Je ale tofu skutečně potravinou, kterou bychom měli jíst jen výjimečně? Vědecké poznatky ukazují mnohem složitější obraz. Některá rizika skutečně existují, jiná často opakovaná varování jsou naopak výrazně přehnaná.

Největší otazník představují fytoestrogeny

Sója patří mezi nejbohatší potravinové zdroje isoflavonů. Ty se svou strukturou částečně podobají lidskému estrogenu, a proto mohou interagovat s estrogenovými receptory. Právě odtud pocházejí obavy, že pravidelná konzumace velkého množství tofu může narušovat hormonální rovnováhu.

Přehled vědeckých poznatků skutečně upozorňuje, že působení sójových fytoestrogenů na reprodukční a endokrinní systém je složité a některé experimentální studie vyvolaly otázky týkající se jejich vysokého příjmu (1). Výsledky pokusů na zvířatech nebo buněčných kulturách však nelze automaticky přenášet na člověka.

Novější a rozsáhlejší analýzy klinických studií jsou totiž podstatně uklidňující.

Tofu z mužů ženy neudělá

Jednou z nejrozšířenějších obav je údajný pokles testosteronu u mužů konzumujících sóju. Rozsáhlá metaanalýza zahrnující 41 klinických studií však nezjistila významný vliv sójových bílkovin ani isoflavonů na celkový nebo volný testosteron, estradiol či další sledované pohlavní hormony (2).

Ani vyšší dávky nebo delší doba konzumace podle této analýzy výsledky zásadně nezměnily. Představa, že běžná konzumace tofu automaticky vede k hormonální „feminizaci“ mužů, tedy nemá v současných klinických důkazech oporu.

Podobně dopadla také starší metaanalýza klinických studií, která nezjistila významný vliv sójových potravin a isoflavonů na koncentraci biologicky dostupného testosteronu u mužů (3).

Pozor při problémech se štítnou žlázou

Mnohem zajímavější je vztah sóji ke štítné žláze. Některé látky obsažené v sóji mohou teoreticky ovlivňovat její funkci. Systematický přehled a metaanalýza 18 studií ale nezjistily významné změny koncentrací hormonů fT3 a fT4. Konzumace sóji byla spojena pouze s velmi malým zvýšením TSH, přičemž autoři upozorňují, že klinický význam tohoto výsledku není jasný (4).

U zdravého člověka tedy není důvod považovat tofu za zásadní ohrožení štítné žlázy. Zvýšenou pozornost by však měli věnovat příjmu sóji lidé s již existujícím onemocněním štítné žlázy, zejména pokud užívají léky. V takovém případě je vhodné stravovací návyky konzultovat s lékařem.

Antinutrienty nejsou pouhým mýtem

Sója obsahuje kyselinu fytovou neboli fytát. Ten bývá označován za antinutriční látku, protože dokáže ovlivnit využitelnost některých minerálů.

Studie provedená na lidech například zjistila, že fytát v sójovém proteinu významně snižoval vstřebávání nehemového železa. Když vědci množství kyseliny fytové výrazně snížili, absorpce železa se zvýšila čtyřikrát až pětkrát (5).

Podobný problém může nastat u zinku. Výzkum absorpce zinku ze sójových pokrmů ukázal, že jeho využitelnost závisí mimo jiné na množství fytátu, obsahu zinku a podílu sójových bílkovin v jídle. Při úplném nahrazení masové bílkoviny sójovou byla absorpce zinku významně nižší (6).

To neznamená, že tofu způsobuje nedostatek minerálů. Při velmi jednostranném jídelníčku založeném na velkém množství sójových výrobků ale stojí za to myslet na dostatečně pestrý přísun železa a zinku z dalších potravin.

Sója a ženské hormony

Také ženy se mohou setkat s varováním, že fytoestrogeny ze sóji narušují hormonální rovnováhu. Starší metaanalýza 47 studií zjistila u žen před menopauzou určité změny FSH a LH, ale nikoliv významnou změnu hlavních sledovaných koncentrací estradiolu, estronu nebo SHBG (7).

Ještě rozsáhlejší novější metaanalýza 40 randomizovaných studií zahrnující 3 285 žen po menopauze nezjistila významný účinek sójových isoflavonů na estradiol, FSH, tloušťku endometria ani další sledované ukazatele estrogenicity (8).

Ani zde tedy dostupné výsledky nepodporují jednoduché tvrzení, že tofu způsobuje hormonální problémy.

A co rakovina prsu?

Kvůli fytoestrogenům se sója někdy dostává do souvislosti také s rakovinou prsu. Ani zde však není namístě tofu automaticky považovat za rizikovou potravinu. Metaanalýza 14 observačních studií zjistila, že ženy s nejvyšší konzumací tofu měly naopak nižší výskyt rakoviny prsu než ženy s jeho nejnižší konzumací (9).

Jde ovšem o observační data, která sama o sobě nedokazují, že tofu před rakovinou chrání. Ukazují však, že jednoduché tvrzení o rakovinotvorném účinku tofu není podložené.

GMO není hlavním problémem tofu

Původní kritika tofu se často opírá také o geneticky modifikovanou sóju. Samotná skutečnost, že určitá sója pochází z geneticky modifikované odrůdy, však není důkazem zdravotní škodlivosti tofu. Navíc podíl GMO sóji se výrazně liší podle země, způsobu produkce a konkrétního výrobku.

Spotřebitel, který se geneticky modifikovaným surovinám chce vyhýbat, se může orientovat podle označení konkrétního výrobku. Není však správné tvrdit, že tofu je zdravotně rizikové jednoduše proto, že se vyrábí ze sóji.

Rozhoduje množství a pestrost jídelníčku

Tofu není ani zázračná superpotravina, ani nebezpečný nepřítel, kterému je nutné se vyhýbat. Největší problém může vzniknout ve chvíli, kdy sója začne vytlačovat příliš mnoho dalších potravin a jídelníček se stane jednostranným.

Zvláštní pozornost by měli věnovat konzumaci sóji lidé s alergií na sóju a pacienti s některými poruchami štítné žlázy. U ostatních lidí současné studie neposkytují přesvědčivé důkazy, že by běžná konzumace tofu způsobovala hormonální poruchy, snižovala testosteron nebo zvyšovala riziko rakoviny prsu. Rizikem extrémně vysokého a jednostranného příjmu může být spíše horší využitelnost některých minerálních látek a nahrazování jiných důležitých zdrojů živin.

Takže tofu rozhodně nemusíte vyhazovat z lednice. Stejně jako u většiny potravin dává větší smysl hlídat pestrost a množství než propadat obavám z jedné konkrétní suroviny.