Neschopnost správně strávit mléčný cukr vede k tomu, že se laktóza dostane až do tlustého střeva. Tam se jí ujmou bakterie a spustí fermentační proces, který může pořádně rozhýbat celé trávení (1). Samotný nepříjemný zápach stolice však k diagnóze intolerance laktózy rozhodně nestačí.

Když mléčný cukr narazí na překážku

Laktóza je přirozený cukr obsažený v mléce a řadě mléčných výrobků. Aby ji lidský organismus mohl využít, musí být v tenkém střevě rozštěpena enzymem laktázou na jednodušší cukry, glukózu a galaktózu.

Problém nastává při nedostatku laktázy. Část laktózy potom projde tenkým střevem nerozštěpená a pokračuje do tlustého střeva. Tam už na ni čekají střevní mikroorganismy.

Snížená aktivita laktázy je v dospělosti velmi rozšířená a schopnost tolerovat laktózu závisí mimo jiné na zbývající aktivitě enzymu, množství přijaté laktózy a rychlosti průchodu tráveniny střevem (2).

Ve střevě začíná bakteriální hostina

Jakmile nestrávená laktóza dorazí do tlustého střeva, bakterie ji začnou fermentovat. Při tomto procesu vznikají mimo jiné plyny a organické kyseliny. Současně nestrávená laktóza přitahuje do střeva vodu.

Výsledkem může být nadýmání, plynatost, bolesti břicha a průjem. Výzkumy potvrzují, že intenzita fermentace laktózy souvisí se vznikem zažívacích obtíží a množstvím vodíku, který lze následně zachytit ve vydechovaném vzduchu (3).

Právě změny fermentace a rychlejší průchod střevního obsahu mohou u některých lidí změnit také charakter stolice a její zápach. Výrazný zápach však není specifický pouze pro intoleranci laktózy a může mít mnoho dalších příčin.

Nafouklé břicho bývá lepší stopou než nos

Pokud po sklenici mléka pravidelně následuje nafouklé břicho, plynatost, křeče a řídká stolice, je podezření na problém s trávením laktózy mnohem oprávněnější než v případě samotného zápachu.

Velká studie pacientů podstupujících test na laktózu zjistila, že závažnost gastrointestinálních příznaků souvisela s množstvím vodíku ve vydechovaném vzduchu. Dechový vodíkový test přitom vyšel pro posouzení malabsorpce laktózy užitečněji než sledování vzestupu glukózy v krvi (4).

Ani zde ale není vztah absolutní. Někteří lidé laktózu špatně vstřebávají a téměř žádné problémy nemají, zatímco jiní mohou zažívací obtíže pociťovat výrazně.

Rozhoduje také množství

Diagnóza intolerance laktózy automaticky neznamená doživotní zákaz všeho, co někdy vidělo krávu. Rozhodující je dávka.

Systematický přehled randomizovaných studií dospěl k závěru, že většina lidí s intolerancí nebo malabsorpcí laktózy dokáže bez větších problémů tolerovat přibližně 12 až 15 gramů laktózy, což odpovídá zhruba jednomu šálku mléka (5).

Tolerance je však velmi individuální. Jeden člověk bez problémů zvládne menší sklenici mléka s jídlem, zatímco jinému stejná porce způsobí několik hodin nepříjemných střevních potíží.

Proto má větší smysl hledat vlastní tolerované množství než bez lékařského důvodu kompletně vyřadit všechny mléčné výrobky.

Jogurt může být úplně jiný příběh

Zajímavé je, že stejný člověk nemusí reagovat stejně na všechny mléčné potraviny. Zvláštní postavení má například jogurt s živými kulturami.

Výzkum u lidí s nedostatkem laktázy ukázal, že laktóza obsažená v jogurtu může být trávena lépe než laktóza z jiných mléčných potravin. Pomáhá tomu enzymatická aktivita jogurtových mikroorganismů (6).

Další experimentální práce ukázala výrazně nižší produkci vodíku po konzumaci jogurtu než po odpovídajícím množství laktózy v mléce (7).

Pokud tedy po mléce utíkáte na toaletu, nemusí to automaticky znamenat, že stejně dopadnete po bílém jogurtu. Rozhoduje konkrétní výrobek, množství laktózy i individuální tolerance.

Laktáza může trávení zachránit

Další možností jsou přípravky obsahující enzym laktázu. Ten supluje enzym, kterého má organismus nedostatek, a pomáhá rozložit laktózu ještě předtím, než se dostane do tlustého střeva.

Randomizovaná dvojitě zaslepená studie u lidí s potvrzenou intolerancí ukázala, že podání laktázy významně snížilo množství vodíku ve vydechovaném vzduchu a současně zmírnilo klinické příznaky. Celkové množství vydechovaného vodíku během tří hodin kleslo oproti placebu o 55 procent (1).

Alternativou jsou bezlaktózové nebo nízkolaktózové výrobky. Není proto nutné automaticky vyškrtnout z jídelníčku celou skupinu potravin.

Podezření může potvrdit dech

Pokud se po mléčných výrobcích pravidelně objevuje průjem, nadýmání, bolesti břicha a plynatost, může lékař doporučit vodíkový dechový test.

Princip je elegantně jednoduchý. Pacient vypije stanovené množství laktózy a následně se v určitých intervalech měří koncentrace vodíku ve vydechovaném vzduchu. Zvýšená produkce vodíku ukazuje, že se část laktózy nevstřebala v tenkém střevě a byla fermentována bakteriemi v tlustém střevě (8).

Modernější poznatky zároveň upozorňují, že je vhodné výsledky testu hodnotit společně se skutečnými příznaky pacienta. Samotná malabsorpce a skutečná intolerance totiž nejsou úplně totéž (9).

Neobviňujte automaticky sklenici mléka

Výrazně páchnoucí stolice sama o sobě není důkazem intolerance laktózy. Pokud se objeví jednou, může jednoduše souviset s tím, co jste předchozí den jedli. Jestli se ale opakovaně dostavuje po mléčných výrobcích a doprovází ji plynatost, nadýmání, křeče nebo průjem, stojí za to laktózu prověřit.

Pomoci může i jednoduchý stravovací deník. Zapisujte si druh a množství mléčných výrobků a následné zažívací potíže. Dlouhodobé výrazné změny stolice, nevysvětlitelný průjem, krev ve stolici, hubnutí nebo jiné neobvyklé obtíže ale nepatří k problémům, které by se měly řešit pouze experimentováním s jídelníčkem.

A pokud se intolerance skutečně potvrdí, není nutné nad mléčnými výrobky definitivně lámat hůl. Často stačí najít množství, které organismus toleruje, zvolit vhodnější fermentované nebo bezlaktózové výrobky či podle potřeby využít enzym laktázu.