Některé chemické látky z materiálů přicházejících do styku s potravinami totiž mohou za určitých podmínek migrovat do jídla. Výzkum ukazuje, že mezi nimi jsou také látky, které vědci označují za známé nebo potenciální karcinogeny mléčné žlázy. (1)

Nejde přitom pouze o tolik diskutované plasty. Problematické chemické látky byly zaznamenány také v papíru, kartonu, kovech a dalších materiálech používaných při výrobě obalů. Výsledky výzkumů proto otevírají důležitou otázku, zda by omezení expozice některým chemikáliím nemohlo představovat další dílek ve skládačce prevence rakoviny prsu.

Téměř 200 potenciálně problematických látek

Velkou pozornost vyvolala v roce 2024 studie publikovaná v odborném časopise Frontiers in Toxicology. Vědci porovnali seznam potenciálních karcinogenů mléčné žlázy s databází chemických látek zjištěných v materiálech určených pro styk s potravinami. Výsledek nebyl zanedbatelný.

Celkem 189 látek, tedy přibližně 21 procent sledovaných potenciálních karcinogenů mléčné žlázy s dostupným identifikátorem, bylo již dříve naměřeno v materiálech přicházejících do styku s potravinami. (1)

Je však důležité správně chápat, co toto číslo znamená. Studie netvrdí, že 189 látek z potravinových obalů prokazatelně způsobuje rakovinu prsu u lidí. Jde o chemikálie, u nichž existují různé typy důkazů relevantních pro vznik nádorů mléčné žlázy – například vznik nádorů u laboratorních zvířat, genotoxicita nebo působení na hormonální systém. (2)

Některé skutečně migrují do potravin

Ještě důležitější je otázka, zda problematická chemikálie zůstává uvnitř obalu, nebo se může dostat také do jeho obsahu. Autoři studie proto samostatně analyzovali výsledky migračních experimentů zveřejněných v letech 2020 až 2022.

V těchto novějších studiích bylo nalezeno 76 potenciálních karcinogenů mléčné žlázy, které migrovaly z materiálů pro styk s potravinami za podmínek simulujících jejich reálné používání. Deset z těchto látek mělo podle autorů přímé důkazy o vyvolání nádorů mléčné žlázy u hlodavců a 35 bylo genotoxických. (1)

Mezi zmiňované látky patřil například benzen, styren a některé primární aromatické aminy. Samotná přítomnost určité látky v migračním testu ovšem ještě neurčuje skutečné individuální riziko rakoviny. To závisí mimo jiné na koncentraci, délce expozice, množství konzumované potraviny a vlastnostech konkrétní chemické látky.

Netýká se to jen plastových krabiček

Plastům je v souvislosti s chemikáliemi v potravinových obalech věnována největší pozornost, nejsou však jediným možným zdrojem.

Ze 189 potenciálních karcinogenů mléčné žlázy zaznamenaných v materiálech pro styk s potravinami jich bylo 143 nalezeno v plastových materiálech a 89 v papíru a kartonu. Některé látky se samozřejmě mohou vyskytovat ve více typech materiálů. (1)

Při pohledu pouze na novější migrační studie bylo 61 ze 76 sledovaných látek naměřeno při přenosu z plastů, zatímco 21 bylo zaznamenáno u papíru a kartonu. Další se objevily například u kovových nebo vícevrstvých materiálů. (1)

Představa, že výměnou plastového obalu za papírový automaticky odstraníme veškerou chemickou expozici, je tedy příliš zjednodušená.

Problém je mnohem širší než rakovina prsu

Rozsah chemických látek spojených s obaly ukazuje i rozsáhlá systematická analýza migrujících a extrahovatelných chemikálií. Vědci shromáždili výsledky 1 210 studií a nalezli 2 881 chemických látek, které byly analyticky zachyceny v potravinách, simulantech potravin nebo extraktech materiálů určených pro kontakt s jídlem. Překvapivé bylo, že 65 procent těchto látek nebylo uvedeno v databázi známých látek používaných při výrobě těchto materiálů. (3)

To neznamená, že všech těchto téměř 2 900 látek je nebezpečných nebo karcinogenních. Ukazuje to ale, jak složitá je problematika chemického složení obalů a dalších materiálů, se kterými se potraviny během výroby, skladování a přípravy setkávají.

Chemikálie z obalů se hledají i v lidském těle

Další rozsáhlá práce se zaměřila přímo na důkazy o expozici lidí chemikáliím používaným v materiálech pro kontakt s potravinami. Autoři porovnali více než 14 000 známých chemických látek s údaji z biomonitorovacích programů a databází lidského metabolomu a exposomu.

Pro 3 601 chemikálií, tedy přibližně čtvrtinu všech známých látek spojených s materiály pro kontakt s potravinami, našli důkazy o jejich přítomnosti u lidí. (4)

Ani zde ale nelze automaticky tvrdit, že všechny nalezené látky pocházejí právě z obalů potravin. Člověk může být stejné chemikálii vystaven z několika různých zdrojů. Výzkum nicméně potvrzuje, že expozice chemickým látkám používaným v materiálech pro kontakt s potravinami není pouze teoretickou otázkou.

Plastové obaly mohou ovlivňovat hormonální receptory

Další důležitý pohled přinesla studie, při níž vědci analyzovali 36 plastových výrobků určených pro kontakt s potravinami pocházejících z pěti zemí. Nezkoumali přitom pouze několik předem vybraných známých látek, ale chemickou směs obalů jako celek. V jediném výrobku zaznamenali až 9 936 různých chemických znaků a zároveň testovali, zda extrakty z těchto materiálů ovlivňují receptory důležité pro hormonální a metabolické procesy. (5)

Výsledky ukázaly, že chemické látky schopné aktivovat estrogenový receptor α, pregnanový X receptor či receptor PPARγ nebo inhibovat androgenní receptor byly v testovaných plastových obalech běžné. Právě aktivita vůči estrogenovým receptorům je z hlediska výzkumu rakoviny prsu zajímavá, protože estrogenová signalizace hraje významnou roli v biologii části nádorů prsu. Studie sama však neprokazovala, že testované obaly způsobují rakovinu prsu. Ukazuje především to, že reálné potravinové obaly mohou obsahovat složité směsi biologicky aktivních chemických látek, jejichž účinky je potřeba dále zkoumat. (5)

Proč vědce zajímá právě rakovina prsu

Výzkumnice Jennifer Kay a její kolegové sestavili rozsáhlý seznam chemikálií na základě jejich schopnosti vyvolávat nádory mléčné žlázy u hlodavců nebo ovlivňovat biologické mechanismy související s rakovinou prsu. Identifikovali 279 látek způsobujících nádory mléčné žlázy u zvířat a dalších 642 chemikálií ovlivňujících estrogenovou nebo progesteronovou signalizaci. (2)

Právě hormonální aktivita je pro výzkum rakoviny prsu důležitá. Autoři zjistili, že mezi látkami vyvolávajícími nádory mléčné žlázy byly častěji zastoupeny vlastnosti jako genotoxicita nebo ovlivňování steroidních hormonů. Výsledkem byl seznam 921 chemikálií, které si podle vědců zaslouží pozornost při hodnocení potenciálního rizika pro prsní tkáň. (2)

Nejde o důvod k panice, ale k lepší prevenci

Výsledky rozhodně neznamenají, že člověk dostane rakovinu prsu proto, že jí potraviny z plastové krabičky nebo papírového obalu. Rakovina prsu je komplexní onemocnění a její vznik ovlivňuje řada faktorů.

Výzkum ale ukazuje na oblast, ve které lze potenciálně snižovat zbytečnou expozici celé populace. Autoři studie o karcinogenech mléčné žlázy v materiálech pro kontakt s potravinami proto upozorňují především na potřebu lepšího hodnocení chemických látek a úpravy regulace. (1)

Pozornost vědců se zaměřuje například na bisfenoly, ftaláty, aromatické aminy nebo některé PFAS. Z 76 potenciálních karcinogenů mléčné žlázy nalezených v novějších migračních studiích mělo nejméně 40 již nějaké varování či klasifikaci nebezpečnosti od alespoň jednoho regulačního orgánu. (1)

Obal není jen pasivní ochranná vrstva

Potravinový obal tedy není chemicky dokonale inertní bariérou. Materiály mohou obsahovat řadu látek a některé z nich jsou schopné přecházet do potravin. Systematický výzkum navíc ukazuje, že množství chemikálií spojených s potravinovými obaly a dalšími materiály pro kontakt s jídlem je podstatně větší, než by se mohlo na první pohled zdát. (3)

Současné poznatky nedovolují říci, že potravinové obaly jako celek způsobují rakovinu prsu. Dovolují však říci něco jiného: v těchto materiálech byly prokazatelně nalezeny desítky až stovky chemikálií s vlastnostmi, kvůli kterým je vědci považují za potenciálně relevantní pro vznik nádorů mléčné žlázy, a u části z nich byla prokázána i migrace z materiálu. (1, 2)

Právě omezení zbytečné expozice látkám s dobře doloženými nebezpečnými vlastnostmi proto vědci označují za jednu z možností, jak posílit prevenci. Nejde o důvod přestat kupovat balené potraviny, ale o další argument pro důkladnější kontrolu chemického složení materiálů, které jsou každý den v přímém kontaktu s naším jídlem.