Přejídání je skutečný zlozvyk, který má škodlivé účinky srovnatelné s kouřením. Opakované konzumování kalorií nad rámec skutečné potřeby těla je jedním z hlavních viníků moderních zdravotních krizí. A zdaleka nejde jenom o přibírání na váze! Mluvíme tu o obrovské zátěži pro orgány, narušení metabolických funkcí i zvýšenému riziku srdečních onemocnění, cukrovky, některých typů rakoviny a deprese (1). Kdo si dopřává víc, než je únosné?

Dospívání na tuku

Jak již bylo řečeno výše, přejídání je zhoubné samo o sobě. Ještě škodlivější bývá v případě, kdy do žaludku putuje nezdravé jídlo. Ono se také naládovat zeleninou není to stejné jako třeba hromadou smažených hranolek, že? Bohužel přesně k tomu tíhnou mladší generace do 25 let, jejichž kalorický příjem se z 62 procent skládá z ultra zpracovaných potravin (2). Mnohé to vysvětluje.

Tohle prostě chci!

Podle nedávného zjištění (3) amerických vědců strava plná těchto výrobků značně ovlivňuje chování konzumentů. V poznatcích se do slova a do písmene uvádí, že čím jsou lidé mladší, tím více se přejídají, protože bývají vůči vlivu ultra zpracovaných potravin zkrátka zranitelnější. Jsou to impulzivní, rychlé a emocionální reakce založené na smyslových vjemech. V praxi to vypadá nějak takhle – mladí vidí třeba pizzu, která vypadá skvěle a voní ještě lépe. Hned ji chtějí, a to bez ohledu na to, zda jsou momentálně sytí či nikoli.

Na prahu globální epidemie

Odborníci poukazují na skutečnost, že počet lidí s nadváhou a obezitou se u jedinců mladších 25 let mezi lety 1990 a 2021 zvýšil ze 198 milionů na 493 milionů (4), s čímž dozajista ultra zpracované potraviny a přejídání přímo souvisejí. Proto vědci volají po opatřeních, jež by podpořila vzdělávání o racionálním stravování, jinak hrozí, že obezita bude i nadále eskalovat.

Zdroje: (1) https://www.keckmedicine.org/blog/5-very-real-dangers-of-binge-eating/, (2) https://edition.cnn.com/2025/08/07/health/ultraprocessed-food-calories-average-diet-wellness, (3) https://www.eurekalert.org/news-releases/1106183?, (4) https://www.thelancet.com/journals/lancet/article/PIIS0140-6736(25)00397-6/fulltext