Rebarbora není ovoce, ale zelenina

Rebarbora neboli reveň patří botanicky mezi zeleninu, přesto ji lidé nejčastěji používají podobně jako ovoce. Její masité řapíky se vaří do kompotů, džemů, marmelád, omáček a náplní do moučníků. Výborně chutná také v kombinaci s jahodami, jablky, citrusovou kůrou, vanilkou nebo zázvorem. V slané kuchyni může doplnit salát, čatní, pečené maso či luštěninové pokrmy.

Pro jídelníček jsou určeny především pevné stonky, tedy řapíky. Listy rebarbory se nekonzumují, protože obsahují vysoké množství oxalátů a dalších látek, které mohou být ve větší dávce zdraví škodlivé. Také léčivé přípravky z kořene rebarbory nejsou totéž co běžná porce kuchyňsky upravených řapíků. Kořen se v tradiční medicíně využíval jako projímadlo a jeho účinky mohou být při nesprávném užívání příliš silné. O účinných látkách rebarbory i rozdílech mezi jednotlivými částmi rostliny pojednává odborný přehled publikovaný v časopise Journal of Pharmacology and Pharmacotherapeutics (1).

Řapíky dodají vlákninu a důležité mikronutrienty

Rebarbora má vysoký podíl vody, a proto je energeticky poměrně nenáročná, pokud ji nezpracujeme s velkým množstvím cukru. Přirozeně obsahuje především vlákninu, vitamin K, vitamin C, draslík, vápník a menší množství dalších minerálních látek. Obsah živin se může lišit podle odrůdy, půdy, zralosti i způsobu skladování.

Vláknina je zajímavá zejména pro pravidelné vyprazdňování a pro pestrost střevního mikrobiomu. Nejde přitom o to, aby člověk spoléhal jen na jednu potravinu. Nejlepší výsledky přináší střídání různých zdrojů vlákniny, například zeleniny, ovoce, luštěnin, celozrnných obilovin, ořechů a semínek. Rozsáhlá analýza studií zveřejněná v odborném časopise The Lancet spojila vyšší příjem vlákniny a kvalitních celozrnných potravin s nižším rizikem několika chronických onemocnění. Rebarbora může být jedním z chutných způsobů, jak denní příjem vlákniny zvýšit (2).

Podpora trávení ano, ale bez přehnaných slibů

Při běžné konzumaci řapíků může rebarbora díky vláknině podpořit pravidelnost stolice. Vařená nebo pečená rebarbora bývá navíc pro mnoho lidí lépe snášena než syrová. Pokud ji zařazujete do jídelníčku poprvé, je vhodné začít menší porcí. U citlivějších osob může větší množství kyselých potravin vyvolat pálení žáhy, nadýmání nebo podráždění trávicího traktu.

Zvláštní opatrnost je na místě u lidí, kteří mají sklon k tvorbě ledvinových kamenů z oxalátů nebo jim lékař doporučil dietu s jejich omezením. Rebarbora oxaláty obsahuje a jejich množství se odlišuje podle části rostliny i úpravy. Zdravý člověk však obvykle nemusí mít z občasné porce tepelně upravených řapíků obavy. Rozhodující je celkový jídelníček, dostatek tekutin a přiměřenost.

Antioxidanty jsou přínosem, ne zázračným lékem

Rebarboře dodávají charakteristické červené až růžové odstíny rostlinná barviva a další fenolické sloučeniny. Tyto látky jsou spojovány s antioxidační aktivitou, tedy schopností reagovat s volnými radikály. Je ale důležité nepřisuzovat jedné potravině schopnost „zastavit stárnutí“ nebo léčit civilizační choroby.

Pro zdraví je podstatnější dlouhodobý vzorec stravování: dostatek zeleniny a ovoce, pravidelný pohyb, kvalitní spánek, omezení alkoholu a nekouření. Rebarbora může do tohoto celku dobře zapadat, zvlášť pokud nahradí výrazně sladké dezerty. Místo velkého množství cukru lze její kyselost vyvážit sladšími jahodami, banánem, jablkem, skořicí nebo malým množstvím medu.

Vitamin K a vitamin C mají v organismu konkrétní úlohy

Vitamin K je potřebný především pro správnou srážlivost krve a podílí se také na metabolismu kostní tkáně. Zkoumá se i jeho souvislost s funkcemi mozku. Odborný přehled věnovaný vitaminu K a nervové soustavě upozorňuje, že tato živina hraje roli v biologických procesech důležitých pro mozek, neznamená to však, že samotná konzumace rebarbory dokáže předcházet Alzheimerově chorobě nebo ji léčit (3).

Rebarbora obsahuje také vitamin C. Ten přispívá k normální tvorbě kolagenu, který je důležitý pro kůži, cévy, chrupavky, kosti i dásně. Vitamin C zároveň zlepšuje vstřebávání železa z rostlinných potravin. Jeho význam pro syntézu kolagenu a zdraví kůže popisuje odborná práce publikovaná v časopise Nutrition & Metabolism (4). Tepelná úprava však část vitaminu C snižuje, proto je vhodné rebarboru nevařit déle, než je nutné.

Oči a mozek potřebují pestrou stravu

V souvislosti s rebarborou se někdy zmiňuje podpora zraku. Řapíky sice obsahují některé rostlinné pigmenty, ale nelze je považovat za hlavní zdroj luteinu či vitaminu A. Pro zdraví očí je vhodnější zaměřit se na celkovou skladbu jídelníčku: tmavě zelenou listovou zeleninu, vejce, barevnou zeleninu, ryby, ořechy a dostatek ovoce.

Význam luteinu a zeaxanthinu pro vybrané osoby ohrožené věkem podmíněnou makulární degenerací sledovala například klinická studie AREDS2. Výsledky ukázaly, že tyto látky mohou mít význam v přesně vymezeném kontextu očního zdraví, nikoli jako univerzální prevence očních nemocí pro každého člověka (5). Rebarbora tedy může jídelníček zpestřit, ale sama o sobě nenahradí pestrý přísun živin.

Jak rebarboru zařadit pravidelně a bezpečně

V sezoně lze rebarboru zařadit zhruba jednou až dvakrát týdně jako součást pestrého jídelníčku. Dobrou volbou je například ovesná kaše s krátce podušenou rebarborou a jahodami, domácí kompot bez nadbytku cukru, pečená rebarbora s bílým jogurtem nebo slané čatní k masu a luštěninám.

Řapíky je vhodné omýt, odstranit případné tuhé části a tepelně upravit. Pokud jsou velmi mladé, není nutné je loupat. Nikdy nepoužívejte listy. Lidé užívající léky na ředění krve by měli větší změny v příjmu potravin bohatých na vitamin K konzultovat s lékařem, protože je důležitá stabilita jídelníčku.

Rebarbora není všelék, ale jako sezónní zelenina má své místo. Nabízí výraznou chuť, vlákninu i zajímavé rostlinné látky a při rozumné přípravě může být příjemným zpestřením zdravého jídelníčku.