Přemýšleli jste někdy, zda je bezpečné pít dešťovou vodu nebo polykat sněhové vločky? Nezáleží jenom na tom, kde zrovna stojíte, ale i na jiných okolnostech. Zkontrolujte svůj džbánek!
Kapky vody padající z oblaků vyloženě svádí k tomu, aby člověk zaklonil hlavu a otevřel ústa. Děláte to tak? Pak se nemusíte bát. Pravda je taková, že většinou se nejedná o nic, co by vám mohlo ublížit. Závlaha, jejíž matkou je obloha, dokonce může být čistší než veřejné zásobování. Platí však, že voda je čistá jako nádoba, do které se schraňuje.
Začínáme
V ideálním případě se používá vydezinfikovaná nádoba, která prošla myčkou nádobí. Dešťová voda se pak alespoň hodinu nechává odpočívat, aby se mohly těžké částice usadit na jejím dně. Ačkoli to není nutné, někteří si nemohou vynachválit proces zchlazení, jenž zpomalí růst většiny mikroorganismů.
Navíc platí, že vyloženě k pití by se měl shromažďovat pouze déšť, který spadl přímo z nebe. Ideální je, když se nedotýká rostlin a ani budov. Pokud chcete mít naprostou jistotu, stačí vodu převařit (zabijete tak patogeny) či ji přefiltrovat například s pomocí domácího filtračního džbánku (zbavíte se chemikálií, plísní i prachu). Ovšem pozor, jsou tu jisté okolnosti, o kterých byste měli vědět.
Kdy radši otočit kohoutkem?
Než déšť spadne na zem, prochází atmosférou, takže je možné, že s sebou vezme i nečistoty ze vzduchu. Proto není moudré ochutnávat něco, co nachytáte poblíž chemických podniků, elektráren, papíren a dalších výrobních závodů. Také nepijte dešťovou vodu, která stekla do špinavé nádoby. Je ale nutné zdůraznit, že pro co nejmenší množství nežádoucích příměsí a pylu z atmosféry je ideální trvalý déšť mírné intenzity. (Ten přívalový naopak vhodný není.) Kromě těchto výjimek se nemáte čeho bát.
Dešťová voda je zdrojem pro většinu světové populace a vědci na její konto podotýkají, že úroveň znečištění, pyl, plísně a další kontaminanty, o kterých se běžně hovoří, nedosahují takových hodnot, aby si z nich člověk musel dělat vrásky. Sluší se však uvést, že dešťová voda neobsahuje minerály ani ionty. Tělo pak má tendenci stahovat si tyto potřebné látky z vnitřního prostředí člověka, což se prvotně projeví ve formě častějšího močení, předzvěsti dehydratace. Lámete si hlavu spíš nad kyselostí deště? Ani tady nic není tak horké, jak se zdá.
Ta věc okolo pH
Většina dešťové vody je přirozeně kyselá, s průměrnou hodnotou pH přibližně 5,6, což není nebezpečné. Ostatně, pitná voda má jen velmi zřídka neutrální pH, protože obsahuje rozpuštěné minerály. Schválená veřejná voda bývá kyselá, neutrální nebo zásaditá – v závislosti na jejím zdroji. Pokud si tedy chcete uvařit kafíčko z darů nebes, klidně si připravte hrníček.
Sledujte nás na sociálních sítích:
