Listy jsou plné zajímavých látek

Ostružiník křovitý, označovaný jako Rubus fruticosus, patří mezi tradičně využívané léčivé rostliny. Jeho listy obsahují třísloviny, flavonoidy, fenolové kyseliny, triterpeny, minerální látky a vitamin C. Vědci v nich identifikovali například kyselinu ellagovou, galovou a kávovou, quercetin, kaempferol, katechin nebo epikatechin (1).

Právě tato pestrá směs vysvětluje, proč jsou listy zajímavé z hlediska ochrany buněk před oxidačním stresem. Laboratorní analýzy různých odrůd ostružiníku prokázaly výraznou antioxidační aktivitu a současně ukázaly, že množství jednotlivých účinných látek se může podle odrůdy značně lišit (2). Není tedy úplně jedno, z jakého keře list pochází.

Zánětům se tenhle keřík jen tak nedá

Velkou pozornost si ostružiník získává kvůli protizánětlivému potenciálu. Výzkum extraktů z jeho listů potvrdil nejen antioxidační působení, ale také schopnost ovlivňovat procesy spojené se zánětem. Zvláště výrazné výsledky byly zaznamenány u odrůdy Loch Tay (2).

Zajímavé jsou také samotné plody. Výzkumníci u extraktu z ostružin prokázali schopnost tlumit produkci prozánětlivého cytokinu IL-8 v buněčných modelech (3). Další experimentální práce zaměřená na polyfenoly z ostružin zaznamenala ovlivnění některých mechanismů spojených se zánětlivou reakcí a současně zajímavý účinek některých polyfenolických frakcí na migraci kožních fibroblastů, tedy buněk důležitých při obnově tkáně (4).

Neznamená to samozřejmě, že šálek ostružiníkového čaje funguje jako protizánětlivý lék. Výsledky ale poskytují biologické vysvětlení, proč se rostlina v tradičním léčitelství používala právě při potížích spojených s podrážděním a zánětem.

Trávení znaly naše babičky dobře

Ostružiníkové listy mají díky tříslovinám výrazné svíravé vlastnosti. Tradičně se proto používaly zejména při průjmu a dalších lehčích trávicích obtížích. Přehled vědeckých poznatků o Rubus fruticosus zmiňuje vedle antioxidačního a protizánětlivého působení také antimikrobiální a protiprůjmové vlastnosti rostliny (5).

Třísloviny jsou přitom tak trochu dvojsečnou zbraní. Právě ony stojí za charakteristickým svíravým působením listů, ale vysoké dávky a dlouhodobé užívání koncentrovaných přípravků rozhodně nejsou automaticky bezpečnější jen proto, že pocházejí z přírody (2). U bylinných přípravků proto stále platí staré známé pravidlo, že více nemusí znamenat lépe.

Antioxidanty dostávají hlavní slovo

Dalším zajímavým mechanismem je ochrana před volnými radikály. Výzkum ostružiníkových a maliníkových listů ukázal, že právě ostružiníkové listy dosahovaly výrazné schopnosti zachytávat některé volné radikály a zároveň omezovaly oxidaci lipidů v laboratorních podmínkách (6).

Podobné výsledky přineslo porovnávání listů a dalších rostlinných kultur ostružiníku. Listy vykazovaly velmi dobré antioxidační vlastnosti a významnou část jejich chemického profilu tvořily deriváty quercetinu a fenolové kyseliny (7). To je podstatné především proto, že oxidační stres a zánětlivé procesy se vzájemně ovlivňují.

A co ty křečové žíly?

Tady je potřeba lidovou pověst ostružiníku trochu přibrzdit. Křečové žíly vznikají především v souvislosti s poruchou funkce žilních chlopní, změnami žilní stěny a chronickou žilní hypertenzí. Ostružiník obsahuje flavonoidy a další polyfenolické látky s antioxidačním a protizánětlivým působením (1, 2), což z něj dělá zajímavou rostlinu z pohledu obecné péče o cévní systém.

Přímý klinický důkaz, že by však ostružiníkové listy léčily křečové žíly nebo dokázaly již vzniklé varixy odstranit, v současnosti chybí. Je proto přesnější hovořit o podpůrném potenciálu než o léčbě. Čaj ani obklad z listů nedokáže napravit nefunkční žilní chlopeň. Při výrazných varixech, otocích, bolesti nebo kožních změnách je na místě odborné vyšetření.

Plody mají vlastní protizánětlivý arzenál

Pozornost si zaslouží i samotné ostružiny. Jsou bohatým zdrojem antokyanů, flavonolů a derivátů kyseliny ellagové. Analýza planých ostružin identifikovala desítky různých fenolických sloučenin a zároveň nalezla souvislost mezi jejich množstvím a antioxidační aktivitou plodů (8).

Zajímavé výsledky přinesly také experimenty s ellagitaniny izolovanými z plodů rodu Rubus. V buněčných i zvířecích modelech vykazovaly protizánětlivou aktivitu v žaludeční tkáni a ovlivňovaly například aktivaci NF-κB, který se účastní regulace zánětlivé reakce (9). Ostružiny proto rozhodně nejsou jen chutnou tečkou letního jídelníčku.

Do přírody můžete vyrazit i pro listy

Listy určené k domácímu použití je vhodné sbírat zdravé, nepoškozené a mimo místa zatížená dopravou či chemickým ošetřením. Následně je lze usušit na vzdušném a stinném místě a uchovávat v suchu. Přesto není nutné spěchat pouze do konce července. Výzkumné práce analyzovaly také listy sbírané později během léta, přičemž jejich chemické složení ovlivňuje mimo jiné odrůda, lokalita, počasí, zralost i samotná doba sklizně (6).

Ostružiník tedy není zázračnou náhradou léků ani řešením, které by dokázalo odstranit křečové žíly. Je ale mimořádně zajímavým zdrojem polyfenolů a dalších rostlinných látek, jejichž antioxidační a protizánětlivé vlastnosti potvrzuje stále více experimentálních studií. A to je na keřík, kolem kterého při procházce lesem často projdeme bez povšimnutí, docela působivá vizitka.