Typickou štiplavost mu propůjčují především glukosinoláty a látky vznikající jejich rozkladem, zejména isothiokyanáty. Právě jim vědci připisují značnou část vlastností, kvůli kterým se křen dostává do hledáčku výzkumu zaměřeného na záněty, mikroorganismy a dokonce i nádorové buňky (1).

To ovšem neznamená, že by křen byl lékem na rakovinu nebo že by mohl nahradit standardní léčbu. Výsledky laboratorních studií jsou ale natolik zajímavé, že tahle tradiční kořenová zelenina rozhodně stojí za pozornost.

Křen ukrývá látky, které zajímají výzkum rakoviny

Jednou z nejzajímavějších skupin látek obsažených v křenu jsou glukosinoláty. Při narušení rostlinné tkáně, například při strouhání, z nich mohou vznikat isothiokyanáty. Mezi ně patří také allylisothiokyanát, který je zodpovědný za charakteristickou štiplavost.

Výzkum různých odrůd křenu potvrdil rozdíly v obsahu glukosinolátů, sinigrinu i allylisothiokyanátu a současně sledoval jejich schopnost indukovat enzym chinonreduktázu, což je jeden z laboratorních ukazatelů využívaných při studiu potenciálních chemopreventivních vlastností potravin (2).

Ještě zajímavější výsledky přinesly experimenty přímo s nádorovými buňkami. Některé látky izolované z křenu dokázaly v laboratorních podmínkách zpomalovat proliferaci buněk rakoviny tlustého střeva, plic a žaludku (3). Jiný výzkum zaznamenal cytotoxickou aktivitu produktů vznikajících z glukosinolátů křenu proti lidským nádorovým buněčným liniím (4).

To jsou slibná zjištění, ale mají zásadní omezení. Jde především o laboratorní experimenty. Z nich nelze vyvozovat, že člověk může konzumací křenu rakovině zabránit nebo ji dokonce léčit. K potvrzení podobného účinku u lidí by byly zapotřebí kvalitní klinické studie.

Buňky může chránit také před oxidačním poškozením

Zajímavou stopu nabízí i výzkum lidských lymfocytů. V laboratorním experimentu vodný extrakt z kořene křenu snižoval oxidační poškození DNA vyvolané peroxidem vodíku. Podobný efekt vědci zaznamenali také u flavonoidů kaempferolu a kvercetinu (5).

Oxidační stres souvisí s poškozováním buněk a DNA a je předmětem intenzivního výzkumu v souvislosti s řadou chronických onemocnění. Ani tento experiment však neznamená, že porce křenu automaticky ochrání lidské buňky před vznikem nádoru. Ukazuje především další mechanismus, který stojí za podrobnější výzkum.

Proti zánětu má křen překvapivě silné argumenty

Lidová medicína používala křen při nejrůznějších zánětlivých obtížích dávno předtím, než bylo možné jeho působení zkoumat na buněčné úrovni. Moderní experimenty některé z těchto tradičních představ alespoň částečně podporují.

Studie provedená na aktivovaných makrofázích zjistila, že extrakty z kořene křenu snižovaly uvolňování oxidu dusnatého a prozánětlivých látek TNF-α a interleukinu 6. Ovlivněna byla také exprese enzymu COX-2 a signalizace spojená s NF-κB, která hraje významnou úlohu při regulaci zánětlivé reakce (6).

Další laboratorní práce s lidskými buňkami přinesla podobné výsledky. Vodný extrakt z křenu ovlivnil produkci TNF-α a zasahoval do cyklooxygenázové a lipoxygenázové dráhy související se zánětlivými procesy (7).

Ani zde ale není namístě převádět výsledky rovnou na léčbu artritidy nebo jiných zánětlivých onemocnění. Studie především ukazují, že křen obsahuje látky s měřitelnou biologickou aktivitou.

Při kašli a nachlazení má křen dlouhou tradici

Pronikavá vůně čerstvě nastrouhaného křenu dokáže během několika sekund vehnat slzy do očí a intenzivně podráždit nos. Není proto překvapivé, že se tradičně používal při rýmě, kašli a dalších problémech dýchacích cest.

V tomto případě už existují také klinická data, ovšem nikoli pro samotný kuchyňský křen. Randomizovaná dvojitě zaslepená studie sledovala bylinný přípravek kombinující kořen křenu s lichořeřišnicí. Výzkumníci hodnotili jeho použití v prevenci opakovaných infekcí dýchacích cest (8).

Další práce se zabývala stejnou kombinací rostlin u akutní bronchitidy. Autoři upozorňují, že isothiokyanáty pocházející z křenu a lichořeřišnice vykazují antibakteriální, protizánětlivé a imunomodulační vlastnosti (9).

Výsledky tedy nelze automaticky přenášet na domácí křenový sirup. Přesto pomáhají vysvětlit, proč se právě křen tradičně objevoval v prostředcích používaných při onemocnění dýchacích cest.

Bakteriím jeho štiplavé látky příliš nevoní

Antimikrobiální působení křenu je jednou z nejlépe laboratorně popsaných vlastností této rostliny. Isothiokyanáty získané z kořene křenu byly testovány například proti několika druhům bakterií a kvasince Candida albicans. V laboratorních podmínkách vykázaly antimikrobiální aktivitu proti všem testovaným mikroorganismům (10).

Rozsáhlejší analýza složení křenu z roku 2022 navíc ukázala, že za pozorovanou antibakteriální aktivitou stojí především právě isothiokyanáty vznikající z glukosinolátů (1).

Křen proto není zajímavý jen kvůli své chuti. Z chemického hlediska jde o poměrně komplikovanou zásobárnu obranných látek rostliny, jejichž účinky se dnes snažíme využít a pochopit.

Čerstvě nastrouhaný má jednu důležitou výhodu

Křen je nejlepší strouhat až krátce před konzumací. Narušením rostlinných buněk totiž dochází ke kontaktu glukosinolátů s enzymem myrosinázou a následně vznikají charakteristické produkty včetně isothiokyanátů. Právě ty dávají čerstvému křenu jeho intenzivní aroma a patří mezi nejvíce studované biologicky aktivní látky této rostliny (1).

V kuchyni jej lze přidat k masu, rybám, do pomazánek, omáček nebo například k červené řepě. Tradiční domácí recepty používají také směs nastrouhaného křenu a medu. U takového domácího sirupu ale není možné slibovat stejný účinek jako u standardizovaných přípravků použitých v klinických studiích.

Zázračný lék z něj dělat nemusíme

Křen je dobrým příkladem toho, jak se může tradiční zkušenost potkat s moderním výzkumem. Máme poměrně přesvědčivé laboratorní doklady o jeho antimikrobiální a protizánětlivé aktivitě a zajímavé experimentální výsledky týkající se nádorových buněk. U dýchacích obtíží existují rovněž klinická data, ta se však vztahují především ke standardizovaným přípravkům kombinujícím křen s lichořeřišnicí.

Proto není správné tvrdit, že křen léčí rakovinu. Můžeme ale říci, že látky, které obsahuje, vykazují v laboratorních studiích protinádorový potenciál a vědci jejich působení dále zkoumají. A to je na zeleninu, kterou máme často jen jako malou hromádku vedle masa, docela působivá vizitka.