Právě načasování snídaně se dostalo do hledáčku vědců z Massachusetts General Hospital. Jejich dlouhodobý výzkum naznačuje, že u starších lidí může postupné posouvání snídaně do pozdějších hodin souviset s únavou, depresí i celkově horším zdravotním stavem (1).

Neznamená to, že každý senior musí sedět v sedm ráno u ovesné kaše a že pozdní snídaně automaticky vyvolá zdravotní problémy. Změna obvyklého času prvního jídla ale může být signálem, kterému stojí za to věnovat pozornost.

S věkem se neposouvají jen ručičky hodin

Hassan Dashti a jeho kolegové analyzovali údaje 2 945 lidí žijících ve Velké Británii. Účastníkům bylo 42 až 94 let a jejich stravovací návyky a zdravotní stav byly opakovaně sledovány v období mezi lety 1983 a 2017. Výzkumníci tak měli k dispozici data pokrývající několik desetiletí (1).

Výsledky ukázaly zajímavou změnu. S přibývajícím věkem lidé postupně snídali i večeřeli později a současně se zkracovalo časové okno, během kterého během dne jedli. Pozdější snídaně přitom vykazovala spojitost s několika fyzickými a psychickými obtížemi.

Patřila mezi ně především únava a deprese. S načasováním jídla souvisely také úzkost, problémy s ústním zdravím a výskyt více zdravotních problémů současně (1).

Pozdější snídaně může fungovat jako varovná kontrolka

Výsledky je důležité správně interpretovat. Výzkum neříká, že pokud posunete snídani z osmé na devátou hodinu, způsobíte si depresi. Souvislost může fungovat i opačným směrem.

Člověk, který se necítí dobře, trpí únavou, špatně spí nebo má psychické obtíže, může ráno vstávat později, nemít chuť k jídlu nebo potřebovat více času na jeho přípravu. Studie skutečně zjistila, že horší spánek a obtíže s přípravou jídla byly spojeny s pozdějším načasováním stravování (1).

Právě proto autoři navrhují dívat se na změnu času snídaně jako na možný jednoduchý ukazatel celkového zdravotního stavu. Pokud člověk celý život pravidelně snídal brzy a ve vyšším věku začne první jídlo bez zjevného důvodu výrazně odkládat, může mít smysl hledat příčinu.

Deprese a snídaně spolu souvisejí i v dalších výzkumech

Spojení mezi snídaní a psychickým zdravím se neobjevilo pouze v jedné studii. Rozsáhlá metaanalýza 14 observačních studií zahrnujících dohromady téměř 400 tisíc lidí zjistila, že vynechávání snídaně bylo spojeno s vyšší pravděpodobností deprese, stresu a psychické nepohody (2).

Zajímavá data poskytla také studie více než 23 tisíc dospělých. Výzkumníci se nezajímali jen o to, zda lidé snídají, ale také kdy. Ve srovnání s lidmi snídajícími před osmou hodinou ranní byla u těch, kteří první jídlo konzumovali až po deváté hodině, zjištěna vyšší pravděpodobnost depresivních příznaků (3).

Ani tyto výsledky samy o sobě nedokazují, že pozdní snídaně depresi vyvolává. Přidávají ale další dílek do skládačky naznačující, že pravidelnost a načasování prvního jídla mohou souviset s psychickým zdravím.

U seniorů může být snídaně ještě důležitější

Starší lidé představují specifickou skupinu. Korejský výzkum zahrnující 4 742 lidí ve věku 65 let a více například zjistil, že senioři vynechávající snídani vykazovali vyšší pravděpodobnost deprese než ti, kteří snídali (4).

Další dlouhodobá studie zaměřená přímo na starší dospělé přinesla jiný důvod, proč ranní jídlo nepodceňovat. Vynechávání snídaně bylo spojeno s výraznějším poklesem skóre kognitivních funkcí. Autoři zároveň zjistili, že lidé vynechávající snídani konzumovali méně zeleniny, ovoce a ryb (5).

Snídaně tedy nemusí být důležitá pouze kvůli samotnému času konzumace. Může představovat součást širšího souboru každodenních návyků, které vypovídají o kvalitě stravy, spánku a celkovém životním stylu.

Biologické hodiny mají vlastní pravidla

Zájem vědců o načasování jídla není náhodný. Lidské tělo funguje podle cirkadiánních rytmů, tedy přibližně 24hodinových biologických cyklů ovlivňujících spánek, hormonální pochody i metabolismus.

Experimentální studie ukazují, že stejná potrava nemusí mít v různou denní dobu totožný metabolický dopad. V randomizovaném experimentu vedlo pozdější načasování jídla ke zhoršení glukózové tolerance a ke změnám denního profilu kortizolu (6).

Jiná kontrolovaná studie porovnávající časný a pozdní stravovací režim zaznamenala při pozdějším režimu vyšší průměrnou koncentraci glukózy během 24 hodin (7). Tyto experimenty však probíhaly u mladších lidí, proto jejich výsledky nelze automaticky přenášet na seniory. Dokládají především to, že čas jídla může skutečně ovlivňovat metabolické procesy.

Ve hře je dokonce dlouhověkost

Největší pozornost na výzkumu Hassana Dashtiho přitahuje spojení načasování snídaně s úmrtností. Během průměrně 22letého sledování bylo zaznamenáno 2 361 úmrtí. Desetileté přežití dosahovalo ve skupině s pozdějším stravováním 86,7 procenta, zatímco ve skupině s časnějším stravováním 89,5 procenta (1).

Po zohlednění dalších faktorů zůstávalo pozdější načasování snídaně spojeno s mírně zvýšeným rizikem úmrtí. Ani zde ovšem nelze z výsledků vyvodit jednoduché pravidlo, že pozdní snídaně zkracuje život. Jde o observační výzkum a pozdní stravování může částečně odrážet horší zdravotní stav.

Výsledky nicméně podporují myšlenku, že změny každodenních stravovacích návyků ve vyšším věku není vhodné automaticky přehlížet.

Pravidelnost může být důležitější než honba za přesnou hodinou

Výzkum neurčuje žádnou univerzální hodinu, do které by měl každý senior bezpodmínečně posnídat. Lidé se liší chronotypem, dobou vstávání, zdravotním stavem i životním režimem. Dokonce i Dashtiho studie zjistila, že genetická predispozice k večernímu chronotypu souvisela s pozdějším načasováním jídel (1).

Podstatnější může být sledování změn vlastního dlouhodobého režimu. Pokud senior začne snídat výrazně později, přestane mít po ránu chuť k jídlu, vynechává jídla a současně je nezvykle unavený, skleslý nebo má problémy se spánkem, není dobré změnu odbýt poukazem na věk.

Právě pravidelnost každodenních návyků může představovat jeden z nenápadných ukazatelů toho, jak se člověku skutečně daří. Snídaně tak není zázračným receptem na dlouhověkost ani lékem proti depresi. Hodiny, které ukazují, kdy si ji pravidelně dáváme, ale mohou o našem zdraví prozradit více, než jsme si dosud mysleli.