Představení každého nového modelu nositelné elektroniky se nese ve znamení podpory zdraví a pomoci s dosažením té nejlepší kondice. Chytré hodiny s promyšleným atraktivním designem lákají na barevné grafy, splněné cíle a bujaré virtuální konfety za každých deset tisíc kroků. Zní to jako spása. Konečně efektivní motivace! Co když ne? Uživatelé fitness aplikací se po několika týdnech přistihují při zvláštním chování - chodí pozdě večer po bytě sem a tam, a to jen kvůli tomu, aby na displeji dosáhli požadovaného čísla.

Frustrace omotaná okolo zápěstí

Užívání těchto zařízení může hodně rychle přirozenou radost z pohybu proměnit v pouhé plnění příkazů. Chuť cvičit mizí v nenávratnu, nahrazuje ji silné nutkání uspokojit algoritmické výpočty, aby přibyl další odznáček za denní aktivitu.

„Neustálé kvantitativní měření fyzické aktivity sice zpočátku zvyšuje objem pohybu, zároveň však vyvolává vnitřní napětí. Pohyb se stává povinností, takže se k němu brzy vytváří odpor,“ potvrzuje americká lékařka a profesorka Jordan Etkin (1). Dle jejího názoru se příznivci chytrých hodinek a jejich aplikací stávají otroky statistik.

Spánek jedině pod kontrolou

Aplikace přinášejí nečekané komplikace také v oblasti nočního odpočinku. Moderní senzory sledují hloubku spánku, srdeční tep, kyslík v krvi, teplotu pokožky i noční převalování. Ráno pak naservírují číselné skóre. I když se dotyčný probudí s pocitem dobře odvedené regenerace, kontrola spánkových analýz ukazujících na nízké hodnoty ho okamžitě hodí úplně jinam. Kam?

Tak trochu jiná porucha

Odborníci mají pro tento stav pojmenování. Ortosomnii neboli poruchu spánku způsobenou přehnanou snahou o dosažení perfektních výsledků podle fitness měřičů jako vůbec první popsala americká vědecká výzkumnice Kelly Glazer Baron (2). Ta se domnívá, že jedinci trpící touto úzkostí většinou odmítají věřit vlastní zkušenosti a raději důvěřují nepřesným datům ze zápěstí. Neustálý strach ze špatně naměřených hodnot paradoxně brání usnutí a způsobuje bezesné noci. Myšlenky na zítřejší chudé grafy udržují mozek v napětí přesně ve chvílích, kdy má odpočívat.

Výčitky svědomí neberou konce

Co si budeme namlouvat, situace, kdy se cvičit prostě nechce, třeba vlivem únavy, špatného počasí nebo partnerské krize, čas od času postihne i toho největšího sportovního nadšence. Za normálních okolností by se trénink jednoduše vynechal a basta. Jenže copak to jde, když je tu nepřetržitý příval grafických oznámení a upozornění na neaktivitu? Radši než pocit selhání honem obout tenisky a alespoň se projít, když běh není na pořadu dne. A tím se otevírá další problém.

Moment, jen zapnu GPS

Běžná procházka v lesním tichu bez zapnuté trasy naprosto ztrácí hodnotu. V mysli se objevuje představa, že neregistrovaný pohyb vlastně nemá žádný význam. Vzniká nezdravá závislost na digitálním monitoringu a uznání, bez kterého se samovolná motivace k opuštění pohovky nikdy nedostaví.

Signál? Naštěstí je!

Odborníci upozorňují na skutečnost, že permanentní sledování výkonu vytváří stav trvalé pohotovosti. Britská výzkumnice Victoria Goodyear zjistila, že zejména mladší generace pociťuje z používání nositelných technologií silný psychický tlak, pocity viny a selhání, jakmile chybí splněné denní normy (3). Hra s dopaminovými odměnami za splněné kroužky vytváří návyk, ze kterého se těžko vystupuje a přirozené signály o únavě ustupují do pozadí. Mnozí bolest kloubů či natažení svalů raději ignorují, jen aby nepokazili týdenní úspěšnou sérii.

Technologická hra s ohněm

Trvalá snaha o bezchybné statistiky zatěžuje nervovou soustavu. Tělo sice nedostává fyzicky zabrat víc, než unese, psychika však trpí pod tíhou nepřetržitého hodnocení. Sběr dat, v ideálu těch nejhezčích, se dostává do naprostého bezkonkurenčního popředí. Každý krok se mění v položku v databázi, každá minuta odpočinku v promarněnou příležitost. Copak je tohle v pořádku?

Čeho je moc, toho je příliš

Důvody, proč značná část uživatelů po čase fitness náramky zcela odkládá, ve své studii detailně rozebrala německá psycholožka Christiane Attig (4). Hlavním motivem k opuštění chytrých hodinek je podle ní vyčerpání z dohledu, ztráta osobní svobody a zvýšená hladina úzkosti. Uživatelé si postupně uvědomují, že digitální dozorce nepřináší slibovaný klid, ale naopak prohlubuje vnitřní nepohodu. Mnozí po odložení přístroje popisují okamžitou úlevu a obnovu přirozeného vztahu k vlastnímu tělu i pohybu.

Být zase vlastním pánem

Kdo komu tady vlastně slouží? Hodinky nám, nebo je to naopak? Čínsko-americká vědecká skupina pod vedením lékaře Yuxianga Duana dospěla k závěru, že digitální nástroje na podporu zdraví přinášejí užitek pouze v kombinaci s aktivním zvládáním stresu a zachováním vlastní svobodné volby (5). Občasný výlet do přírody bez tohoto chytrého zařízení dokáže motivační i psychické zázraky.