Za poněkud extravagantním vzhledem se skrývá jemná dužina, která nemá příliš výraznou vlastní chuť. Právě proto se patison snadno přizpůsobí ostatním surovinám. Můžete jej smažit, péct, dusit, plnit masem, rozmixovat do polévky nebo naložit. A jeho složení je zajímavější, než by jeho bledá dužina mohla napovídat.

Bílá barva rozhodně neznamená nudu

Barevná zelenina bývá spojována s vysokým obsahem rostlinných antioxidantů, takže bílý patison může vedle papriky, rajčat nebo mrkve působit trochu nenápadně. Laboratorní analýzy ale ukazují něco jiného.

Vědci porovnávali pět zástupců čeledi tykvovitých – cuketu, okurku, dýni a bílý a žlutý patison. V jejich extraktech identifikovali řadu fytochemických látek. U patisonů šlo mimo jiné o fenolické sloučeniny, fenylethanoidové glykosidy, mastné kyseliny a lipidy (1).

Zajímavé je, že chemické profily bílého a žlutého patisonu si byly poměrně podobné. Barva tedy sama o sobě nerozhoduje o tom, zda jde o nutričně zajímavou zeleninu.

Žlutý příbuzný zabodoval u antioxidantů

Stejný výzkum se zaměřil také na antioxidační působení přípravků z jednotlivých druhů zeleniny. V laboratorních podmínkách byly testovány na lidské krevní plazmě vystavené oxidačnímu stresu.

Všechny zkoumané tykvovité vykazovaly určitou antioxidační aktivitu a všechny přípravky potlačovaly peroxidaci lipidů. Obzvlášť zajímavý byl žlutý patison, který měl v tomto experimentu ze všech pěti zkoumaných druhů nejsilnější celkový antioxidační potenciál (1).

Autoři jeho aktivitu spojovali mimo jiné s vysokým zastoupením derivátů kyseliny benzoové a fenylpropanoidových glykosidů. Také bílý patison v experimentu omezoval některé projevy oxidačního poškození (1).

Je ale důležité dodat, že šlo o laboratorní experiment s připravenými extrakty, nikoli o klinickou studii lidí konzumujících patison. Z výsledků proto nelze udělat závěr, že porce patisonu dokáže léčit onemocnění spojená s oxidačním stresem.

Srdce zaujalo vědce také

Výzkumníci následně stejné druhy tykvovité zeleniny podrobili dalšímu experimentu, tentokrát zaměřenému na krevní destičky. Zvýšená aktivace destiček totiž hraje důležitou úlohu při vzniku krevních sraženin a kardiovaskulárních onemocnění.

V laboratorních podmínkách vykazovaly některé přípravky z tykvovité zeleniny vliv na adhezi krevních destiček a jejich aktivaci. Mezi testovanými vzorky byly opět bílý i žlutý patison (2).

Ani v tomto případě ale není namístě dělat z patisonu přírodní lék na srdce. Jednalo se o experimentální práci provedenou mimo lidský organismus. Přehled současných poznatků o tykvovité zelenině také upozorňuje, že pro potvrzení kardiovaskulárních účinků jsou zapotřebí další studie (3).

Hubnutí mu sluší především na talíři

Patison je podobně jako cuketa zeleninou s vysokým zastoupením vody, takže se velmi dobře uplatní v lehčích pokrmech. Výhodou není žádná tajemná „detoxikační“ schopnost, ale mnohem jednodušší princip.

Zelenina bohatá na vodu dokáže zvětšit objem jídla bez toho, aby bylo nutné přidávat velké množství energeticky vydatných surovin. Záleží však na způsobu přípravy. Patison upečený s bylinkami bude z hlediska energetické hodnoty úplně jiným jídlem než plátek obalený v mouce, vejci a strouhance a následně usmažený v oleji.

Příbuzná cuketa poskytuje pěkný příklad toho, jak kuchyňská úprava mění výsledné složení pokrmu. Experiment ukázal, že restování s olivovým olejem zvýšilo obsah tuku a energetickou hodnotu oproti syrové nebo napařované zelenině (4). U patisonu lze očekávat stejný základní princip – způsob přípravy rozhoduje stejně jako samotná surovina.

Mladý patison loupat nemusíte

Při nákupu nebo sklizni se vyplatí sáhnout po mladších plodech. Jejich slupka bývá jemná a po tepelné úpravě ji zpravidla není potřeba odstraňovat. Patison stačí dobře omýt, odkrojit stopku a rozdělit podle zamýšleného receptu.

U velkých a přezrálých kusů už může být slupka výrazně tužší a nepříjemná při jídle. V takovém případě je praktičtější ji odkrojit. Uvnitř také bývají větší a tvrdší semena, která můžete před přípravou vydlabat.

Menší patisony se naopak výborně hodí k nakládání vcelku nebo po větších kusech.

Z trouby, pánve i hrnce

Jemná chuť dělá z patisonu ideální základ pro výraznější koření. Nakrájejte jej na kostky, přidejte česnek, tymián, pepř a trochu olivového oleje a upečte dozlatova. Podobně jednoduše vznikne krémová polévka. Patison poduste s cibulí, přidejte vývar, bylinky a nakonec vše rozmixujte.

Větší kusy přímo vybízejí k plnění. Odřízněte horní část, vydlabejte semena a vzniklou dutinu naplňte směsí mletého masa, rýže, zeleniny nebo sýra.

Způsob tepelné úpravy může ovlivňovat nejen chuť a konzistenci, ale také zachování některých rostlinných látek. Studie provedené u Cucurbita pepo ukazují, že vaření, pečení, napařování či restování mohou měnit nutriční složení, obsah bioaktivních látek i antioxidační aktivitu výsledného pokrmu (4, 5).

Řízek, který není masový

Českou klasikou zůstává patison v trojobalu. Pokud máte mladý kus s jemnou slupkou, stačí jej omýt a nakrájet přibližně na centimetrové plátky. Starší plod nejprve oloupejte a případně odstraňte větší semena.

Plátky lehce osolte, nechte chvíli pustit vodu a osušte. Poté je postupně obalte v hladké mouce, rozšlehaném vejci a strouhance. Smažte z obou stran dozlatova a hotové kousky nechte krátce odpočinout na papírové utěrce.

Podávat je můžete s vařenými bramborami, bramborovou kaší, zeleninovým salátem nebo jen s jogurtovým dipem. Pokud chcete lehčí variantu, obalené plátky lze připravit také v troubě nebo horkovzdušné fritéze.

Hořký patison raději nejezte

Patison patří stejně jako cuketa k druhu Cucurbita pepo. U tykvovitých je proto dobré znát jedno důležité bezpečnostní pravidlo. Pokud má plod nezvykle intenzivní hořkou chuť, neměl by se konzumovat.

Silná hořkost může signalizovat zvýšené množství cucurbitacinů. Otravy těmito látkami byly popsány například po konzumaci hořkých cuket a dalších tykví a mohou způsobit výrazné zažívací potíže (6).

Běžný patison má chuť jemnou a mírnou. Pokud tedy první sousto chutná nesnesitelně hořce, není dobrý nápad snažit se hořkost přebít kořením nebo pokračovat v konzumaci.

Létající talíř, který patří do kuchyně

Patison možná nevypadá tak lákavě jako rudé rajče nebo oranžová dýně, jeho nenápadná barva však klame. Výzkum přímo bílého a žlutého patisonu v jejich extraktech identifikoval řadu fytochemických látek a potvrdil zajímavou antioxidační aktivitu v laboratorních podmínkách (1).

Jeho největší předností v běžném jídelníčku je ale univerzálnost. Jednou může skončit v polévce, podruhé naplněný masem v troubě a potřetí jako křupavý zeleninový řízek. A jestli vám bílý létající talíř na zahrádce připadal doposud trochu podezřelý, možná právě nastal čas dát mu šanci.