Studené nohy a bolest lýtek nepodceňujte

Nohy mohou být studené jednoduše proto, že člověk dlouho sedí, má promrzlé boty nebo se pohybuje v chladném prostředí. Pokud se však pocit chladu opakuje, přidává se mravenčení, necitlivost, změna barvy kůže nebo bolest při chůzi, je namístě zbystřit. Zvlášť typická je bolest či svírání v lýtku, stehně nebo hýždi, které se objevují při určité zátěži a po krátkém odpočinku ustoupí. Tento stav se označuje jako klaudikace a může souviset s onemocněním tepen dolních končetin.

Výzkum ukazuje, že lidé s onemocněním periferních tepen nemusí mít vždy učebnicovou bolest lýtek. Mohou pociťovat únavu nohou, pomalejší chůzi, slabost nebo neurčité obtíže, které si snadno vysvětlí věkem či nedostatkem kondice. Přesto mohou mít omezenou schopnost chůze a vyšší riziko dalších cévních komplikací (1). Také lidé bez výrazných bolestí, ale s prokázaným horším tepenným průtokem, mohou mít měřitelně horší funkci dolních končetin (2).

Tepny a žíly: dva odlišné problémy

V běžné řeči se často mluví o „špatném prokrvení žil“. Tepny a žíly však mají rozdílnou úlohu. Tepny přivádějí okysličenou krev ze srdce do tkání. Pokud jsou zúžené, například vlivem aterosklerózy, nohy nedostávají při námaze dostatek kyslíku. To může vést k bolesti při chůzi, studeným chodidlům, bledé či namodralé kůži, pomalému hojení ran nebo ke snížené kvalitě nehtů a ochlupení na bércích.

Žíly naopak odvádějí krev zpět k srdci. Při chronické žilní nedostatečnosti bývá častější pocit těžkých, unavených či „nalitých“ nohou. Typické jsou otoky kotníků, zejména navečer, viditelné křečové žíly, svědění, pigmentové změny kůže a v pokročilém stadiu i bércové vředy. Žilní potíže tedy nemusí nutně vyvolávat chlad nohou, ale mohou způsobovat bolest, tlak a únavu, které výrazně snižují komfort při stání i sezení.

Kdy hrozí akutní nebezpečí

Náhlá silná bolest jedné nohy, její rychlé zblednutí, výrazné ochlazení, necitlivost nebo neschopnost pohnout prsty mohou ukazovat na akutní uzávěr tepny. Jde o stav, který vyžaduje okamžité volání zdravotnické záchranné služby na čísle 155.

Rychlé vyšetření je nutné také při náhle vzniklém jednostranném otoku lýtka, bolesti, zarudnutí či pocitu tepla v noze. Tyto příznaky mohou odpovídat hluboké žilní trombóze. Riziko je vyšší například po operaci, dlouhé cestě, úrazu, při omezené pohyblivosti, v těhotenství, při užívání některých hormonálních přípravků nebo při nádorovém onemocnění. Klinické hodnocení pravděpodobnosti trombózy společně s dalšími vyšetřeními pomáhá lékařům určit další postup (5). Pokud se k otoku nohy přidá náhlá dušnost, bolest na hrudi, kašel s krví nebo kolaps, volejte ihned 155.

Kdo je více ohrožen poruchou prokrvování

Riziko tepenných potíží zvyšuje především kouření, cukrovka, vysoký krevní tlak, zvýšená hladina cholesterolu, obezita, nedostatek pohybu a vyšší věk. Významnou roli hraje i rodinná zátěž. U lidí s diabetem mohou být příznaky zúžení tepen méně nápadné, protože poškození nervů tlumí vnímání bolesti. O to důležitější je pravidelně kontrolovat kůži chodidel, drobné ranky a změny zbarvení.

Pro žilní obtíže jsou typické dlouhé hodiny ve stoje nebo vsedě, nadváha, těhotenství, genetické dispozice a prodělaná trombóza. Potíže mohou zhoršovat těsné oblečení, nedostatek pohybu a dlouhé cestování bez protažení nohou.

Jak probíhá vyšetření u lékaře

Praktický lékař, angiolog nebo cévní chirurg se zaměří na charakter bolesti, dobu jejího trvání, rizikové faktory a vzhled končetin. Vyšetřuje pulzace na nohách, teplotu a barvu kůže, otoky i případné rány. U podezření na tepenné postižení lze provést měření kotníko-pažního indexu, při němž se porovnává krevní tlak na kotníku a paži. Následovat může ultrazvukové vyšetření cév, případně další zobrazovací metody.

Samoléčba pouze podle pocitu studených nohou není ideální. Například kompresní podkolenky mohou být vhodné u některých žilních obtíží, ale při výrazně sníženém tepenném zásobení by měl jejich použití posoudit lékař. Kompresní léčba má své místo například i v prevenci následků hluboké žilní trombózy, její přínos a vhodnost se však odvíjejí od konkrétní diagnózy (4).

Pohyb patří mezi účinnou součást léčby

U tepenného onemocnění dolních končetin je jedním z nejlépe podložených opatření pravidelný, řízený pohyb. Trénink chůze, ideálně po doporučení lékaře nebo pod odborným dohledem, může postupně prodloužit vzdálenost, kterou člověk ujde bez výrazné bolesti. Systematický přehled klinických studií potvrzuje, že cvičební programy zlepšují chůzovou výkonnost lidí s klaudikacemi (3).

Základem je také přestat kouřit, upravit krevní tlak, cholesterol a hladinu cukru v krvi. Lékař může doporučit léky ovlivňující srážlivost krve, cholesterol či krevní tlak, případně další cévní léčbu. U závažných zúžení tepen může být nutný katetrizační nebo chirurgický výkon.

Bylinky nenahrazují cévní vyšetření

Koupele, masáže a teplé ponožky mohou subjektivně ulevit od pocitu chladu nebo unavených nohou, neodstraní však zúženou tepnu, krevní sraženinu ani poruchu žilních chlopní. Opatrnost je na místě zejména u velmi horkých koupelí, pokud má člověk sníženou citlivost nohou například kvůli diabetu.

Výtažek z jírovce maďalu, známého také jako koňský kaštan, byl zkoumán u chronické žilní nedostatečnosti a některé studie naznačily krátkodobé zmírnění otoků a obtíží. Nejde ale o náhradu diagnostiky ani léčby předepsané lékařem (6). Pro koupele z kostivalu, kopřivy, obklady ze švédských bylin nebo čaj z hlohu neexistují přesvědčivé klinické důkazy, že by léčily poruchy prokrvení nohou. Navíc mohou vyvolat podráždění či alergickou reakci.