Jenže mezi obalem určeným pro konkrétní potravinu a nádobou navrženou k opakovanému používání může být podstatný rozdíl. Pokud výrobce neuvádí, že je původní obal vhodný k opakovanému používání, ohřívání nebo například mytí v myčce, neměli bychom automaticky předpokládat, že všechny tyto činnosti bezpečně zvládne. Výzkum plastových potravinových obalů navíc ukazuje, že za určitých podmínek se z jejich povrchu mohou uvolňovat mikroskopické částice i chemické látky (1).

Jednorázový obal není totéž co dóza na potraviny

Krabička, ve které si přinesete domů zmrzlinu, byla navržena především tak, aby bezpečně uchovala právě výrobek, pro který byla vyrobena, za předpokládaných podmínek skladování. To ještě automaticky neznamená, že je určena také k opakovanému plnění jinými potravinami, intenzivnímu mytí, kontaktu s horkým jídlem nebo používání v mikrovlnné troubě.

Jedním z běžných materiálů používaných na potravinové nádoby je polypropylen označovaný PP. Samotné označení PP přitom neznamená, že je nádoba nebezpečná. Existují i opakovaně použitelné polypropylenové nádoby.

Rozhodující je konkrétní výrobek a účel, pro který byl vyroben. Starší výzkum skutečně ukázal, že u přímo navržených opakovaně použitelných PP kelímků nemuselo opakované mytí výrazně měnit většinu sledovaných vlastností materiálu (2). To je zároveň důležitý argument proti zjednodušenému tvrzení, že každý plastový obal je po druhém použití automaticky zdravotním rizikem.

Problém může přijít s teplem

Jiná situace nastává, když plast vystavíme podmínkám, pro které nebyl navržen. Velkou pozornost vědců přitahuje především kontakt plastových nádob s vysokými teplotami.

Studie zabývající se plastovými nádobami určenými k ohřívání zjistila migraci desítek záměrně přidaných a více než stovky nezáměrně přítomných látek do potravinových simulantů. Současně byly v některých testech zaznamenány velmi vysoké počty mikroplastických částic (3).

Další experiment porovnával nádoby vyrobené z polypropylenu, polyethylenu a expandovaného polystyrenu po kontaktu s horkou vodou. Mikroplastické částice byly nalezeny u všech tří materiálů. Nejvyšší koncentrace byla v daném experimentu zaznamenána u expandovaného polystyrenu, zatímco polypropylen uvolňoval výrazně méně částic (4).

Právě proto není dobrý nápad automaticky přelít horkou polévku do prázdné krabičky od zmrzliny nebo ji vložit do mikrovlnné trouby jen proto, že na první pohled vypadá pevně.

Z plastu se mohou uvolňovat mikroskopické částice

Mikroplasty už dávno nejsou problémem spojovaným pouze s oceány. Výzkumníci je nacházejí také v souvislosti s materiály přicházejícími do kontaktu s potravinami.

Studie zveřejněná v Journal of Hazardous Materials zkoumala nádoby z polypropylenu, polystyrenu, polyethylenu a PET. Mikroplastické částice byly nalezeny ve všech sledovaných typech nádob. Část částic odpovídala polymeru, ze kterého byla nádoba vyrobena, což podle autorů ukazuje, že jedním ze zdrojů mohou být drobné úlomky uvolňující se z jejího vnitřního povrchu (1).

Další analýza různých nádob na jídlo rovněž nalezla mikroplasty ve všech sedmi sledovaných typech obalů. Autoři jako možné zdroje označili jak okolní prostředí, tak odlupování částic z vnitřního povrchu nádoby (5).

To neznamená, že jedno použití plastové krabičky automaticky poškodí zdraví. Dlouhodobé zdravotní dopady běžné expozice mikroplastům u lidí jsou stále předmětem intenzivního výzkumu.

Opotřebení situaci rozhodně nevylepšuje

Při opakovaném používání se nádoby myjí, otírají, škrábou příborem a vystavují změnám teplot. Na povrchu se postupně mohou objevit rýhy, matná místa nebo jiné známky opotřebení.

Odborný přehled věnovaný opakovanému používání plastových obalů upozorňuje, že stárnutí materiálu, mechanické namáhání a opakované čištění mohou ovlivňovat jeho vlastnosti. Autoři upozorňují nejen na potenciální migraci chemických látek a vznik mikroplastických částic, ale také na hygienickou stránku opakovaného používání (6).

To je další důvod, proč je rozdíl mezi pevnou dózou konstruovanou pro dlouhodobé používání a tenkostěnným jednorázovým obalem důležitější, než by se mohlo zdát.

Rýhy mohou komplikovat také hygienu

Poškozený povrch se také hůře čistí. Přehledová práce o opakovaném používání plastových obalů upozorňuje na možnost mikrobiální kolonizace povrchu a tvorby biofilmů, které mohou snižovat účinnost běžných sanitačních postupů (6).

To samozřejmě neznamená, že v každé starší krabičce od zmrzliny automaticky rostou nebezpečné bakterie. Je však rozumné vyřadit nádobu, která je výrazně poškrábaná, deformovaná nebo ji nelze důkladně vyčistit.

U nádoby původně určené k jednorázovému balení potraviny navíc nemáme jistotu, kolik opakovaných cyklů mytí a používání výrobce při jejím návrhu vůbec předpokládal.

Ani novější výzkum obavy úplně nerozptyluje

V roce 2024 vědci zkoumali plastové nádoby při simulovaném kontaktu s horkou vodou a při mikrovlnném ohřevu. Sledovali nejen vznik mikroplastů, ale také látky uvolněné z plastu. V laboratorních experimentech na střevních buňkách Caco-2 následně zaznamenali cytotoxické působení izolovaných mikroplastů i některých uvolněných organických látek (7).

Je však nutné zdůraznit, že šlo o laboratorní buněčný experiment. Výsledek proto není důkazem, že běžné používání plastové nádoby způsobuje poškození střev člověka. Ukazuje ale, proč vědci migraci látek a částic z potravinových plastů dále zkoumají.

BPA není argument proti každé plastové krabičce

Často se můžete dočíst, že hlavním problémem plastových krabiček je bisfenol A neboli BPA. Takové zobecnění je zavádějící. BPA je spojován zejména s výrobou polykarbonátů a některých epoxidových pryskyřic, nikoli automaticky s každým polypropylenovým obalem.

Stejně tak nelze bez znalosti konkrétního složení tvrdit, že krabička od zmrzliny obsahuje ftaláty. U plastových obalů je přesnější řešit konkrétní polymer, jeho přísady, způsob použití, teplotu a stav nádoby než všechny plasty označit za stejně rizikové.

Druhý život jí dejte raději mimo kuchyň

Prázdnou krabičku od zmrzliny přesto nemusíte okamžitě vyhodit. Pokud není výrobcem určena k opakovanému kontaktu s potravinami, může posloužit například k ukládání drobných předmětů, výtvarných potřeb nebo jiných nepotravinářských věcí.

Pro pravidelné uchovávání jídla je vhodnější používat nádoby, které výrobce výslovně označil jako opakovaně použitelné a vhodné pro kontakt s potravinami. A pokud chcete jídlo ohřívat, měla by být nádoba určena také pro danou teplotu nebo mikrovlnnou troubu.

Krabička od zmrzliny může na pohled připomínat běžnou dózu na potraviny, ale její původní účel je jiný. Právě respektování účelu konkrétního obalu je mnohem rozumnější než předpokládat, že když plast jednou bezpečně obsahoval zmrzlinu, zvládne stejně dobře roky skladování a ohřívání nejrůznějších jídel.