Touha po dokonale čistém stravování dostala v odborném slovníku svůj vlastní název - ortorexie. Jde o stav, kdy se sledování složení talíře stává absolutní životní prioritou. Jídelníček se smršťuje na úzkou skupinu vybraných surovin, přičemž první na řadu přichází radikální řez napříč všemi tuky. Zdánlivě záslužný krok však spouští v kostní tkáni tichou pohromu. Kosti ke své pevnosti potřebují daleko víc než jen sklenici mléka a vápník v tabletách.

Dobrý úmysl se špatnými následky

Vyřazení veškerých mastných složek znemožňuje vstřebávání klíčových vitaminů rozpustných v tucích, zejména vitaminu D a vitaminu K2. Bez dostatečného množství lipidů zůstává vápník zcela nevyužitý a prochází trávicím traktem bez jakéhokoli efektu.

„Lidé s extrémními dietními restrikcemi vykazují významně nižší hustotu kostního minerálu, což vytváří přímou souvislost s předčasným řídnutím kostí,“ potvrzuje americká lékařka a vědecká výzkumnice Lindsay Tucker (1). Její slova jasně dokazují, že přísný přístup k jídelníčku přináší zcela opačný efekt.

Nízkotučný útlum pro hormonální rovnováhu

Možná to tak nevypadá, ale kosti představují živou tkáň, která se neustále přestavuje, odbourává a znovu buduje. Tento nepřetržitý stavební ruch řídí hormonální soustava. Estrogen u žen a testosteron u mužů drží nad úbytkem hmoty pevnou ochrannou ruku. K výrobě těchto základních látek ale tělo nezbytně potřebuje cholesterol a mastné kyseliny. Drastický úbytek tuků v potravě způsobuje rychlý hormonální útlum. U mladých žen dochází ke ztrátě menstruace, což spouští úbytek kostní hustoty nebývalým tempem.

„Absence estrogenu vyvolaná příliš přísnou dietou způsobuje mladším ročníkům úbytek kostní hmoty srovnatelný s obdobím po menopauze,“ popisuje zase britský endokrinolog Alistair Campbell (2). Kosti bez hormonální záštity křehnou a stávají se zranitelnými i při běžném každodenním pohybu. Křehkost se navíc nepříjemně prohlubuje s každým dalším měsícem stráveným v kalorickém a tukovém podstavu.

Zrádná úskalí rostlin

Přechod na výhradně rostlinnou stravu přináší mnohým pocit lehkosti, ovšem bez pečlivého plánování skrývá zásadní úskalí. Rostlinné zdroje sice obsahují vápník, jenomže jeho využitelnost dramaticky zaostává za živočišnými zdroji. Rostliny totiž přirozeně zprostředkovávají látky zvané oxaláty a fytáty, které minerály pevně uzamknou a nepustí je do krevního oběhu.

Při rozsáhlém zahraničním vědeckém zkoumání stravovacích návyků vyšlo najevo, že osoby konzumující výhradně veganskou stravu mají o 24 až 43 procent vyšší riziko zlomenin oproti těm, kteří do stravy zahrnují i živočišné produkty (3). Důvodem bývá právě nízký příjem využitelného vápníku spojený s chronickým nedostatkem kvalitních bílkovin, jež tvoří základní stavební mřížku kostní tkáně.

Nenápadný deficit minerálních látek

Zdravá kostní struktura nepotřebuje pouze vápník. Funguje jako složitá mozaika, do které zapadá hořčík, zinek, fosfor i měď. Extrémně vyhraněný jídelníček zaměřený pouze na vybrané rostlinné potraviny často postrádá dostatečnou pestrost.

„Izolované doplňování vápníku bez přítomnosti hořčíku a vitaminu K2 nezajišťuje správnou mineralizaci, naopak hrozí ukládáním vápníku v cévních stěnách,“ zdůrazňuje německý ortoped Klaus Richter (4). Varuje také, že pokud se strava smrskne na pár druhů zeleniny, lisované šťávy a nízkotučné saláty, tělo začne chybějící minerály vytahovat přímo z vlastních zásob. Nejsnazší bankou jsou právě kosti.

Energie jako základní stavební prvek

Při neustálém sledování kalorického příjmu dochází k dalšímu nenápadnému problému, a to chronické podvýživě na úrovni základní energie. Lidé snažící se o absolutní čistotu stravy většinou zkonzumují obrovské množství objemné stravy s minimální energetickou hodnotou, tudíž organismus přechází do stavu nízké dostupné energie. V krizovém režimu začne utlumovat procesy, které nepovažuje za nezbytné pro okamžité přežití. A přesně proto dlouhodobý energetický deficit přímo blokuje činnost buněk zodpovědných za tvorbu nové kosti (5).

Jak navrátit kostem jejich původní sílu?

Nebojte se, náprava stavu nevyžaduje divoké výstřelky ani přechod na nezdravá jídla. Řešení spočívá v přirozeném přijetí zdravých tuků zpět na talíř. Kvalitní máslo, za studena lisovaný olivový olej, tučné mořské ryby, ořechy a vaječné žloutky dodají tělu přesně ty prvky, které kostem vrátí jejich původní hustotu. Jistý švédský klinický výzkum potvrdil, že zařazení plnotučných mléčných výrobků a kvalitních tuků do denního režimu vede ke zlepšení markerů kostního obratu během několika měsíců (6).

Jděte na to chytře

Místo přísného škatulkování potravin na dobré a špatné prospěje celému tělu obyčejný selský rozum. Bohatá, pestrá a dostatečně energetická strava s přirozeným obsahem tuků je nejsnadnější zárukou, že pevná opora vydrží bez úrazů až do vysokého věku. Zdraví nepotřebuje extrém, ale rovnováhu!