Myšlenka není úplně vycucaná z prstu. Některé ústní vody obsahují látky, které skutečně vykazují protiplísňovou aktivitu. Háček je v tom, že laboratorní účinek ještě automaticky neznamená schopnost vyléčit plísňovou infekci ukrytou hluboko v nehtu.

Ústní voda proti plísním není úplný nesmysl

Klasické ústní vody na bázi esenciálních olejů mohou obsahovat například thymol, eukalyptol, mentol a methylsalicylát. Právě kombinace podobných látek stojí za jejich antiseptickými vlastnostmi.

Laboratorní studie zkoumající několik druhů ústních vod skutečně zjistila jejich antifungální působení proti kvasinkám rodu Candida. Mezi testovanými produkty byla také ústní voda obsahující thymol a eukalyptol (1). Jiný laboratorní výzkum zaměřený přímo na Listerine a jeho jednotlivé složky zjistil, že zejména thymol vykazoval aktivitu proti Candida albicans (2).

Tady ovšem přichází důležitý detail. Candida není jediným ani typickým původcem většiny plísní nehtů a testování mikroorganismů v laboratoři je něco úplně jiného než léčba nemocného nehtu.

Thymol si zaslouží pozornost

Zajímavější stopu představuje thymol. Tato aromatická látka se přirozeně vyskytuje například v tymiánu a její protiplísňové vlastnosti jsou předmětem vědeckého výzkumu.

Jedna studie zkoumala účinek několika monoterpenů proti mikroorganismům odpovědným za plísňová onemocnění nehtů. Mezi testovanými patogeny byly Trichophyton rubrum a Trichophyton mentagrophytes, které patří mezi významné původce onychomykózy. Mezi látkami s výraznou aktivitou se objevil právě thymol, ale také menthol a některé další složky (3).

Další výzkum esenciálního oleje z Thymus pulegioides s vysokým obsahem thymolu a karvakrolu prokázal v laboratorních podmínkách aktivitu proti několika skupinám hub včetně dermatofytů (4).

To vysvětluje, proč může představa použití některých ústních vod proti plísni působit logicky. Neznamená to ale, že koncentrace účinných látek v konkrétní ústní vodě stačí k léčbě onychomykózy.

Problém se skrývá hluboko v nehtu

Plíseň nehtů se léčí obtížně mimo jiné proto, že infekce není pouze na povrchu nehtové ploténky. Antimykotická látka se musí dostat na místo, kde se původce infekce nachází, a musí tam dosáhnout dostatečné koncentrace.

Právě schopnost léčiva pronikat nehtem je jedním z důvodů, proč se speciální přípravky proti onychomykóze vyvíjejí přímo pro tento účel. Přehled klinických studií ukazuje, že účinnost jednotlivých metod se výrazně liší. Mezi léčby, jejichž účinnost byla prokázána v klinických studiích, patří například perorální terbinafin a itrakonazol nebo některé lokální přípravky, například efinakonazol, tavaborol či ciklopirox (5).

Ústní voda mezi standardně ověřené léčebné možnosti nepatří.

Co studie o ústních vodách skutečně ukazují

Právě zde je potřeba oddělit internetové zkušenosti od vědeckých důkazů. Některé laboratorní studie skutečně potvrzují, že určité ústní vody mohou působit proti některým houbám. Výsledky však nejsou jednotné.

Studie, která porovnávala třináct přípravků proti několika druhům kvasinek, například zjistila značné rozdíly mezi jednotlivými produkty. Některé vykazovaly antifungální aktivitu, zatímco u testované varianty Listerine Total Care ji autoři danou metodou nezaznamenali (6).

Nelze tedy říct ani to, že každá ústní voda působí proti plísním. Záleží na jejím složení, koncentraci účinných látek i konkrétním mikroorganismu.

A především: laboratorní miska není lidský nehet.

Namáčení chodidel není ověřená léčebná kúra

Na internetu se často doporučuje ponořit postižené nehty na 15 až 30 minut do ústní vody a proceduru opakovat každý den. Někdy se přidává také ocet.

Pro takto konkrétní režim ale chybí kvalitní klinické studie, které by potvrdily, že dokáže onychomykózu spolehlivě vyléčit. Proto není možné vědecky podloženě slíbit ani přesnou dobu namáčení, ani počet aplikací denně.

Navíc dlouhodobý kontakt kůže s přípravkem určeným do úst může u citlivých lidí způsobovat podráždění. Domácí experiment proto není vhodné považovat za rovnocennou náhradu standardní antimykotické terapie.

Skutečná léčba chce hlavně trpělivost

Onychomykóza je známá tím, že léčba může být zdlouhavá. Systematický přehled randomizovaných studií hodnotící perorální léčbu plísně nehtů například zjistil velmi dobré výsledky kontinuální terapie terbinafinem a její vyšší mykologickou účinnost oproti kontinuálnímu itrakonazolu ve sledovaných studiích (7).

To však neznamená, že tablety potřebuje každý. Výběr léčby závisí na rozsahu postižení, původci infekce, zdravotním stavu pacienta a dalších faktorech. Navíc ne každý žlutý nebo deformovaný nehet je skutečně napadený plísní.

Ústní vodu tedy nezatracovat, ale ani nepřeceňovat

Pověst ústní vody jako domácího bojovníka proti plísni nehtů má určité biologické opodstatnění. Thymol, menthol a některé další látky obsažené v podobných výrobcích mohou vykazovat protiplísňovou aktivitu a laboratorní studie tento účinek u některých mikroorganismů skutečně zachytily.

Chybí však přesvědčivé klinické důkazy, že by běžná ústní voda dokázala sama spolehlivě vyléčit onychomykózu. Pokud se tedy nehet dlouhodobě zbarvuje, zesiluje, drolí, odděluje od lůžka nebo se stav postupně zhoršuje, mnohem rozumnější je nechat zjistit skutečnou příčinu a zvolit léčbu podle ní.

Z obyčejné lahvičky z koupelny se tak zatím zázračný lék na plíseň nehtů nestává. Některé její složky jsou z vědeckého hlediska zajímavé, ale mezi „má protiplísňové vlastnosti v laboratoři“ a „spolehlivě vyléčí nemocný nehet“ vede pořád poměrně dlouhá cesta.