Výzkumníci analyzující běžné mléčné výrobky zjistili, že právě zrající sýry obsahovaly v průměru 1 857 mikroplastových částic na kilogram. Čerstvé sýry na tom byly o něco lépe, ale ani jejich výsledky nejsou právě uklidňující. Přesto je třeba dodat jednu zásadní věc. Zjištění mikroplastů v potravině ještě samo o sobě neříká, jak velké zdravotní riziko představuje její konzumace (1).

Degustace s překvapivým vyústěním

Výzkumníci z Itálie podrobili analýze celkem 28 vzorků mléka a mléčných výrobků. Mikroplasty hledali pomocí infračervené mikrospektroskopie, která umožňuje nejen částice odhalit, ale také určit materiál, ze kterého pocházejí.

Výsledky byly pozoruhodné. Nejčastěji se ve vzorcích objevoval polyethylentereftalát neboli PET, následovaný polyethylenem a polypropylenem. Většina zachycených částic byla menší než 150 mikrometrů a nejčastější velikost se pohybovala mezi 51 a 100 mikrometry. Převládaly nepravidelné úlomky (1).

Nejde tedy jen o několik náhodných kousků plastu viditelných pouhým okem. Výzkumníci zachycovali mikroskopické částice, jejichž přítomnost spotřebitel při běžné konzumaci nemá šanci zaznamenat.

Čím déle sýr zraje, tím horší byl výsledek

Rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi byly výrazné. V mléce vědci naměřili průměrně 350 mikroplastových částic na kilogram. Čerstvé sýry dosáhly hodnoty 1 280 částic na kilogram a zrající sýry dokonce 1 857 částic na kilogram (1).

Právě poslední skupina tak vykázala více než pětinásobnou koncentraci oproti mléku. Autoři výzkumu upozorňují, že rozdíl může souviset s výrobním procesem. Při přeměně mléka na sýr dochází k odstranění značného množství vody, takže se částice mohou koncentrovat ve výsledném výrobku. Svou úlohu může sehrávat také delší a složitější zpracování a zrání.

Znamená to, že byste měli okamžitě vyhodit parmazán nebo goudu z lednice? Takový závěr ze studie rozhodně nevyplývá. Výsledky však ukazují, že mléčné výrobky představují další zdroj dietární expozice mikroplastům, kterému zatím nebyla věnována taková pozornost jako například vodě nebo mořským živočichům.

Obal nemusí být jediným viníkem

Při pohledu na plastově zabalený sýr se nabízí jednoduché vysvětlení. Částice se do něj zřejmě uvolňují z obalu. Skutečnost ale může být mnohem složitější.

Autoři studie upozorňují, že mikroplastová kontaminace může vznikat v různých fázích celého výrobního řetězce. Potenciálními zdroji jsou prostředí, krmivo, dojicí zařízení, textilie, rukavice a další ochranné prostředky, zpracovatelská technika, obaly i skladování (1).

Výzkum tedy nedokazuje, že nalezených 1 857 částic pochází právě z obalu sýra. Ke kontaminaci může docházet postupně od farmy až po hotový výrobek.

Mikroplasty už vědci našli i v lidském těle

Otázkou samozřejmě zůstává, co pravidelná konzumace těchto částic znamená pro lidské zdraví. Výzkum se v posledních letech výrazně posunul a mikroplasty už byly nalezeny v řadě lidských biologických vzorků.

Například studie zaměřená na lidské výkaly zjistila mikroplasty jak u zdravých lidí, tak u pacientů se zánětlivým onemocněním střev. U pacientů s IBD byla jejich koncentrace vyšší a množství mikroplastů pozitivně korelovalo se závažností onemocnění (2). Autoři však upozorňují, že z takového pozorování nelze určit směr příčinného vztahu. Vyšší množství mikroplastů může přispívat k problému, ale samotné střevní onemocnění může také ovlivňovat jejich zadržování.

Další pilotní výzkum na 66 mladých lidech spojil vyšší koncentraci mikroplastů ve stolici se změnami střevního mikrobiomu a vyšším zastoupením některých potenciálně škodlivých bakterií (3).

Srdce přineslo jeden z nejznepokojivějších výsledků

Pozornost vyvolala také studie zveřejněná v New England Journal of Medicine. Vědci zkoumali aterosklerotické pláty odebrané pacientům při operaci krčních tepen. Polyethylen objevili v plátech 150 z 257 sledovaných pacientů a u části z nich byl přítomen také polyvinylchlorid.

Během přibližně 34 měsíců sledování měli pacienti, v jejichž aterosklerotických plátech byly mikro- a nanoplasty nalezeny, vyšší riziko kombinovaného ukazatele zahrnujícího infarkt, cévní mozkovou příhodu nebo úmrtí z jakékoli příčiny než pacienti bez prokázaných plastových částic (4).

Ani tato studie nedokazuje, že mikroplasty přímo způsobily srdeční příhody. Jde však o významnou asociaci, která posílila otázky týkající se dlouhodobého působení těchto částic v lidském organismu.

Otazníky visí také nad plodností

Mikroplasty byly nalezeny dokonce v lidském spermatu. Studie 113 mužů ze tří oblastí Číny zkoumala osm druhů mikroplastů v moči a spermatu a zjistila souvislosti mezi expozicí některým polymerům a parametry kvality spermií (5).

Další výzkum 45 mužů objevil mikroplasty ve 34 vzorcích spermatu. Vědci identifikovali celkem 15 různých polymerů a zaznamenali náznak nižší progresivní pohyblivosti spermií u mužů s přítomností PET mikroplastů. Výsledek však nedosáhl běžné hranice statistické významnosti a autoři sami zdůrazňují potřebu rozsáhlejšího výzkumu (6).

Není proto správné tvrdit, že mikroplasty způsobují mužskou neplodnost. Existují však dostatečně zajímavé výsledky na to, aby se jejich možné reprodukční účinky dále intenzivně zkoumaly.

Recept na rakovinu? Tak daleko věda ještě není

Tvrzení, že mikroplasty automaticky způsobují rakovinu, cukrovku, neplodnost nebo jiná konkrétní onemocnění, by současné vědecké poznatky přehánělo. Systematický přehled výzkumu hodnotící účinky na trávicí, reprodukční a dýchací systém dospěl k závěru, že expozice mikroplastům je podezřelá z negativního ovlivňování těchto oblastí. Autoři zmiňují například chronický zánět, poškození plic nebo změny reprodukčních funkcí, zároveň ale upozorňují na omezené množství kvalitních studií přímo na lidech (7).

Právě rozdíl mezi podezřením a prokázanou příčinou je v této oblasti zásadní. Výzkum mikroplastů je relativně mladý a metodiky jednotlivých studií se stále liší.

Sýr zatím z jídelníčku vyhazovat nemusíte

Nález téměř dvou tisíc mikroplastových částic v kilogramu zrajícího sýra působí alarmujícím dojmem. Samotný počet částic nám však neříká, kolik jich lidský organismus skutečně vstřebá, jak dlouho v něm zůstávají ani při jaké dávce mohou způsobovat zdravotní problémy.

Nová studie mléčných výrobků je proto spíše varovným signálem než důvodem k panice. Ukazuje, že plastová kontaminace potravního řetězce zasahuje i potraviny, u kterých jsme ji dříve příliš nesledovali. A především otevírá otázku, kde během výroby sýra mikroplasty přibývají a jak jejich množství v budoucnu snížit.