Existují i tací, kteří doma pociťují neovladatelné nutkání dezinfikovat kliky pětkrát denně. Není těžké uhodnout, odkud tyto tendence pocházejí. Neříká se snad, že každá bakterie představuje život ohrožující hrozbu a měli bychom ji okamžitě zlikvidovat? Jenže všeho moc škodí. A u sterility to platí také.

Staré dobré a špinavé časy

V dávné minulosti lidé žili v těsném kontaktu s přírodou, hlínou i pestrou škálou mikroorganismů. A jak byli spokojení! Dnes naše přirozené prostředí „voní“ chlórem a antibakteriálními čistidly všeho druhu. Z pohledu obranyschopnosti to bylo kdysi lepší, a to o hodně. Tvrdí to alespoň britský epidemiolog David Strachan, který přišel s takzvanou hygienickou hypotézu (1). Ta naznačuje, že nižší výskyt infekcí v dětství způsobený právě přehnanou hygienou přímo souvisí s nárůstem alergií a autoimunitních potíží. V přílišné čistotě se lidské obranné mechanismy zkrátka natolik nudí, že si vymýšlejí nepřátele tam, kde nejsou, například v pylu nebo arašídech.

Imunita potřebuje trénovat

Mikrobiom, tedy soubor všech mikroorganismů v těle, tvoří základní kámen odolnosti. Když mu nedopřejeme kontakt s běžným venkovním prachem nebo zvířecími chlupy, připravujeme imunitu o trénink, který chrání před civilizačními chorobami. Zkrátka a dobře – potřebujeme určité typy mikrobů, abychom stimulovali regulační T-buňky. Bez nich se organismus stává přecitlivělým, což vyúsťuje v chronické rýmy i vleklé a obtížně léčitelné ekzémy (2).

Prach není nepořádek, ale preventivní medicína

Jaro přichází a v jeho souvislosti se skloňuje hlavně velký úklid. V drogeriích se tvoří dlouhé fronty a nákupní košíky se plní všemožnými prostředky na prach, podlahy a okna. Odborníci nad tím kroutí hlavou a tvrdí, že místo panického nákupu agresivních čističů je pro zdraví přínosnější projít se v lese nebo nechat psa proběhnout v obýváku. Nejedna studie (3) totiž potvrdila, že děti vyrůstající na farmách vykazují mnohem nižší míru astmatu než jejich vrstevníci z naleštěných městských bytů. To asi nebude náhoda…

Trocha špíny neuškodí

Vědci se přiklání k názoru, že kontakt s hospodářskými zvířaty a konzumace syrového mléka vytváří silnou ochranu proti alergické senzibilizaci (4). V bytech, kde se každá nečistota okamžitě stává terčem vysavače a vlhčeného hadříku, tento ochranný faktor prostě chybí. Prach totiž obsahuje endotoxiny, tedy fragmenty buněčných stěn bakterií, které v malých dávkách fungují jako skvělá posilovna pro slizniční imunitu (5). Neustálé drhnutí podlahy antibakteriálními prostředky tyto drobné pomocníky spolehlivě likviduje.

Víte, čím vlastně uklízíte?

Paradoxem moderního úklidu zůstává fakt, že ve snaze o zdraví do vzduchu uvolňujeme látky, které dýchací cesty spíše dráždí. Těkavé organické sloučeniny obsažené v leštidlech a osvěžovačích vzduchu mohou vyvolat stejné potíže jako samotné nečistoty. Nadměrná expozice těmto chemikáliím dráždí sliznice a zvyšuje riziko vzniku chronické obstrukční plicní nemoci. Norská studie (6) sledující ženy po dobu dvaceti let zjistila, že pravidelné používání čisticích sprejů poškozuje plíce podobně intenzivně jako vykouření 20 cigaret denně. Jde o poměrně vysokou cenu za lesknoucí se dlaždice.

Zvířecí bakterie jako plus

Mít doma psa nebo kočku neznamená jen radost, ale také neustálý přísun bakterií zvenčí. Pro milovníky sterility to zní jako noční můra, pro imunitu je to výhra. Zvířata do interiéru zanášejí specifickou mikrobiální diverzitu, která trénuje odolnost všech členů domácnosti. Výzkumy (7) publikované v časopise JAMA Pediatrics naznačují, že kontakt se psem v prvním roce života dítěte snižuje riziko vzniku astmatu o 13 procent. Pes je zkrátka zdrojem „dobré špíny“. Ačkoli je jeho olíznutí z hlediska etikety nepřípustné, v podstatě jde o záslužnou činnost.

Zlatá střední cesta

Tak samozřejmě, není nutné přestat uklízet úplně a nechat v rozích vyrůstat mech. Jde tu hlavně o rozumnou míru. Kuchyňská linka, kde připravujeme syrové maso, si dezinfekci zaslouží, ale podlaha v ložnici ji denně nepotřebuje. Přehnaná snaha o dokonalost unavuje nejen nás, ale i náš organismus. Dovolit dětem lézt po zemi a občas sníst rohlík, který spadl na koberec, nemá být důvodem k hororové panice. Pravdou je, že dnešní rodiče se až příliš bojí bakterií, přičemž právě ty tvoří základ zdravého vývoje (8).

Budoucnost patří mikrobům

Věda se postupně odklání od totální války proti mikrobům a začíná hledat cesty, jak s nimi vyjít. Rozvíjí se segment takzvaných probiotických čističů, které namísto hubení všeho živého osidlují povrchy prospěšnými kmeny bakterií. Ty pak brání množení patogenů přirozenou cestou. Je to mnohem logičtější přístup než snaha vyvraždit celý mikrosvět v obývacím pokoji. Přijetí trochy prachu do svého života znamená přijetí přirozeného řádu věcí. Člověk není izolovaná jednotka, ale součást složitého ekosystému. Pokud se od něj příliš odřízneme tlustou vrstvou dezinfekce, ztratíme schopnost v něm bezpečně existovat. Odhoďte tedy hadr, uvařte si kávu a klidně ignorujte tu trochu prachu na poličce. Teď máte pádné argumenty!

Zdroje: (1), (2) https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24481186/, (3), (4), (5) https://www.jacionline.org/article/S0091-6749(07)00629-X/pdf, (6), (7), (8) https://www.amazon.com/Dirt-Good-Advantage-Childs-Developing/dp/1250132606