikoval k židlím a křeslům v zasedací místnosti na více než osm hodin denně. Při takto dlouhé nečinnosti se výrazně zpomaluje cirkulace krve a tím bohužel i přísun kyslíku k jednotlivým orgánům. Svalová hmota, která nepodstupuje pravidelnou zátěž, začíná ochabovat a nahrazuje ji tuková tkáň protkaná zánětlivými látkami. Ztráta svalové síly už ve třetí dekádě života vysílá jasný signál o tom, jak rychle ztrácíme fyzickou vitalitu (7).

Chemie na každém kroku

Každodenně přicházíme do styku s tisíci syntetickými sloučeninami, o jejichž existenci před sto lety nikdo neměl ani tušení. Od čisticích prostředků v domácnosti přes kosmetiku až po výfukové plyny ve městech, všechny tyto látky postupně zatěžují játra i ledviny, které musejí vynakládat obrovské množství energie na jejich odbourávání. Přetížené detoxikační orgány pak stíhají plnit své základní úkoly jen na půl plynu, což se okamžitě projevuje na kvalitě pleti, hustotě vlasů i celkové hladině životní energie (8).

Osamělost v propojeném světě

Ačkoli jsme díky technologiím propojeni víc než kdykoli v historii, míra reálné lidské izolace dosahuje rekordních hodnot. Absence hlubokých osobních vztahů a fyzického kontaktu s blízkými lidmi působí na organismus jako chronický stresor. Vědecká pozorování ukazují, že pocity osamělosti spouštějí stejné zánětlivé reakce v krvi jako těžká fyzická traumata. Nedostatek vřelého sociálního kontaktu tak přímou urychluje opotřebení cévního systému i mozkových struktur (9).

Zvrácení nepříznivé bilance

Ačkoli okolní svět nabízí nespočet lákadel ke zrychlenému opotřebení, výhodou moderního poznání zůstává možnost vědomé volby. Výměna průmyslově upravených jídel za čerstvé suroviny, důsledné vypínání obrazovek hodinu před spaním a zařazení obyčejné chůze na čerstvém vzduchu mohou tyto zrychlené hodiny výrazně zpomalit. Není potřeba radikálních kroků ze dne na den. Dlouhodobá laskavost k vlastnímu zdraví představuje spolehlivý způsob, jak si udržet svěžest, mladistvý elán a radost ze života po dlouhá desetiletí.