Těla všech tvarů a velikostí se dnes objevují na Instagramu stejně samozřejmě jako ranní latte. Všude slyšíme výzvy k sebepřijetí a milování vlastních křivek. Jenže zároveň se vrací tlak na velikost nula a sociální sítě zaplavuje vlna nadšení z „injekcí na hubnutí“. Jak se v tom všem vyznat? A proč se navzdory moderní osvětě vracíme zpět k nejpřísnějším ideálům krásy?
Vzpomínáte na éru, kdy na sociálních sítích vládly hashtagy jako #bodypositivity? Ženy se fotily v bikinách bez retuše, ukazovaly bříška vsedě, i celulitidu. Vypadalo to, že konečně nastává doba, kdy se krásou nestanou jen křivky v reklamách na spodní prádlo.
Od hashtagů k injekcím
Jenže i tehdy platilo jednoduché, ale kruté pravidlo: křivky ano, ale jen ty „správné“. Velký zadek? Super. Velké břicho? Ani náhodou.
A pak přišel Ozempic. Léčivo pro diabetiky, které se během pár měsíců stalo virálním „řešením“ pro hubnutí. Jeho silnější varianta Wegovy se dostala i k lidem bez diabetu – ovšem jen na předpis. Sociální sítě explodovaly. Kelly Osbourne či Robbie Williams ho označovali za game changer a svět opět zatoužil po rychlé cestě k vysněné postavě.
Velikost nula je zpět
Zní to paradoxně: chceme být tolerantní a rozmanití, ale tajně sníme o štíhlosti. Obézní těla jsou pro mnoho lidí stále tabu a počet dívek bojujících s poruchami příjmu potravy roste.
Instagram mezitím znovu objevuje styl „heroin chic“. Extrémní hubenost, vystouplé kosti, estetiku 90. let. Kate Moss. Tlak na ideální tělo se vrací v plné síle. Jen tentokrát pod filtrem pastelových feedů a motivačních citátů.
Tělo, váha a společenský tlak
Vzhled ovlivňuje, jak nás vnímají ostatní: od školních známek až po platové ohodnocení. Krása není jen osobní záležitost. Je to byznys, politikum i sociální komodita. A právě díky ní vzniká nekonečná nabídka produktů, diet, kurzů a samozřejmě i zmíněných injekcí.
Neplatí rovnice: štíhlé = zdravé
Mýtus, že štíhlé tělo je automaticky zdravé, už dávno přestal platit. Podívejte se na olympioničky: jejich těla mají různou stavbu, přesto podávají špičkové výkony. Sportovci s BMI nad 30 mohou být silní, rychlí a ve skvělé kondici.
Přesto se lidem s vyšší hmotností často dostává horší zdravotní péče. Jejich obtíže jsou bagatelizovány, často okamžitě přičítány váze. V extrémních případech to může stát život.
Injekce nejsou univerzálním řešením
Ano, Ozempic či Wegovy mají smysl pro diabetiky nebo některé pacienty se silnou obezitou. Pro ostatní ale představují spíš příběh s otazníky. Dlouhodobé důsledky nejsou dostatečně prozkoumané a rozhodně nejde o univerzální cestu ke zdravému životnímu stylu.
A finanční stránka? Celebritám s milionovými účty nevadí. Běžným lidem ano. Navíc po vysazení se váha většinou vrací. Rychlé řešení zkrátka neexistuje a snaha o něj jen prohlubuje představu, že různorodá těla nemají na výsluní místo.
Co skutečně potřebujeme?
Strach a odpor k „tloušťce“ ale žádnou injekcí odstranit nemůžeme. Inkluze není o hubnutí, ale o změně nastavení společnosti. O prostoru pro každého, bez ohledu na číslo na váze. Nejde o jednorázový krok, ale o postupnou proměnu v tom, jak o těle mluvíme, jaký k němu máme vztah a jak ho hodnotíme.
Místo honby za „dokonalostí“ se vyplatí zaměřit na zdraví, pohodu a respekt. K sobě i ostatním.
Zdroj: https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/1098-108X(199312)14:4%3C467::AID-EAT2260140410%3E3.0.CO;2-J, https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12188030/, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK544016/
Sledujte nás na sociálních sítích:
